Inovace: O co vlastně jde?

Tato definice nám pomáhá pochopit, že z hlediska ekonomického rozvoje existují především tři „důvody“ inovací: tvorba trhu, udržení se na trhu a zvyšování efektivity.

Inovace byly v minulosti vnímány spíše negativně vzhledem k neznalosti, konzervativnímu přístupu a strachu o ztrátu práce. Nicméně s rozvojem společnosti došlo i k rozvoji lidského myšlení a postupem času se staly inovace nedílnou součástí běžných životů, které jsou díky nim usnadňovány. To změnilo pohled na inovace. Začaly být
vnímány jako nezbytná součást procesů napříč oblastmi přinášející nové a nové příležitosti.

Dnes většina společnosti vnímá inovace jako něco pozitivního a přirozeného, přičemž hlavně jsou skloňovány společně s pojmem výzkum. Současně Oslo manuál OECD uvádí definici inovace jako „nový nebo vylepšený produkt či proces (nebo jejich kombinace), který se výrazně liší od předchozích produktů nebo procesů jednotky a který byl zpřístupněn potenciálním uživatelům (produktu) nebo uveden do užívání jednotkou (procesem)“.

Podstatné je vnímat inovace jako samostatný proces, který čerpá z více zdrojů podnětů. Mezi dva zcela zásadní jistě patří podněty z trhu (od zákazníků, uživatelů, klientů apod.) a podněty z výzkumu a technologického vývoje, tedy zejména aplikace výsledků výzkumu a vývoje v praxi (viz tabulka definice inovace).

Inovace byly v minulosti vnímány spíše negativně.

Současně jsou však obchod a marketing, stejně tak jako výzkum a vývoj, nástroji při realizaci inovací. Neplatí tedy, že každý výzkum musí končit inovací (resp. že inovace je nutným pokračováním výzkumu a vývoje), stejně jako neplatí, že každé inovaci nutně předchází výzkum a vývoj. V době rychlého technologického rozvoje a rozvoje společnosti pak inovace často vznikají na základě kombinací obou podnětů.

V definici podnikových inovací je, díky kognitivním testovacím pracím, snížen seznam čtyř typů inovací (produktu, procesu, organizace a marketingu) na dva hlavní typy: inovace produktů a inovace podnikových procesů. Revidovaná definice také snižuje nejednoznačnost požadavku na „významnou“ změnu porovnáním nových i vylepšených inovací s existujícími produkty nebo obchodními procesy společnosti. Základní definice inovace produktu a inovace podnikových procesů jsou následující:

• Inovace produktu je nový nebo vylepšený produkt nebo služba, která se výrazně liší od předchozího zboží nebo služeb firmy a která byla uvedena na trh.
• Inovace podnikových procesů je nový nebo vylepšený podnikový proces pro jednu nebo více podnikových funkcí, který se výrazně liší od předchozích podnikových procesů firmy a který společnost zavedla.

Příručka (Oslo manuál) hraje klíčovou roli při sdělování, že inovace často nevyžadují výzkum, a že také zahrnují šíření stávajících technologií a postupů napříč ekonomikou.

Vztah k VaV

Výzkum a experimentální vývoj (R& D) je jednou z řady činností, které mohou vytvářet inovace nebo prostřednictvím kterých lze získat užitečné znalosti pro inovace. Mezi další metody získávání potenciálně užitečných znalostí patří průzkum trhu, inženýrské činnosti k posouzení efektivity procesů nebo analýza dat od uživatelů digitálního zboží nebo služeb. Informace týkající se inovací mohou být shromažďovány bez ohledu na konkrétní aplikaci, například za účelem vývoje a vyhodnocení možností budoucích akcí.

Implementace a skutečné využití inovací závisí na tom, aby byla nová myšlenka, model, metoda nebo prototyp, provedena. Rozumí se tím stav, kdy organizace vyvíjí systematické úsilí, aby zajistila, že inovace bude přístupná potenciálním uživatelům, a to buď pro vlastní procesy a postupy organizace, nebo externím uživatelům pro její produkty.

Požadavek na provedení je definiční charakteristikou inovací, která ji odlišuje od vynálezů, prototypů, nových nápadů atd. Inovace musí přinejmenším obsahovat vlastnosti, které příslušná organizace dříve neposkytla svým uživatelům. Tyto rysy mohou, ale nemusí být pro ekonomiku, společnost nebo konkrétní trh, nové. Inovace může být založena na výrobcích a procesech, které se již používaly v jiných kontextech, například na jiných geografických nebo produktových trzích. V tomto případě představuje inovace příklad šíření. Šíření inovací může vytvářet značnou ekonomickou a sociální hodnotu a proto má i politický význam.

Implementace však není konečným krokem inovativní organizace. Následné činnosti zaměřené na revizi inovací po jejich provedení mohou vést k menším zlepšením nebo radikálně k novým inovacím, např. prostřednictvím zásadního přepracování nebo větších vylepšení. Ty mohou potenciálně vyústit v inovace samy o sobě nebo také naopak vést k upuštění od konkrétních inovací.

Tvorba hodnoty

Inovace, které jsou považované za hospodářskou činnost, vyžadují zdroje, které by mohly být použity i k jiným účelům. Existence nákladů na příležitost znamená, že subjekty odpovědné za inovační činnost budou usilovat o určitou formu tvorby hodnoty či případně o její zachování. Hodnota je tedy implicitním cílem inovací, ale nelze ji zaručit předem, protože výsledky inovací jsou nejisté a různorodé.

Opatření související s hodnotou mají význam pro pochopení dopadů inovací, ačkoli v zavedených statistických rámcích neexistuje jediné měřítko ekonomické nebo sociální hodnoty. Statistická měřítka hrubé přidané hodnoty zachycují výrobní přebytek nad náklady na mezivýstupy (bez kompenzace zaměstnanců nebo nákladů na splnění finančních závazků). Finanční opatření, jako je čisté jmění, zachycují hodnotu všech aktiv ve vlastnictví institucionální jednotky nebo sektoru po odečtení hodnoty všech nesplacených závazků. Tato opatření lze rozšířit o výstupy a aktiva, která unikají formálním účetním zvyklostem a u nichž tržní ceny nemohou poskytnout spolehlivé ukazatele ekonomické hodnoty.

Převzato z magazínu TA.Di vydávaném Technologickou agenturou ČR, autor: Martin Bunček