Foxily: Jsme jen kousek od toho změnit způsob kvantitativních výzkumů

A tak když společně hledali další kroky do kterých se pustit, z desítek nápadů si vybrali ten, který dle jejich slov je středem mezi monetizací a mírou inovace – průzkum veřejného mínění. A tak vznikl startup Foxily.

Manažer podnikatelského inkubátoru, Jan Wedlich, o vás mluví jako o možném hybateli, který změní kvantitativní výzkumy. Můžete nám vysvětlit v čem ta revoluce od vás spočívá?

Získávání dat veřejného mínění či průzkum trhu je náročný na lidské zdroje, je také nákladný, dlouhotrvající a negativně vnímaný – jen si představte, jak Vám volá neznámé číslo, a po zvednutí jste dotazování, jaké je Vaše oblíbené rádio. My navrhujeme virtuálního asistenta využívajícího metod umělé inteligence. Zatímco placený zaměstnanec call centra zahajuje jeden hovor s nejistým výsledkem, virtuální asistent vede stovky paralelních konverzací v prostředí sociální sítě, které potenciální respondetni používají téměř nepřetržitě.

Virtuální asistent působí přátelsky, odměňuje respondenty, využívá prvky gamifikace. Respondent je spokojený i s tím, že může odepsat, kdy se to hodí právě jemu – například cestou z práce. Chceme-li pak vědět, co si myslí veřejnost o řekněme včerejším dění na Ukrajině, během několika hodin můžeme přijít s výsledky, a to je v porovnání s týdny obvolávání obrovský rozdíl. Výzkumný subjekt může lépe utilizovat své zdroje, přijímat více zakázek, snížit náročnost na své hardwarové a softwarové vybavení a čerpat mnoho dalších výhod z automatizace dotazovacího procesu.

Chápeme tedy správně, že dokážete vyřešit výzkumným agenturám problém s tazateli? Anebo se chcete stát jednou z takových agentur?

V tomhle případě to ještě není jasné. Nepřišli jsme drtit konkurenci díky technologickým znalostem, ani sebrat práci zaměstnancům call center, kterých je na druhou stranu velký nedostatek. Pro to, abychom se stali výzkumnou agenturou, nám chybí znalost sestavování správných dotazů, analytické zpracování dat a jejich vizualizace. Rozhodně to není nedosažitelné, zatím se ale staneme partnery výzkumných agentur, kdy jim budeme schopni odstranit problémy se sběrem dat a zlepšit jejich postavení na trhu.

Jak lze pomocí chatbota pohlídat kvalita odpovědí od lidí? Neproklikají se tím jen, a vy tak získáte nerelevantní informace?

Domníváme se, že je to právě naopak. Pokud vystavíte online dotazník, myslím, že spousta uživatelů pod falešným účtem jej bude vyplňovat co nejrychleji bez ohledu na pravdivost. Také to bude přitahovat jen určitou skupinu lidí, stejně jako jen určitá skupina lidí nepoloží telefon obvolávajícímu call centru. V našem případě je respondent motivován, nikoliv „otravován“.

Za kvalitu a rychlost vyplňování mu stoupá důvěryhodnost, a tím i odměna za konverzaci. Dovedu si představit i vysoce postaveného manažera, který si v dlouhých chvílích popovídá s virtuálním asistentem, a za udělené odměny si občas zajde na večeři. Samozřejmě existují metody, které nepravdivá tvrzení často dokáží odhalit. Chceme je implementovat.

Vaše obrovská výhoda je v tom, že máte celý vývojářský tým in-house. Tento tým jste si postavili kvůli danému projektu anebo jste se “jen“ přesměrovali z jiného oboru?

Pohybujeme se v IT světě již od střední školy. Mezitím kolem nás vznikla velká síť schopných programátorů. Když jsme si sedli a začali vymýšlet inovativní nápady, vytvořili jsme opravdu velký list. Seřadili jsme jej – nápad virtuálního asistenta jako průzkumníka veřejného mínění byl takovým zlatým středem mezi možnou monetizací a mírou inovace.

Vy jste součástí podnikatelského inkubátoru – jak jste se o něm dozvěděli?

Teď takhle rychle si nevzpomenu. Víme o něm v podstatě od jeho vzniku a zpovzdáli jsme ho sledovali. Když jsme se rozhodli, že založíme vlastní společnost v Ústeckém kraji, odkud oba zakladatelé jsme, neváhali jsme podat přihlášku.

Dokázali byste aktuálně zhodnotit pozitiva, ale i negativa podnikatelského inkubátoru?

První pozitivum, které člověk vnímá hned po příchodu, je skvělá atmosféra – podnikatelský duch. Dostane tam toho ale mnohem více – konzultace s experty může začínající podnikatele přenést přes mnohé překážky. Chtěli bychom ještě vyzdvihnout roli Honzy Wedlicha – je tváří inkubátoru, má vhled do mnoha oborů, zdá se nám tím nejpovolanějším na takovém místě.

A co se týká negativ? Dokázal bych si představit permanentní prostor pro inkubované firmy, kde by se mohly scházet a pomáhat si, kam by mohly přivést první zákazníky, kde by mohly vylepit svůj první business plan a mít ho na očích. Ocenil bych, kdyby se na workshopech pracovalo přímo s inkubovanými projekty a ne na obecné rovině, to je samozřejmě časově velmi náročné.  Není to chyba volby workshopů, jen je podnikání mnohem komplexnější činnost, než jak ji startupová kultura prezentuje.

Odnášíte si nějaký ten “AHA“ moment z proběhlých workshopů? Zkrátka máte něco, co ve vás utkvělo?

Těch momentů bylo mnoho. Pokud poctivě procházíte workshopy, uvědomujete si stále více důležitých poznatků k vlastnímu produktu, samotného vás to překvapí. Pak přichází spoustu „AHA“ momentů od expertů, kteří vás vyvedou z různých omylů, hned se mi vybaví konzultace právě s Honzou Wedlichem, při které jsem zjistil, že jsem celou dobu rozuměl části CANVAS business modelu úplně špatně. Snažíme se tu být otevření a potlačit ego, které by těmto momentům mohlo bránit.

Jaké jsou teď vaše plány? Co vás teď čeká?

Byli jsme nuceni vývoj přibrzdit. Musíme se jako firma především uživit, zavádíme procesy, přijímáme zakázky na vývoj softwaru, máme nové zaměstnance, snažíme se vybudovat si místo na trhu. Přemýšleli jsme i o alternativní cestě zdrojů financování, tedy hledání investora nebo využití dotačních titulů. Stále je to u nás otevřená otázka. Zvládli jsme implementovat MVP, víme, že to je technologicky průchozí. Zapotřebí jsou programátorské práce ve větším rozsahu, marketingové aktivity, právní služby. Za důležitý úkol považujeme navázání správných obchodních partnerství. Vývoj by se měl znovu spustit v půlce června, kdy se nám uvolní část kapacit a rozpočtu.

Zdroj: Inovační centrum Ústeckého kraje