Egypt plánuje megaprojekty



Egypt je složitá země s bohatou historií, komplikovanou současností a zajímavým potenciálem. Co do počtu obyvatel, který je odhadován na 90 milionů, se řadí na třetí místo v Africe. Patří mezi nejvlivnější arabské země na straně sunnitského směru islámu. Plných 90 procent obyvatel Egypta jsou muslimové a deset procent křesťané, kteří praktikují převážně ortodoxní vyznání.

Po více než 50 letech fungování sekulárního vojenského režimu lidové povstání inspirované arabským jarem na začátku roku 2012 odstranilo dlouholetého prezidenta Mubáraka. V následných volbách se moci ujal režim, jemuž dominovalo islamistické Muslimské bratrstvo.Ukázalo se ale, že egyptská populace dává přednost sekulární stabilitě před islamistickým chaosem, a po další vlně masových protestů svrhla armáda demokraticky zvoleného prezidenta Mursího a převzala moc. V dalších demokratických volbách byl nový režim potvrzen jak volbou bývalého generála al-Sísího do funkce prezidenta, tak i nedávnými parlamentními volbami. Demokratizační proces byl dovršen na počátku letošního roku ustavením nového parlamentu, prvního funkčního od roku 2012.

Historický exkurz je důležitý k pochopení současné situace v Egyptě. Země se vrátila k parlamentní demokracii s výraznou rolí prezidenta, který má nezpochybnitelný demokratický mandát. Opírá se sice o armádu, jejíž vysloužilé důstojníky dosazuje do řady významných pozic v exekutivě (vláda, guvernéři provincií, firemní management), ale zemi rozhodně nevládne žádná vojenská junta. Naopak, politická situace se relativně uklidnila, vláda přijímá řadu legislativních opatření k hospodářské konsolidaci a poměrně tvrdě bojuje jak proti tradiční korupci ve státní správě, tak proti politickému extremismu (zákaz Muslimského bratrstva a soudní pronásledování jeho exponentů) a terorismu.

Jakkoli se však zdá, že obyvatelstvo působení režimu prezidenta al-Sísího podporuje, jeho nedemokratické metody často narážejí na nepochopení a kritiku v řadách politiků rozvinutého západního světa. Také boj proti terorismu a extremismu dosud režim nevyhrál a v některých oblastech Egypta (Sinaj, západní poušť) působí relativně volně teroristické skupiny. Naopak v turistických oblastech a velkých městech jsou občasné bezpečnostní incidenty díky všudypřítomným bezpečnostním složkám pouze izolované a jejich frekvence není o mnoho vyšší než v těch oblastech světa, o které se média tolik nezajímají.

Politika se uklidnila, na řadě je ekonomika

Egyptská vláda dělá, co je v jejích silách, aby Egypt postavila po revoluční vlně opět ekonomicky na nohy. Nemá to však snadné. Egyptská ekonomika je založena na třech pilířích – turistickém ruchu, který za normálních okolností přináší většinu devizových příjmů a významně se podílí na zaměstnanosti, zemědělství, které zajišťuje obživu největší části populace (ale Egypt není potravinově soběstačný), a Suezském kanálu, jenž zabezpečuje podstatný příspěvek k devizovému inkasu.

Pokud jde o egyptskou průmyslovou výrobu, není příliš rozvinutá, je převážně technicky zastaralá a neefektivně řízená – z větší části patří průmyslové kapacity státu a jejich využití je velmi nízké. Pokud jde o infrastrukturu, je zde relativně rozvinutá dopravní síť, na jejíž modernizaci a rozšíření se průběžně pracuje. Naopak nedostatečné jsou energetické kapacity. Ty hodlá Egypt řešit modernizací tepelných elektráren a budováním jaderné energetiky. Ve špatném stavu je vodohospodářství, kde musí Egypt modernizovat síť pro zásobování obyvatelstva pitnou vodou i čištění odpadních vod.

Nejvíc chybějí devizy

Největším problémem, s nímž se egyptské hospodářství potýká, je kritický nedostatek devizových prostředků. Na něm se podepsal především chaos revolučních změn a následný vzestup teroristických aktivit, jež způsobily pokles turistického ruchu jako nejdůležitějšího zdroje devizového inkasa asi o polovinu. Povážlivý pokles devizových rezerv na méně než polovinu za pět let vedl centrální banku k zavedení několika opatření k omezení devizových operací, které v důsledku zkomplikovaly situaci hlavně egyptským dovozcům a jejich dodavatelům.

Od roku 2015 tak bylo přijato omezení devizových transakcí denními a měsíčními limity depozit. Byla omezena dokumentární inkasa pouze na přímé transakce mezi domácí a zahraniční bankou. Byly zdvojnásobeny povinné záruční vklady pro krytí dokumentárních akreditivů. Ostatní ústřední orgány (ministerstvo průmyslu a obchodu, ministerstvo financí a celní správa) zase přispěly normami zaměřenými na ztížení dovozů, jako je povinná registrace zahraničních výrobců coby podmínka přístupu na trh, zvýšení celních tarifů a zavedení požadavku na legalizaci dovozních dokumentů egyptskými zahraničními úřady. Tato opatření sice obchodu přímo nebrání, ale dovoz komplikují a zdražují. Naštěstí je dovoz výrobků pocházejících z Evropské unie chráněn asociační dohodou, tudíž se našich výrobců zvýšení celních sazeb netýká a také dovozní dokumenty by měly být akceptovány bez legalizace, nicméně ne vždy jsou egyptské úřady dostatečně vstřícné.

Uvedená opatření na ochranu devizového hospodářství jsou egyptskou podnikatelskou komunitou hodnocena převážně negativně. Jsou totiž dvojsečná, a přestože jsou zaměřena převážně na potlačení dovozů spotřebního zboží ve prospěch domácí produkce, postihují do určité míry také dovoz vstupů potřebných pro výrobu a investice. Tím mohou působit kontraproduktivně. Podobných efektů by mohla vláda dosáhnout devalvací měny, její hodnotu však z politických důvodů uměle udržuje na ekonomicky neodůvodněné výši. Přestože v minulém roce k postupné devalvaci docházelo, ke skokové změně doporučované a očekávané ekonomy se vláda, respektive centrální banka zatím neodhodlala.

Rozšíření průplavu se obešlo bez zahraničních peněz

Ekonomické problémy se vláda snaží řešit vládními investicemi. První „megaprojekt“ již nadmíru úspěšně realizovala. Zvýšení kapacity Suezského průplavu jeho zdvojením zvládla egyptská armáda, kterou prezident al-Sísí pověřil realizací, za neuvěřitelně krátkou dobu jednoho roku (slavnostní otevření proběhlo v srpnu 2015), a to bez využití zahraničního kapitálu metodou „národ sobě“. Investice byla financovaná emisí vládních dluhopisů. Výstavba nového kanálu, která spolkla zhruba čtyři miliardy dolarů, sice ukázala schopnosti nového režimu, ale hodnocení jeho ekonomického významu není jednoznačné. Dvojnásobná kapacita se zatím ukazuje jako nadbytečná.

Zvýšení kapacity Suezského průplavu jeho zdvojením zvládla egyptská armáda za neuvěřitelně krátkou dobu jednoho roku

S elektrárnou a obchodní zónou mají pomoci Rusové

Další megaprojekty jsou ve stadiu přípravy. V první řadě egyptská vláda prosazuje vybudování rozsáhlé mezinárodní průmyslové a obchodní zóny v pásmu Suezského průplavu. Svůj „claim“ zde již získalo Rusko, které se v Egyptě významně ekonomicky angažuje. Od nové zóny si egyptská vláda slibuje příliv nemalých zahraničních průmyslových investic a následné vznik tisíců pracovních příležitostí. Bude-li projekt úspěšný, může se oblast Suezu stát
nejvýznamnější křižovatkou obchodu mezi Asií, Afrikou a Evropou.

Ostatní připravované projekty jsou neméně ambiciózní. Jde o výstavbu zbrusu nového administrativního hlavního města v poušti východně od Káhiry, dále nových přístavů, zavlažovacího kanálu na Sinaji a dalších projektů k získání nové zemědělské půdy v pouštních oblastech. Plánuje se také stavba atomové elektrárny, kontrakt byl podepsán s ruským Rosatomem. Otázka je, nejsou-li tyto plány pro prezidenta al-Sísího, jeho režim a egyptskou ekonomiku již přece jen příliš velkými sousty.

Investičních a obchodních příležitostí bude tedy v Egyptě každopádně víc než dost. Bohužel pro typické české dodavatele se egyptská vláda snaží z důvodu rozpočtových omezení většinu projektů – pokud nejsou financovány ze zahraničních zdrojů rozvojové pomoci ať již na bilaterální, či multilaterální úrovni – vyhlašovat jako investiční projekty bez finanční účasti egyptského státu. Vedle toho je Egypt skoupý na investiční pobídky, které téměř neposkytuje. Protože české firmy obvykle nedisponují dostatečnou kapitálovou silou pro přímé zahraniční investice a prostředky exportního financování českými státními institucemi jsou obtížně dostupné, bude pravděpodobně schůdná spíše jejich účast ve formě členství v mezinárodních konsorciích, případně subdodávek. Ať už půjde o projekty běžné výstavby a modernizace infrastruktury, nebo o participaci na zmíněných megaprojektech.

Převzato z časopisu E15 Český export, přílohy divize Euro E15, vycházející ve spolupráci s agenturou CzechTrade a Ministerstva zahraničních věcí ČR. Autor článku: Jiří Charvát, obchodní rada, Velvyslanectví ČR v Káhiře.