Michal Minčev přišel do České rozvojové agentury (ČRA) s praktickými zkušenostmi ze zahraničí. Jako ředitel kanceláře CzechTrade pracoval v Číně a Velké Británii, jako obchodní rada v Keni. Možná i díky tomu neměl problém vycítit, co české firmy od rozvojové spolupráce očekávají.

„Česká rozvojová agentura se už několik let řídí zásadou, že spolupráce se soukromým sektorem je absolutní nezbytností. A troufám si tvrdit, že jsme se snažili tuto zásadu začít prosazovat i v době, kdy to v Evropě zdaleka nebyl mainstream,“ říká ředitel ČRA.

ExportMag.cz: Dohoda mezi EU a andskými státy je příležitostí pro české exportéry

Blahoslav Hruška: Česká rozvojová agentura spustila před deseti lety program B2B, který má pomoci firmám dostat se díky zapojení rozvojové spolupráce na náročné trhy. Jaké s ním máte zkušenosti?

Michal Minčev: Do programu B2B, který byl mimochodem jedním z prvních programů tohoto typu i v mezinárodním srovnání, jsme investovali celkem 150 milionů korun a zapojilo se do něj téměř 300 firem. Od počátku jsme program koncipovali tak, aby byl jednoduchý a přehledný. Máme tak dvě možnosti podpory, které na sebe mohou navazovat. První je studie proveditelnosti, kterou podporujeme do výše 500 tisíc korun a hradíme až polovinu nákladů.

Pokud se předpoklady ze studie potvrdí, v rámci druhé, realizační fáze, poskytujeme podporu až 4 miliony korun na dobu až dvou let. Dlouhodobě přitom realizátoři dosahují konverze ve výši dvaceti procent. Což odpovídá i zkušenostem ze světa byznysu, které říkají, že v podobných zemích a podobných oborech má smysl pokračovat zhruba v pětině případů, které vzejdou ze studií proveditelnosti. Celý smysl programu B2B je snižovat riziko a pomáhat firmám expandovat na náročné trhy v zahraničí. A to se nám daří. V programu proto chceme pokračovat i do budoucnosti.

BH: Takže dotace od rozvojové agentury může stát na počátku exportního úspěchu?

MM: Určitě. Těch firem, kterým se podařilo na dotaci v rámci B2B navázat byznysovou příležitostí, je víc. Nechci na nikoho zapomenout, takže bych zmínil jen obory, jako je vodní energetika, chytré zemědělství nebo specializované technologie v oblasti čističek odpadních vod pro koželužny nebo energetické využití odpadu. Pro nás je důležité, že se tyto obory kryjí s exportním profilem Česka. A také se zaměřením evropské strategie Global Gateway, kde je kladen důraz právě na energetiku, dopravu, zdravotní péči, digitální ekonomiku a vzdělávání a výzkum.

BH: Iniciativa Global Gateway je geopolitický nástroj Evropské unie, který vznikl mimo jiné jako reakce na expanzivní čínskou politiku. Hodně se ale mluví také o tom, jak konkrétně může tato strategie pomoci firmám. Jsou zkušenosti ČRA přenositelné i na mnohem větší projekty? Dají se škálovat?

MM: Samozřejmě. To, co jsme si odzkoušeli v menším měřítku, by mělo být v principu škálovatelné. Nejenom programy B2B, ale i bilaterální projekty lze vnímat jako katalyzátor či inkubátor nápadů, které můžeme posunout zapojením financování EU na vyšší level. Klíčové je pochopit dva principy. Pokud jde o zapojení světa byznysu, musí jít o opravdové partnerství, které vyhovuje oběma stranám. Kde bude chybět poptávka v klíčových zemích rozvojové spolupráce, nebo na druhé straně nabídka firem, nebude to fungovat.

A pak je tu i geopolitický nástroj Global Gateway – na úrovni evropských projektů musíme nabízet komplexní řešení, ne jenom dodávku, jinak proti třeba čínské konkurenci nemáme moc šancí. Samotný výrobek nebo služba nestačí, je k ní třeba přidat také školení, servis nebo údržbu. Právě v této oblasti, které se v žargonu EU říká „technická spolupráce“, chceme využít naši zkušenost z evropských projektů a pomoci firmám připravit společnou část projektu navázanou na evropské financování.

V rámci takové komplexní nabídky pak dává kombinace národních a evropských dotací s rozvojovým financováním perfektní smysl. Mimochodem pro úspěšnou realizaci technické pomoci je nezbytná spolupráce s oborovými asociacemi. I tu již máme vyzkoušenou v rámci bilaterálních projektů například v oblasti zemědělské mechanizace.

BH: Strategie Global Gateway, kterou má v Bruselu na starosti eurokomisař Jozef Síkela, je navržena jako hlavní nástroj vnější ekonomické politiky Evropské unie. O jak významné příležitosti vlastně mluvíme?

MM: Financování Global Gateway bude součástí nového dlouhodobého rozpočtu EU na období 2028–2034, přičemž klíčovou roli sehraje nástroj Globální Evropa a zapojení soukromého sektoru. Celkové finanční krytí je navržené na 200 miliard eur na sedm let, plus dalších 100 miliard eur pro Ukrajinu. Teritoriálně ty peníze budou putovat do subsaharské Afriky, Asie a Tichomoří, do Latinské Ameriky a Karibiku nebo do Východního partnerství EU a na západní Balkán.

To všechno jsou teritoria, kde i Česko vidí mnoho příležitostí. Objem peněz i skutečnost, že na rozdíl od současného modelu bude financování napojeno přímo na víceletý unijní rozpočet, je obrovský gamechanger. Myslím, že jen málo lidí si uvědomuje, jak obrovský dopad to může mít i pro české firmy. Celá strategie Global Gateway je extrémně důležitá.  

BH: Nemáte obavy, že se českým firmám nebude chtít investovat do projektu s nejistým výsledkem, navíc dejme tomu v Africe?

MM: Nemám, protože už naše programy ukazují, že tu máme šikovné firmy, které vyhledávají nové obchodní příležitosti právě tam, kde je ostatní nevidí, nebo je to pro ně příliš velká neznámá. Strategie Global Gateway je tu od toho, aby pomáhala firmám snižovat riziko například pomocí kombinace záruky či grantu a otevírala možnosti vstupovat aktivně na třetí trhy. Je však potřeba zdůraznit, že vzniklý firemní projekt musí být nakonec „bankable“, to je zcela klíčová podmínka. Projekty pak mohou fungovat jako sněhová koule a nabalovat na sebe další příležitosti, protože Made in Europe v mnoha zemích funguje jako dobrá reference.

BH: Jak ale zajistit, aby iniciativa Global Gateway neskončila jako dotační linka pro velké západoevropské země?

MM: Global Gateway není dotační nástroj. Primárně se jedná o zapojení finančních nástrojů tak, aby se vložené prostředky násobily. Systém je pak naštěstí postaven obráceně – nevychází z Bruselu, projekty jsou tam naopak předkládány. Cílem není samotné čerpání, ale soutěžení projektů. Znamená to samozřejmě mít profesionální „Team Czechia“, národní tým, který firmám pomůže na úrovni B2G, musíme se zabývat regulatorikou, musíme vědět, jak účinně pomáhat.

V tom bude klíčová role zastupitelských úřadů: od vytipování příležitostí po práci v daném teritoriu. Na domácí půdě pak bude důležitá spolupráce aktérů rozvojové politiky a finančních institucí, jako je EGAP nebo Národní rozvojová banka. Potřebujeme se naučit používat rozvojové úvěrování.

BH: Tedy to, čemu se říká smíšené financování?

MM: Ano, v rámci takzvaného blendingu se musíme naučit kombinovat veřejné granty s rozvojovými půjčkami a investicemi. Čistě exportní financování musí běžet podle přísných pravidel OECD a pro komplexní rozvojové projekty tak není vhodné, navíc je i relativně drahé. Vzorovým projektem, kde by měl blending fungovat, je projekt obnovy v oblasti zdravotnictví na Ukrajině, kde máme podepsanou společně s NRB dohodu o financování s Evropskou komisí. Global Gateway je gamechanger již nyní.

Až se v lednu 2028 naplno rozběhne, my na to musíme být plně připraveni, musíme mít dobudován systém, který bude umět jednoduše propojovat rozvojové finanční nástroje s granty a technickou asistencí. Musíme umět generovat projekty, které splní požadavky Global Gateway a budou kvalitnější než ty, které předkládá konkurence.

BH: Pomůže Česku při předkládání projektů do Global Gateway i naše zkušenost s delegovanou spoluprací, kdy v mnoha zemích řídíme provádění rozvojových projektů jménem Evropské komise?

MM: Delegovanou spolupráci uskutečňujeme v Bosně a Hercegovině, Zambii, Gruzii a Moldavsku, usilujeme o Etiopii a věříme, že k nim přidáme také Kambodžu. Tím pokryjeme všech šest takzvaných prioritních zemí české rozvojové spolupráce. Model delegované spolupráce se určitě osvědčil, naučili jsme se řídit projekty, kde je vícero evropských hráčů a mají vyšší rozpočty než na národní úrovni.

V rámci evropské rozvojové politiky máme s naším podílem na delegované spolupráci dobré reference. A právě tyto reference nám umožní zapojení do projektů Global Gateway, které nebudou omezeny pouze na šest prioritních zemí. Finanční prostředky, které na podporu projektů Brusel poskytne, jsou také řádově vyšší, než jsou prostředky na delegovanou spolupráci.

BH: Výsadou ČRA vždy bylo to, že za relativně malé peníze dokážou mít její projekty velký dopad. Platí to stále?

MM: Určitě. Hrajeme mnohem vyšší ligu, než by odpovídalo našemu rozpočtu a počtu zaměstnanců. V době, kdy fiskální konsolidace probíhá ve všech evropských zemích, se tahle vlastnost jeví jako výhoda. Náš důraz na posilování spolupráce se soukromým sektorem se projevil i v tom, že s německou GIZ spolupředsedáme Practitioners‘ Network, což je sdružení rozvojových agentur EU. A chtěl bych také zdůraznit, že zatímco řada zemí se teprve snaží vytvořit svůj národní tým, u nás takový tým již pod vedením ministerstva zahraničí a se zapojením zastupitelských úřadů funguje. Jsem rád, že Česká rozvojová agentura je jeho součástí.

Autor: Blahoslav Hruška, online časopis Moderní ekonomická diplomacie.