Green Deal: Dotlačeni do zelených pozic?

Zelená dohoda pro Evropu je všeobjímající dokument, který má do roku 2050 Evropu dotlačit ke klimaticky neutrální. Záměrně používám slovo dotlačit, neboť v řadě případů půjde o zelenou tranzici navzdory vůli a zároveň bude dohoda výzvou pro technická řešení.

Zelená dohoda je tedy plánem, jak naši ekonomiku a společnost proměnit v udržitelnou. Vedle znečištění ovzduší zahrnuje tento plán také ochranu biologické rozmanitosti či zavádění oběhového hospodářství. Bezpochyby se všichni shodneme, že je potřeba se o naši planetu lépe starat. Děláme to pro nás a pro generaci našich dětí. Máme prostředky, jak nahradit stará špinavá řešení novými čistými a známe dopady produkce a spotřeby na životní prostředí. Méně se však shodneme, jak takový přechod zrealizovat či jaká řešení považujeme za udržitelná.

Různá východiska, různé zájmy

Různý úhel pohledu zastávají jednotlivé zájmové skupiny, ale také samotné členské státy, neboť každá země má jiná východiska. Z pohledu byznysu prosazujeme, aby byl přechod na zelenou ekonomiku přiměřený aktuální situaci, bral v potaz technické, geomorfologické a přírodní podmínky jednotlivých států, nastavil reálné a neměnné cíle a neohrozil konkurenceschopnost evropského průmyslu. To předpokládá, že Evropa musí postupovat společně s ostatními mocnostmi.

Zelená dohoda má proto dimenzi vnitřní, tedy směrem k členům Unie, a zároveň vnější směrem ke globálním partnerům. V rámci vnitřního nastavení budou pro snižování emisí vodítkem redukční cíle do roku 2030, v tuto chvíli to je neformálně potvrzený závazek snížení emisí skleníkových plynů do roku na nejméně 55 % ze současných 40 % a odpovídající revize a iniciativy představené v rámci balíčku Fit for 55.

Jednotlivé iniciativy předkládá Komise postupně v tomto roce. Co se týče vnější dimenze, budou se klimatické požadavky promítat například do obchodních a investičních dohod EU a budou předmětem diskuze na celosvětové úrovni.

Šíře, nebo nekoordinovanost aneb Mnoho nástrojů pro zelený přechod

Kde je zbytek světa?

EU bude při vyjednávání s globálními partnery v rámci mezinárodního klimatického dialogu usilovat, aby ji v plnění cílů následovali. Podobně jako EU si rok 2050 za klimaticky neutrální zvolilo i Japonsko. Dobrou zprávou pro Evropu je v tomto ohledu změna kurzu americké administrativy, tedy opětovné připojení k cílům Pařížské dohody a proklamace stát se klimaticky neutrální do roku 2050. Připomeňme si, že cílem Pařížské dohody je omezit globální oteplování na 1,5 až 2 °C, což přepokládá snížení celosvětových emisí skleníkových plynů o 25 až 50 %. Polovinu předpokládaných emisí uhlíku v roce 2030 budou představovat USA s Čínou, tudíž jejich aktivity v této oblasti určí, zda se plnění cílů Pařížské dohody celosvětově podaří.

Čína si stanovila, že se stane klimaticky neutrální od roku 2060. Vedle velkých znečišťovatelů je z pohledu EU neméně důležité, aby se k těmto cílům přidaly země, které s ní sousedí, a nedocházelo například k přesunu evropského průmyslu za hranice EU. Takovým krokům by mělo zamezit nové uhlíkové clo, určitý mechanismus uhlíkového vyrovnání na hranicích, na jehož přípravě nyní EU pracuje.

Cílem je bezemisní Evropa 2050

Klimatické cíle proměňuje v zákonné povinnosti pro EU a její členské státy nový klimatický zákon. Dubnová neformální dohoda mezi Radou a Evropským parlamentem, jež musí být ještě potvrzena, stanovuje radikální závazek snížení emisí skleníkových plynů do roku 2030 na nejméně 55 % ve srovnání s úrovněmi z roku 1990. Evropská komise v návrhu stanovila 55 %, kdežto Evropský parlament jej zvedl na 60 %. Vyjednavači Rady zastupující členské státy se nakonec s Evropským parlamentem shodli na 55 %.

Členské státy však učinily ústupek europoslancům v tom, že souhlasily s omezením příspěvku odstraňování uhlíku z využívání půdy, zemědělství a lesnictví. Dostaly tak závazek od Evropské komise, která přislíbila, že v létě navrhne legislativní změny ve využívání půdy a lesnictví s cílem zvýšit EU ambice v oblasti klimatu na 57 % do roku 2030. Reálně tedy hovoříme o cíli ve výši 57 %.

Cíl pro rok 2040 bude navržen nejpozději do šesti měsíců od první globální revize Pařížské dohody, tedy v roce 2023. Po roce 2050 je pro EU metou vypouštět jen takové množství emisí, které je schopná pohltit. Tento cíl je kolektivní, tudíž se nejedná o národní cíle a Evropská komise pomůže vytvořit cestovní mapy dekarbonizace pro průmyslová odvětví, která o to požádají.

Na podniky dopadne legislativní smršť

Seznam konkrétních kroků, jak se stanoveným cílům přiblížit, uvádí 12 iniciativ v rámci balíčku Fit for 55. Bude to legislativní smršť, která se dotkne téměř všech sektorů. Možná se to některé firmy nedotkne přímo, ale bezpochyby se to dotkne některého z jejích obchodních partnerů v rámci dodavatelského řetězce.

Konkrétně se jedná o revizi systému EU pro obchodování s emisemi (ETS), mechanismus uhlíkového vyrovnání na hranicích, nařízení o sdílení úsilí, revizi směrnice o obnovitelných zdrojích energie, revizi směrnice o energetické účinnosti, revizi nařízení o zahrnutí emisí skleníkových plynů a jejich pohlcování v důsledku využívání půdy, změny ve využívání půdy a lesnictví, snižování emisí metanu v energetickém sektoru, revizi směrnice o energetické dani, revizi směrnice o zavádění infrastruktury pro alternativní paliva, revizi nařízení, kterým se stanoví výkonnostní normy pro emise CO2 pro nové osobní automobily a pro nová lehká užitková vozidla, a revizi směrnice o energetické náročnosti budov.

Poslední neméně důležitou iniciativou je revize třetího energetického balíčku pro plyn. Vedle balíčku Fit for 55 Komise představí iniciativu o udržitelných výrobcích a revizi směrnice o ekodesignu, dále strategii pro oběhovou elektroniku, návrhy z oblasti udržitelné a inteligentní mobility a balíček o biologické rozmanitosti a netoxickém prostředí. Tím však výčet zelených iniciativ nekončí. Vedle balíčku Fit for 55 Komise chystá další novinky.

Plyn i jádro stále předmětem sporů

Zelená nit se prolíná celou řadou evropských iniciativ. Zasahuje do oblasti financování podnikání, do řízení firem, ale třeba i do oblasti digitalizace, kde Komise tlačí na snižování ekologické stopy. V oblasti investic, bez nichž není přechod a transformace ekonomiky na klimaticky neutrální možný, chce Evropská komise investory motivovat k investicím do čistých zdrojů. Naopak chce utnout přístup špinavých zdrojů ke kapitálu.

Výčet udržitelných zdrojů uvádí Komise na seznamu takzvané taxonomie. Patří mezi ně výroba elektřiny a tepla z větrné nebo solární energie, výroba baterií, produkce biopaliv a další. Pro Českou republiku je však zklamáním, že ze seznamu vypadlo jádro a zemní plyn, které považujeme za důležité při tranzici. Pokud se máme odklonit od uhlí, potřebujeme nějakou vhodnou alternativu, za kterou v tuto chvíli oba zdroje považujeme.

Jan Mraček z HK ČR: Green Deal je příliš ambiciózní

Plyn a jádro jsou politicky citlivé zdroje a jsou předmětem dlouhodobých diskuzí na evropské scéně, přičemž důrazné tlaky nevládních organizací budících vášně v Evropském parlamentu racionální debatě příliš nepomáhají. Kde budeme brát energii, když nevystačí obnovitelné zdroje? Logicky se budeme muset poohlížet po dovozu. Pak si ale musíme položit otázku, zda chceme být závislí na dovozech ze zemí mimo Unii.

Strašák náležité péče o udržitelnost

Vedle zelených investic se Komise také zaměří na zelené řízení podniků, návrh má předložit v letošním roce. Hospodářskou komoru značně znepokojila doporučení Evropského parlamentu přijatá v březnu ohledně náležité péče v oblasti udržitelnosti.

Europoslanci ve svých doporučeních pro iniciativu Komise totiž požadují, aby byla stanovena závazná pravidla EU o náležité péči, která by společnostem uložila povinnost identifikovat, řešit a napravovat aspekty svého hodnotového řetězce (všechny operace, přímé nebo nepřímé obchodní vztahy, investiční řetězce), které by mohly nebo mohou narušovat životní prostředí. Jinými slovy, že každý podnik je zodpovědný za udržitelné chování všech svých dodavatelů a jejich dodavatelů a jejich dodavatelů… Dle nových pravidel pro lepší regulaci bude Komise také u každého svého návrhu zkoumat jeho příspěvek k udržitelnosti.

Miliardy na zelenou

Plnění Zelené dohody vyžaduje uvolnění obrovských investičních nákladů, mj. na odklon od uhlí a modernizaci elektroenergetického sektoru. S velkou částkou se počítá v národním plánu obnovy, ze kterého by mělo jít dle slov místopředsedy vlády 41 % na boj s klimatem. Národní plán obnovy bude financován z evropského nástroje pro oživení a odolnost a pro ČR se předpokládá 172 miliardy korun přímých zdrojů a půjčky do výše 405 miliard korun.

Z národních zdrojů bude uvolněno 28 miliard korun. Spadají sem i prostředky z nového fondu pro spravedlivou transformaci, na jehož čerpání mají nárok tři české uhelné regiony – Moravskoslezský, Karlovarský a Ústecký kraj. České firmy budou moci čerpat prostředky na zelenou tranzici z nových strukturálních fondů či z programů EU řízených přímo Komisí.

Na zelené inovace bude možné čerpat prostředky například z programu EU Horizont Evropa a LIFE. Zásadní je, aby měla ČR ucelený pohled na financování transformace, a to jak z evropských, tak i z národních peněz, a v neposlední řadě, aby vynaložené prostředky přinesly kýžený efekt.

Převzato z časopisu Komora. Autor článku: Alena Mastantuono, delegátka HK ČR při EUROCHAMBRES a členka EHSV za HK ČR




• Témata: Analýzy a statistiky
• Teritorium: Česká republika | Evropa