English version
Jednou z metod je zplyňování uhlí, které má potenciál částečně nahradit závislost země na dovozu LPG. Plynofikace uhlí se týká 7 z 11 aktuálních navazujících projektů v oblastech Jižní Sumatry a Kalimantanu, které jsou bohaté na uhlí.
Tyto projekty profitují z nedávného prezidentského nařízení, podle něhož se těžařské firmy zprošťují daňové povinnosti z držené licence za předpokladu, že budou investovat do aktivit navazujících na samotnou těžbu uhlí.
Indonésie prozatím myslí na sebe a uspokojení vlastní dlouhodobě rostoucí spotřeby. Dimethylether, který lze z uhlí vyrobit, může do budoucna nahradit dovážený zkapalněný ropný plyn, tradičně využívaný ve sporácích indonéských domácností. Ročně jeho dovoz Indonésii stojí přes 4 miliardy USD. Platí za něj ale i těžaři – například státní podnik PT Bukit Asam ročně eviduje ztrátu 377 mil. USD právě na výrobním plynofikačním závodu.
Mnozí hledí do budoucna rovněž pod tlakem mezinárodních závazků v oblasti životního prostředí a uvedení fosilních paliv na pomyslnou černou listinu. Ve velkém se do plynofikace uhlí pustily i dceřiné společnosti uhelného giganta PT Bumi Resources, tedy PT Kaltim Prima Coal a PT Arumin Indonesia, které budou zásobovat tuzemské chemické závody a průmysl biopaliv, a pomůžou tak snížit výdaje na dovoz LPG. O tom, že gigantické uhelné zásoby v Indonésii mají vývozní potenciál, potažmo potenciál pozitivně ovlivňovat vývoje energetické krize, není pochyb.
Čipy a jízdní kola. V čem ještě exceluje malý velký Tchaj-wan?
Těžaři vyvíjí tlak na státní podporu
Ekonomiku plynofikace uhlí na dimethylether komplikuje několik faktorů včetně omezeného počtu dodavatelů plynofikační technologie a vybavení. Vysoké pořizovací náklady pak poukazují na nutnost zapojení státu při vytváření pobídek pro tyto podnikatelské aktivity. Těžařská lobby již vyvíjí tlak na veřejné činitele s rozhodovací pravomocí – další požadavky na podporu rozvoje tohoto průmyslu se týkají usnadnění vstupu na trh, ochrany investic a zproštění daně z dovozu příslušného vybavení. Jejich cílem je udělat z plynofikace lukrativní podnikatelské odvětví.
Pod vlivem legislativy, která jako by „zezelenala“, jsou uhelné podniky motivovány investovat do modernizace a ekologizace svých výrobních a především zpracovatelských procesů. Zájem tak není jen o raritní technologii na zplyňování uhlí, ale o veškeré vybavení pro zpracovatelské operace, jako je peletování, briketování, koksování a integrované kogenerační mechanismy pro elektrárny.
Informace poskytnuta Zastupitelským úřadem České republiky v Jakartě (Indonésie). Autorka: Alena Štojdlová, ekonomická diplomatka.
