To, proč prezident čtvrté nejlidnatější země na světě Koo Widodo oficiálně zahájil plán na přesunutí hlavního města na ostrov Borneo, má hned několik důvodů.
Devítimilionová aglomerace se potýká zejména s neustále se přibližující se hladinou moře. Zhruba 15 centimetrů území ročně zcela zmizí pod vodou, do dvaceti let se takto potopí zhruba polovina rozlohy Jakarty. Aktuálním problémem města je rovněž problém s odpadní vodou, čističky zvládnou vyčistit jen dvě až pět procent jejího objemu.
Kam se metropole přestěhuje, zatím není jasné. Stejně tak nebyly zveřejněny podrobnosti o tom, kdy k přesunu dojde. Podle zpravodajského serveru BBC by nová metropole mohla vzniknout v provincii Kalimantan. Výstavba nového města a přesun obyvatel podle odhadů vyjde na 33 miliard dolarů (766 miliard korun).
Indonésie není první zemí, která o přesunu svojí metropole uvažuje. V roce 1997 tyto vize realizovali v Kazachstánu. Veškeré dění tam z Almaty přesunuli do původně provinčního města Astana. V březnu 2019 byla přejmenována na Nur-Sultan.
Z druhého nejchladnějšího města na světě se tak díky prosperující ekonomice postavené především na ropném průmyslu stalo zanedlouho výstavní město, na jehož podobě se podíleli přední světoví architekti. Jeden z nejzajímavějších objektů Khan Shatyr pro Astanu navrhl Norman Foster.
Nové hlavní město bylo před 14 lety rovněž vybudováno v Barmě. Neipyijto, která zaujímá čtyřikrát větší plochu než Londýn, se nachází 320 kilometrů od toho původního. Výstavba probíhala pod přísným utajením.
Charakteristickým znakem města jsou široké ulice o několika pruzích s téměř nulovým provozem. Bulváry lemují rovněž poloprázdná nákupní centra a hotely. A ve městě, které na rozdíl od těch ostatních v Barmě, má dostatek elektřiny, je i safari, zoologická zahrada a tři sportovní stadiony.
A zatímco Indonésie hledá, kam nové hlavní město umístit, v Bolívii fungují rovnou dvě. Sucre jako jediná metropole fungovala až roku 1899, po prohrané občanské válce se o svoji výsadu musí dělit s La Paz, kam se přesunul parlament a veškeré státní úřady.
Převzato z webu E15.cz. Autorka: Petra Jansová