Na největším asijském strojírenském veletrhu, který se v dubnu konal v Šanghaji, mohl návštěvník českého národního stánku snadno nabýt dojmu, že se ocitl spíše u asijského než českého vystavovatele — nebýt české vlajky a značek předních českých strojírenských podniků. Mnozí z nich zde prezentovali své výrobky prostřednictvím vlastních čínských obchodních zástupců, kteří počtem výrazně převýšili ty české.

Čeští manažeři přijeli do Číny především na klíčová jednání a upevnit existující obchodní vztahy. Pro významnou část českého strojírenství totiž Čína nepředstavuje mlhavou exportní příležitost, ale trh, na kterém je řada českých strojíren pevně etablovaná a který v některých případech systematicky rozvíjí již desítky let.
Čína představuje přibližně třetinu světové spotřeby obráběcích strojů a je daleko největším odbytištěm tohoto odvětví. Současně jde ale o trh vystavený rostoucímu tlaku na lokalizaci výroby a dosažení technologické soběstačnosti, stejně jako dopadům geopolitické fragmentace dodavatelských řetězců. Přesto zkušenost českých firem naznačuje, že příležitosti pro zahraniční výrobce — zejména ve vysoce přesném segmentu — jsou navzdory těmto trendům nadále významné…