Řešení těchto neduhů mají přinést takzvané modulární reaktory, ať už mikroreaktory s instalovaným výkonem do desítek megawattů či takzvané malé modulární reaktory, které mohou mít výkon i půl gigawattu.
Hlavní výhodou nové technologie je možnost jejich sériové výroby, která má nejen zvýšit rychlost výstavby, ale také stlačit investiční náklady, jež u velkých jaderných elektráren nezadržitelně rostou. Ukázkovým příkladem zdražujícího projektu je probíhající dostavba elektrárny Hinkley Point C ve Velké Británii, jejíž cenovka se z původních téměř sedmi miliard eur vyšplhala už na více než trojnásobek. Citelné zdražení zaznamenali také ve Francii u elektrárny Flamanville, kde má původní suma 3,3 miliardy eur podle analytika BNP Paribas Jamese Sparrowa narůst na 10,9 miliardy eur.
Dekáda čekání
Řada technologických firem proto sází na nové jaderné technologie, které v posledních letech procházejí dynamickým rozvojem. „Mnoho projektů se výrazně posunulo a získalo i veřejnou finanční podporu,“ říká analytik J&T Pavel Muchna s tím, že pokud certifikace proběhnou bez problémů, první reaktory by mohly být na trhu v horizontu deseti až patnácti let.
Vzdálená komercionalizace je přitom důvodem, proč zůstává řada odborníků k modulárním reaktorům spíše skeptická. „Renesanci měly jadernému průmyslu přinést už velké reaktory. Právě s nimi přišli v devadesátých letech minulého století atomoví producenti, jejichž cílem bylo odstranit hlavní negativa rozvoje jaderné energetiky: vysokou cenu, nárůst nákladů během výstavby a neúměrné prodlužování doby výstavby,“ říká programový ředitel Svazu moderní energetiky Martin Sedlák s tím, že jejich sliby zůstaly pouze na papíře.
Modulární reaktor chce mít i ÚJV Řež
V současnosti se modulárními reaktory zabývá minimálně 40 projektů, a to včetně českého konceptu malého reaktoru Energy Well, který vyvíjí ÚJV Řež. Žádná z evropských či amerických firem ale zatím nemá potřebnou certifikaci od úřadů.
Komerční fázi je tak teoreticky nejblíže čínská společnost China National Nuclear Corporation, která plánuje výstavbu svého malého modulárního reaktoru zahájit už letos. Zprovoznit ho chce do roku 2025. Byť je blok o výkonu 125 megawattů jen zmenšeninou běžného čínského reaktoru, má kromě požadované modularity i další výhodu: Menší množství štěpného materiálu si totiž vystačí se zcela přirozeným chlazením bez nutnosti vnějších zásahů.
Tím se zvyšuje pasivní bezpečnost reaktoru, což znamená, že v případě, kdy reaktor dosáhne kritických parametrů, se začne automaticky okamžitě chladit bez aktivního zásahu operátora.
S podobným – byť zmenšeným typem běžného reaktoru – pracuje i americká společnost NuScale, která je ve vývoji sériového reaktoru nejdál ze všech firem západního světa, minimálně podle svých předpokladů. NuScale má za cíl získat licenci od amerického jaderného dozoru NRC v roce 2021 s tím, že první elektrárna NuScale by měla začít vyrábět elektřinu už v roce 2026.
Nové chlazení i palivo
Pokročilejší reaktory, tedy reaktory čtvrté generace, by měly mít už zcela inovativní způsob chlazení, například pomocí solí, sodíkem, nebo héliem. Oproti současným generacím reaktorů, které jako chladivo využívají vodu, jsou přitom nízkotlaké, což ještě více snižuje provozní rizika.
Zatímco zmenšené verze současných reaktorů je jednodušší vyvinout, otestovat, licencovat a následně i postavit, reaktory, které se od těch stávajících liší celým konceptem, mohou mít s uvedením na trh problémy. „Dá se čekat, že jejich uvedení na trh bude trvat déle, a to nejen kvůli odlišnému chlazení, ale i dalším novým komponentům či dosud nevyzkoušenému palivu,“ míní Muchna s tím, že některé plány firem mohou být příliš optimistické.
I přes veškeré problémy si však řada odborníků myslí, že modulární reaktory jsou pro jadernou energetiku jedinou možnou cestou, přinejmenším pak v Evropě. „V horizontu 15 až 20 let, kdy se dá očekávat mohutnější rozšíření této technologie, už bude evropská rozvodná síť natolik decentralizovaná, že velké bloky už nebudou dávat sebemenší smysl,“ říká Muchna.
Ministerstvo průmyslu, vláda, ale i Státní energetická koncepce s vybudováním velkého reaktoru přesto počítá. „Renomované světové studie počítají s případnou komercionalizací a následně širším nasazením modulárních reaktorů až na konci třicátých či spíše až ve čtyřicátých letech tohoto století. Navíc si nemyslím, že by čeští politici usilovali o to, abychom se stali „pokusnou laboratoří“, a budou spíš vyčkávat, jak se technologie osvědčí,“ říká náměstek ministra průmyslu pro energetiku René Neděla.
Rezort ale podle Neděly vývoj modulárních reaktorů sleduje a jejich potenciál chce hodnotit i v nadcházejících energetických plánech. Smysl by tyto zdroje měly zejména z hlediska teplárenství, které je v Česku ojedinělé. „V budoucnu budeme muset nahradit současné uhelné teplárny, a pokud by se nové typy reaktorů osvědčily, byly by u řady z nich ideálním náhradníkem,“ doplnil.
Převzato z webu E15.cz. Autor: Ondřej Souček