English version
Přesto se i tato exotická země jihovýchodní Asie oplývající velkým potenciálem a mnoha superlativy musí potýkat s mnoha výzvami.
Stabilní politické prostředí
V čele Indonésie stojí od roku 2014 prezident Joko Widodo, familiárně nazývaný „Jokowi,“ jenž obhájil své křeslo i v posledních prezidentských volbách v dubnu. Zejména v prvním funkčním období se Jokowi těšil značné přízni veřejnosti a především mladí voliči do něj vkládali velké naděje. Jokowi byl vnímán jako nová, progresivní a prodemokratická postava na indonéské politické scéně, slibující modernizaci hospodářství, implementaci demokratických reforem a snížení korupce v zemi.
Ačkoliv se Widodovi podařilo uzavřením dohody s opozicí posílit svou pozici, a zajistit tak vládní koalici pohodlnou 74% většinu, teoreticky dostatečnou na prosazení všech reforem, v praxi je bohužel prosazování reforem pro stávajícího prezidenta často velmi složité.
Indonésii můžeme hodnotit jako jednu z nejstabilnějších a nejdemokratičtějších zemí v jihovýchodní Asii.
Prezident Widodo balancuje nejen mezi požadavky příznivců tradičně nacionalistické ideologie a příznivců liberální politiky, ale také zůstává pod tlakem oligarchů s významným politickým i hospodářským vlivem na jedné straně a pod tlakem veřejnosti požadující další snižování korupce a zajištění základních demokratických práv na straně druhé.
Prezident Widodo se v posledních letech rozhodl jednoznačně upřednostnit růst indonéského hospodářství před slibovanými demokratickými reformami, a veřejnost tak prošla jistou deziluzí. Vláda již proto musela čelit několika vlnám protestů ze strany odborů, studentů a environmentalistů. V posledních měsících se k rozčarování veřejnosti z neplnění předvolebních slibů přidala také nespokojenost s průběhem pandemie v zemi a s neschopností vlády zajistit dostatečnou a rychlou vakcinaci obyvatelstva.
Často proto i nyní dochází k menším či větším protivládním protestům. Z evropské perspektivy může aktuální politická situace v Indonésii působit poněkud nestabilně, v kontextu regionu i samotné indonéské historie, jež si od získání nezávislosti v roce 1945 prošla převraty, vojenskými režimy i diktaturou, však Indonésii můžeme stále hodnotit jako jednu z nejstabilnějších a nejdemokratičtějších zemí v jihovýchodní Asii.
Rozsáhlý potenciál pro růst turismu
Kromě politické stability a transparentní a předvídatelné politiky láká zahraniční investory v Indonésii také rozsáhlé přírodní bohatství. Indonésie disponuje nejen obrovským potenciálem pro turismus, ale také značnými surovinovými zdroji.
O exotické dovolené na Bali už jistě slyšel každý, málo se ale ví o vládní iniciativě z roku 2017 pod názvem „10 New Balis“, jejímž cílem je zopakovat ekonomický úspěch Bali a pomocí vybudování modelové infrastruktury turisticky zatraktivnit dalších 10 míst napříč Indonésií. Z pohledu atraktivity pro zahraniční turismus může Indonésie skutečně nabídnout mnohé. Díky své poloze na rovníku nabízí země svým návštěvníkům krásnou tropickou přírodu, kde nechybí pláže a hory ani bohatá fauna a flora.
Indonésie se jakožto největší souostrovní stát na světě rozkládá na více než 17 tisících ostrovech, a po Kanadě se tak pyšní druhým nejdelším pobřežím na světě. Mnohé z indonéských ostrovů jsou dosud neobydlené a nabízí pohled na nedotčenou přírodu i panenské pláže.
Indonésie je po Brazílii také druhou zemí s největší biodiverzitou na světě. Ačkoliv území Indonésie zabírá pouze 1 % zemské pevniny, poskytuje domov asi 10 % všech známých druhů rostlin, 12 % známých druhů savců a až 17 % známých druhů ptáků. Na území Indonésie se lze setkat s více než 100 ohroženými druhy zvířat. Kromě extrémně bohaté fauny a flory Indonésie láká turisty rovněž bohatým kulturním dědictvím. Kombinace jednotlivých náboženství a etnik, kterých je v zemi více než 300, vytváří jedinečnou kulturu této země.
V Indonésii se hovoří více než 700 jazyky a dialekty a ačkoliv se jedná o převážně muslimskou zemi, můžeme zde naleznout také významné památky dalších světových náboženství, jako např. hinduistické chrámy či největší buddhistický chrám na světě.
Obrovské surovinové bohatství
Rovněž v oblasti surovinového bohatství Indonésie drží několik světových nej. Indonésie disponuje obrovským nerostným bohatstvím i velkým zemědělským potenciálem významným v celosvětovém měřítku.
Zatímco je v souvislosti s Indonésií obvykle zmiňována zejména ropa a zemní plyn, Indonésie je také největším světovým vývozcem uhlí, největším světovým exportérem niklu (jeden z klíčových prvků aktuálně nejslibnějšího typu baterií do elektrovozů), největším světovým vývozcem palmového a kokosového oleje, druhým největším exportérem kaučuku na světě (po Thajsku), třetím největším světovým producentem kakaa (po Pobřeží slonoviny a Ghaně) a desátým největším vývozcem kávy.
Specialitou Indonésie je také raritní a vysoce ceněná cibetková káva. Kromě zmíněného se v Indonésii ve větší míře těží také cín, měď a zlato. Zajímavostí je, že indonéský důl Grasberg, v němž se těží zlato a měď, patří mezi největší doly na světě.
Indonésie disponuje nejen obrovským potenciálem pro turismus, ale také značnými surovinovými zdroji.
Zatímco těžba ropy a zemního plynu v Indonésii postupně klesá, těžba uhlí naopak roste. Největšími odběrateli indonéského uhlí jsou Indie, Čína a Japonsko, tedy země, jejichž energetický mix na uhlí do značné míry spoléhá a v nejbližších letech se zřejmě nebude nijak zásadně měnit. Ačkoliv Čína i Japonsko v roce 2021 formálně avizovaly postupný odklon od uhelných zdrojů směrem k obnovitelné energii, v praxi zřejmě o žádné zásadní a rychlé změny v poptávce po indonéském uhlí zatím nepůjde.
V souvislosti s vládní strategií výstavby nových uhelných elektráren v Indonésii významně roste také domácí spotřeba uhlí. Pouze mezi lety 2007 a 2019 zvětšila domácí spotřeba uhlí dle různých zdrojů svůj objem asi 3x až 4x.
V roce 2021 se sice indonéská vláda z ekologických důvodů rozhodla omezit výstavbu nových uhelných elektráren, přesto by domácí spotřeba uhlí měla i nadále růst a od roku 2021 do roku 2050 by se měla přibližně zečtyřnásobit.
Slibný dynamicky se rozvíjející trh
Posledním významným rysem Indonésie atraktivním pro zahraniční investory je silná ekonomika a slibný dynamicky se rozvíjející trh. Indonésie je čtvrtou nejlidnatější zemí na světě a zároveň vůbec nejlidnatější muslimskou zemí. Za posledních 50 let se populace Indonésie zvětšila více než 2,5x, konkrétně ze 119 mil. lidí v roce 1971 na více než 275 mil. lidí v roce 2021.
Ačkoliv růst populace zaznamenal v poslední dekádě mírné zpomalení, celkový počet obyvatel by měl růst i v budoucích letech. Populace Indonésie navíc patří mezi nejmladší populace na světě, pouze 6 % obyvatelstva je starší 65 let a věkový medián je asi 30 let. Pro srovnání, v ČR je podíl obyvatel starších 65 let v celkové populaci asi 20 % a věkový medián se blíží 43 rokům.
Dle aktuálních prognóz by svého vrcholu měla velikost populace dosáhnout přibližně v roce 2068 s počtem obyvatel blížícím se 340 milionům. Početná indonéská populace je velkým lákadlem pro zahraniční investory, protože skýtá nejen dostatek levné pracovní síly, ale zároveň vytváří rozsáhlou velikost domácího trhu a silnou spotřebitelskou základnu. Rozsáhlý domácí trh Indonésii vytváří příležitost k rychlému hospodářskému růstu taženému zejména domácí poptávkou.
Dlouhodobě rychlý hospodářský růst
Ačkoliv jsme výše zmiňovali, že Indonésie patří v případě hned několika různých komodit ke světově významným producentům a exportérům, indonéské hospodářství zůstává ve srovnání s dalšími státy regionu poměrně uzavřené. Součet indonéského exportu a importu zboží a služeb od roku 2019 nedosahuje dle statistik Světové banky ani 40 % HDP, oproti tomu např. u Thajska tento ukazatel dosahuje 110 % HDP, u Malajsie 120 % HDP a u Vietnamu 210 % HDP.
Indonésie tak zatím zdaleka nevyužívá naplno příležitosti plynoucí ze silného exportního potenciálu daného obrovským přírodním bohatstvím, výhodnou geografickou polohou mezi Indií a Pacifikem a skutečností, že náklady exportu i importu do Indonésie patří mezi relativně nejnižší na světě.
Přestože indonéská ekonomika ještě zdaleka není na maximální kapacitě svého potenciálního hospodářského růstu, tempo ekonomického růstu v minulých letech běžně dosahovalo rychlosti kolem 5 % HDP ročně.
Pandemie a další výzvy
Dlouhodobý rychlý hospodářský růst přerušil až globální ekonomický šok v podobě pandemie covid-19. Ačkoliv lze v obecné rovině konstatovat, že vládní opatření v Indonésii byla ve srovnání s dalšími zeměmi méně přísná a vláda se snažila omezit chod ekonomiky co nejméně, indonéská ekonomika v roce 2020 stejně zaznamenala recesi o asi 2 % HDP, tedy nejhorší hospodářský vývoj od asijské finanční krize v roce 1998.
Negativní dopady pandemie se navíc přelily také do roku 2021. Bohužel po relativně mírné první vlně v roce 2020 se v roce 2021 Indonésie zařadila mezi země nejhůře postižené pandemií na světě. Druhá vlna pandemie, která dosáhla svého vrcholu přibližně v polovině července 2021, udeřila velmi tvrdě.
Na podzim 2021 denní počet nově nakažených covid-19 postupně klesá a situace je poměrně stabilizovaná. Významně klesl také podíl pozitivních záchytů z celkového počtu provedených testů. Zatímco v červenci 2021 bylo více než 30 % testovaných lidí skutečně pozitivních na covid-19, v druhé polovině září 2021 se tento ukazatel blížil pouze 2 %. Celkem bylo v Indonésii v souvislosti s onemocněním covid-19 do konce září 2021 potvrzeno asi 4,2 mil. případů nákazy a asi 141 tis. úmrtí.
Indonésie disponuje obrovským nerostným bohatstvím i velkým zemědělským potenciálem.
Navzdory silné druhé vlně pandemie se dle aktuálních odhadů očekává, že indonéská ekonomika v roce 2021 vzroste o 2,2 % až 3,6 % HDP. Rychlost ekonomického zotavení se bude u jednotlivých sektorů značně lišit, zatímco u obchodu, turismu a stavebnictví půjde o velmi pomalé zotavování, u těžebního sektoru očekáváme v souvislosti s předpokládanou obnovenou poptávkou z Číny rychlejší tempo ozdravení.
Pokud by hospodářský růst nebyl brzděn nedostatečně rozvinutou domácí průmyslovou základnou a variabilní úrovní infrastruktury na jednotlivých ostrovech, mohla by indonéská ekonomika v dalších letech růst i rychleji než o očekávaných průměrných 5 % HDP ročně. Mezi další problémy, se kterými se tato země bude muset vypořádat, patří také riziko islamistické radikalizace a rozšířená korupce.
Silný budoucí potenciál
Navzdory uvedeným výzvám Indonésie disponuje všemi předpoklady, aby se v budoucnu stala moderní regionální hospodářskou velmocí. Byla by škoda tohoto potenciálu nevyužít.
Malé a střední české podniky se už dokázaly v Indonésii prosadit. K eliminaci výrazně záporného salda vzájemné obchodní bilance ale musí
přijít úspěchy i velkých českých firem. Je proto dobře, že se začíná dařit realizovat i objemnější transakce s pojištěním EGAP.
Převzato z Magazínu ze světa exportu (9/2021). Autor: Kateřina Šotková, specialista teritoriálních a odvětvových analýz EGAP.
