Jakarta, hlavní město Indonésie, má v rámci své aglomerace téměř 42 milionů obyvatel. Město, které je ekonomickým a politickým srdcem země, přitahuje statisíce lidí hledajících práci, vzdělání a lepší životní podmínky. Přelidnění však přináší obrovský tlak na dopravu, bydlení a veřejné služby, zatímco konkurence na trhu práce je tvrdá a mnoho obyvatel se potýká s nejistotou zaměstnání.
Indonésie v posledních letech vytvořila rekordní počet nových pracovních míst – podle East Asia Forum přibylo jen v roce 2024 téměř 4,8 milionu pracovních pozic. Přesto většina z nich vzniká v neformálním sektoru, zahrnujícím domácí podniky, drobné obchody či zemědělství. Podmínky v těchto rolích jsou často nejisté, mzdy nízké a zaměstnanci nemají žádné sociální zabezpečení – průměrná mzda v neformálním sektoru se pohybuje kolem 2800 Kč měsíčně. V praxi tak mnoho lidí má sice práci, ale práce nestačí na důstojný život.
ExportMag.cz: Saúdská Arábie zve svět. Ohromit chce i budovou dlouhou 170 kilometrů
V Jakartě se navíc objevují tzv. umělé pracovní pozice, role, které vznikají hlavně proto, aby zaměstnaly co nejvíce lidí, i když z ekonomického hlediska nejsou nezbytné. Patří sem například lidé, kteří pouští auta z přeplněných parkovišť, pracovníci regulující chodce na přechodech nebo hlídající semafory, či pomocníci, kteří otevírají brány v přeplněných oblastech. Tyto pozice mohou působit až bizarně, ale pro mnoho obyvatel znamenají stabilní příjem a jistotu, kterou jinak jen těžko najdou.
Odborníci však varují, že kvantita pracovních míst nestačí. Indonésie potřebuje investovat do kvalitních a formálních pracovních příležitostí, zvyšovat sociální ochranu a podporovat vzdělávání a digitální dovednosti. Cílem by mělo být snížení podzaměstnanosti a umožnění kariérního růstu, místo aby se lidé spokojili s málo výnosnými, dočasnými a často neefektivními pozicemi.
Jakarta tak představuje paradox moderní metropole: rychle rostoucí pracovní trh a rekordní zaměstnanost jsou na papíře úspěchem, ale skutečná výzva spočívá v tom, jak zajistit smysluplnou, stabilní a důstojnou práci pro všechny své obyvatele. Umělé a bizarní pracovní pozice jsou dočasným řešením, které ilustruje širší problém Indonésie – trh práce, kde množství převyšuje kvalitu.
