English version
Svět se dohodl na řešení globálního zdanění a způsobu zdanění největších nadnárodních korporací. Zejména těch, které podnikají v digitální ekonomice a na něž nebyly dosavadní systémy nastaveny. Na podzim 2021 odsouhlasilo 136 zemí, mezi něž patří všechny klíčové země Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD), včetně Česka, či země skupiny největších ekonomik G20, dvoupilířový systém mezinárodního zdanění příjmů.
Nová daňová pravidla vznikla na půdě OECD po dlouholetých diskusích o spravedlivém zdanění zisků společností, které v řadě zemí nemají pobočku ani zaměstnance, ale prodávají v nich významnou část produktů a služeb. Z takto vzniklých výnosů však daný stát nemá žádný, nebo jen omezený daňový příjem. Nově se proto o určitou část daňového výnosu budou země, kde korporace obchodně působí, dělit. Druhým pilířem je minimální sazba daně z příjmu korporací, která má zabránit stěhování firem do zemí s nízkým zdaněním zisků.
Náhrada digitální daně
Schválený systém zdanění v podstatě řeší a ukončuje mezinárodní diskuse o tzv. digitální dani, která měla danit zisky nadnárodních digitálních firem z poskytování digitálních služeb, digitálních platforem či on-line reklamy. O uzákonění takové daně se pokoušela Evropská unie a následně i řada členských států. Svou digitální daň plánovalo zavést také Česko. Vláda si od ní slibovala roční výnos ve výši 5 miliard korun.
Spojené státy vnímaly snahy o zavedení digitální daně jako útok na velké americké firmy. Za vlády prezidenta Donalda Trumpa vyhrožovaly odvetnými opatřeními vůči státům, které daň zavedou. Změna přišla s nástupem demokratického prezidenta Joe Bidena. Jeho administrativa vstoupila do diskuze OECD a navrhla širší řešení, které se neomezuje jen na digitální aktivity firem.
Nadměrný zisk se přerozdělí
Přerozdělení části výnosu ze zdanění se má týkat firem s globálním obratem nad 20 miliard eur a ziskovostí nad 10 procent. Čtvrtinu zisku vytvořeného nad touto desetiprocentní hranicí bude možné přerozdělit do zemí, kam firma své služby prodává a jejíž spotřebitelé jí pomáhají k nadlimitní ziskovosti.
Na tuto část daňového výnosu ovšem nedosáhnou země, kde má nadnárodní firma pouze velmi málo zákazníků a eviduje tržby do jednoho milionu eur. Pokud ovšem půjde o malou zemi s HDP na úrovni pětiny ekonomického výkonu České republiky, může se na přerozdělení daňového výnosu podílet. A to v případě, že daná firma má v takové zemi tržby vyšší než 250 tisíc eur. Pro nadnárodní firmy tento systém znamená, že nebudou platit vyšší daně. Jen se už vybraný daňový výnos od výše popsané hranice přerozdělí mezi více zemí.
Minimální sazba daně bude 15 procent
Nově se na příjmy nadnárodních korporací bude vztahovat globální minimální sazba daně. Tento návrh oprášila americká vláda z dřívějších diskusí v OECD o globálním zdanění. Minimální daňová sazba by měla činit 15 procent ze zisku. Týkat se bude firem s obratem nad 750 milionů eur.
Fungovat bude tak, že zisky v zemi, která má nižší než 15procentní sazbu daně, budou dodaněny. Firma tak všude po světě zaplatí ze zisku minimálně 15 procent. Jenže státy s nižší daní z tohoto dodatečného výnosu neuvidí ani jedno pomyslné euro. To by je mělo motivovat ke zvýšení daňových sazeb alespoň na globálně odsouhlasených 15 procent.
Nadnárodní firmy by toto opatření mělo odradit od přesunu svýchdaňových sídel do zemí s nízkým zdaněním. Pravidlo o minimální daňové sazbě se nebude týkat zemí, kde globální společnosti mají tržby nižší než 10 milionů eur a zisk nižší než 1 milion eur.
Dohoda nesmí po škodit systém investičních pobídek či podpory výzkumu
Členové Expertního týmu pro daně Svazu průmyslu se shodli, že tento globální systém zdanění je významným pokrokem. U obou pilířů je však třeba doladit řadu detailů, aby systém mohl v praxi fungovat. Důležité například bude vymezení, z jakého základu se bude minimální daň počítat, a zda nepůjde proti programům na podporu investic, a to i v Česku.
Jednotlivé prvky daňové dohody budou státy legislativně a regulačně uvádět v život až do roku 2023, což je na tak zásadní změnu velmi krátká a pro praxi tím problematická implementační lhůta. Pak by měly oba pilíře začít fungovat. Do té doby mohou země, které už zavedly digitální daň, pokračovat v omezeném režimu (tj. do domluveného limitu určeného návrhem pilířů OECD) v jejím inkasu. Další vývoj a diskuze okolo této „globální“ daňové iniciativy Svaz průmyslu sleduje a bude o něm členské firmy průběžně informovat.
Převzato ze speciální přílohy časopisu Svazu průmyslu a dopravy České republiky Spektrum (1Q/2022). Autor: Vladimír Štípek, ekonom-analytik SP ČR
