English version
Odpověď je však v zásadě poměrně jednoduchá. Za energie utržené z řetězu mohou především evropští politici, české nevyjímaje. Že situace v energetice spěje – pokud s tím někdo něco neudělá – k nutnému kolapsu, bylo odborníkům totiž víceméně zřejmé již několik let zpátky.
Na vině je, že evropské politické špičky v letech růstu a dostatku zcela rezignovaly na strategické koncepce, na bezpečnou dostupnost klíčových zdrojů a kritické infrastruktury. Pokud jde o energie, chovala se Evropa asi tak, jako kdyby takřka všechny evropské silnice prodala Číně a pak se divila, že musí platit mýto.
Pseudotrh bez regulace
Důkazem budiž i podoba evropského energetického trhu. Snaha dát mu jednotné podmínky a otevřít ho za stejných podmínek všem je sice možná bohulibá, ale co svět světem stojí, pokud jde o životní nezbytnosti, dávalo se na společnou hromadu vždy jen to, co přebývalo. Představa sedláka, který prodá všechnu úrodu a pak si jde koupit vepřové do hypermarketu, je zjevný nesmysl. Trh je všemocný, pokud se na něm hraje fér. To je ovšem chiméra, moderní ekonomika adoruje zisk za jakoukoliv cenu. A je spekulantů ráj.
Že trh určité regulace potřebuje, a že mu dokonce prospívají, ukazuje v posledních desetiletích bankovní sektor, finanční a akciové trhy. V energetice ovšem pravidla v zásadě neexistují. „Energetický trh je spíš pseudotrh. Protože na akciovém trhu, když se některá akcie utrhne a letí vzhůru, nebo padá dolů, je standardní mechanismus, který ji stáhne z obchodování, protože je podezření na manipulaci trhu,“ říká hlavní ekonomka Raiffeisenbank a členka Národní ekonomické rady vlády Helena Horská.
„Na energetickém trhu má toto na starosti vlastník, tedy burza a její akcionáři, kde má mimochodem silné slovo Deutsche Boerse. Podle informací, které mám, čekají na silný politický mandát. Měl by přijít ASAP. Tím by se extrémy vyřešily. Trh funguje, abnormality jsou ošetřeny. Je to levné, je to rychlé, je to chytré a je to účinné. Velmi bych se přimlouvala za to, abychom takto řešili energie – nevypínat trh nějakými ad hoc opatřeními, nekompenzovat ho, ale zakročit, protože nefunguje racionálně. Nastavme mu pravidla, jaká mají finanční trhy. Ty jsou sice z mého pohledu přeregulovány, ale fungují. S trhy je to jako s dětmi nebo se psy – když nemají hranice, jsou jak utržené z řetězu. Trh s energiemi se utrhl. Dejme mu pravidla komfortní s tržní ekonomikou, která se osvědčila jinde,“ pokračuje Helena Horská.
Stát mnoho nezařídí, protože nemůže
Byť se to v posledních dvou letech jeví jinak, rolí státu rozhodně není kompenzovat všechny podnikatelské ztráty. Přesto se to vlastně děje. Nicméně je všem jasné, že to nepůjde donekonečna, pokud nechceme svým dětem předat za pár let stát v bankrotu. Jedinou cestou je, že podniky se (znovu) naučí řešit svou situaci samy.
Pokud jde o energetiku, varování zněla již dlouho. Na loňské konferenci poradenské společnosti EGÚ Brno zcela jasně a zřetelně zaznělo, že v České republice v příštích letech výrazně poroste počet malých zdrojů, které budou vyrábět elektřinu a dodávat ji do sítě. A že jistotou je růst cen elektřiny. Což v součtu znamená jediné – silný motiv pro investice do podnikové energetiky.
Podobně jako probíhající odklon od uhlí zvyšuje počet fotovoltaických instalací na rodinných domech, měl by podle očekávání expertů vést i k razantnímu rozvoji kombinované výroby elektřiny a tepla ve firmách.
„V regionu střední a východní Evropy bude za třicet let chybět obrovské množství elektřiny. Jen u nás budou postupně odstaveny elektrárny zajišťující přibližně polovinu dnešního výkonu a jeho nedostatek začneme pociťovat už mezi roky 2028 a 2031,“ řekl Michal Macenauer, ředitel strategie společnosti EGÚ Brno.
A dodal: „Malé podnikové zdroje nabízejí řešení jak v náhradě výkonu odstavených elektráren, tak ve vyrovnávání kolísavých dodávek energie z obnovitelných zdrojů. Nyní je pro firmy správný čas uvažovat nad investicemi do vlastního energetického zdroje. Pro řadu z nich jsme už připravili zajímavé podnikatelské plány spojené s úsporami nákladů a s dodatečnými příjmy z prodeje elektřiny.“
Energie bude Česku chybět
Chybějící zdroje a nutné investice do výstavby nových kapacit povedou podle analýz EGÚ Brno i v následujících letech k dalšímu zdražování elektřiny. Bez výstavby nových zdrojů by se Česká republika stala z vývozce elektřiny jejím dovozcem již kolem roku 2035.
Odklon od uhlí také jednoznačně povede k výraznému zapojení obnovitelných zdrojů energie (OZE). Ty však bez záložních zdrojů spalujících plyn nebudou schopné zvýšenou poptávku po elektřině pokrýt. Na zajištění takzvané výkonové rovnováhy se tou dobou bude muset podílet také spotřeba průmyslových podniků a postupně i malých firem a domácností.
„Dostupnost spotřeby a regulačních služeb malých zdrojů budou zprostředkovávat takzvaní agregátoři flexibility. Ti budou sdružovat výkon od provozovatelů jednotlivých zdrojů a budou efektivně řídit jejich nasazení. Na českém trhu jsou už dnes certifikovaní dva, konkrétně společnosti innogy a E.ON. Pro využití maximálního potenciálu flexibility malých zdrojů a spotřeby, včetně lokálních baterií, je však potřeba reformovat sazby za distribuci elektřiny a zavést chytré měření u odběrných míst poskytujících tuto flexibilitu,“ říká Pavel Šolc, člen představenstva společnosti ČEPS.
Budoucnost má jméno Flexibilita
Právě nabídka flexibility pro vyrovnávání výkyvů dodávek elektřiny z OZE představuje podle EGÚ Brno obchodní příležitosti nejen pro firmy a instituce s vlastními zdroji, ale i pro české teplárny. „Teplárny jsou pro snižování emisí CO2 nezbytné. Jejich role a význam centrálního zásobování teplem by měly být zachovány. Umožňují totiž výrazně navýšit celkovou energetickou účinnost systému, poskytovat regulace a zálohy,“ vysvětluje Michal Macenauer s tím, že pro centrální zásobování teplem i pro většinu podniků představuje nejvhodnější řešení rozvoj technologie společné výroby elektřiny a tepla, takzvané kogenerace.
Kogenerační jednotky jsou vhodným řešením jak pro průmyslové či výrobní podniky, tak pro instituce veřejné správy s co nejstabilnějším odběrem energií, především tepla, jako jsou například nemocnice či pečovatelské domy. „Průměrná doba zavedení kogenerace od projektu po spuštění se pohybuje do 12 měsíců. Návratnost investice je pak v rozmezí pěti až sedmi let,“ uvedl na loňské konferenci Jiří Novák, ředitel business developmentu společnosti GENTEC CHP, předního českého výrobce kogeneračních jednotek. Dnes rok na realizaci projektu nejspíš stačit nebude, ale to je důvod navíc neváhat.
Skončil čas bohorovnosti
Význam menších zdrojů rozptýlených v soustavě podnikové energetiky do budoucna jednoznačně poroste. Nabídka flexibility a záloh v síti pomůže úspěšnému zvládnutí dekarbonizace a rychlejšímu přechodu k OZE. Stát také proto podporuje rozvoj takzvané malé energetiky svými dotačními programy.
„Firmy a subjekty veřejné správy mohou využít například Modernizační fond s celkovou alokací přes 300 miliard korun. Nutnou podmínkou je však náhrada stávajícího zdroje, aby tak byla jasně prokázaná úspora emisí,“ upozorňuje Pavel Zámyslický, ředitel odboru energetiky a ochrany klimatu Ministerstva životního prostředí.
Podle EGÚ Brno budou v následujících letech směřovat investice nejen do modernizace teplárenství a podnikové energetiky, ale následně například i do malých jaderných zdrojů. „Moderní trendy v energetice by měli sledovat nejen výrobci a velcí spotřebitelé energií, podniky, města a obce, ale například také subjekty v segmentu dopravy. Bohužel podmínky na trhu se mění velmi rychle a stále častěji se tak stává, že nás oslovují podnikatelé, kteří podcenili odbornou přípravu investic do energetiky,“ uzavřel Michal Macenauer.
Většina citací zazněla již na loňské konferenci, dlouho předtím, než ruská vojska překročila ukrajinské hranice. Situace na energetickém trhu se nezměnila ze dne na den, zrála poměrně dlouho. Je čas si uvědomit, že postarat se o provozní bezpečnost firmy je vždy lepší řešení, než spoléhat na stát či jakékoliv zásahy zvenčí. Stále přece platí, že energie jsou krví ekonomiky. (Poděkování za spolupráci patří redakci časopisu ALL FOR POWER.)
Převzato z časopisu Komora. Autor článku: Petr Simon
