English version
„Jde nám o to, představit dětem sport jako zábavu a hravou aktivitu, nikoliv jako náročný dril. Chceme, aby každý Gymnathlon trénink byl silným emočním prožitkem, kdy děti zapomenou na okolní svět. Aby odcházely a znovu přicházely nadšené a radostné. Chceme, aby Gymnathlon byl jedním z prvních krůčků na cestě k celoživotní lásce ke sportu,“ říkají Jan Březina a Martin Jahoda, kteří společnost Gymnathlon před pěti lety založili. V době, kdy děti tráví čím dál tím víc času doma před obrazovkami nebo s telefonem, je to bezesporu bohulibá myšlenka.
Ono totiž nejde o to, aby děti sportovaly, ale spíš o to, aby si sport oblíbily. A to není tak jednoduché, zvlášť když mají tolik jiných potenciálních, ale bohužel nezdravých zdrojů zábavy. Navíc každý sport není pro každé dítě, a tak je možné, že konkrétní sport jako takový není to, co dítě nejvíc inspiruje. Proto jsou náplní Gymnathlon tréninků spíš sportovní hry než konkrétní sporty.
Od sportu ke kamarádům
Dál je třeba v dětech podpořit nebo vzbudit potřebu trávit čas s kamarády a případně i nové poznat. I tento cíl se trenéři snaží naplnit, když tvoří program kurzu, jako například specifické hry založené na spolupráci.
„Z hlediska rozvoje dítěte od raného věku je pohyb nejenom nenahraditelný, ale i přirozený: chce se mu prostě běhat, skákat či házet, a proto není důvod, proč by u některého cvičení nemohlo zůstat déle, když je to baví. Protože děti si ke sportu a pohybu nevytvoří emoční vazbu jinak než tím, že s ním budou mít ty nejradostnější zkušenosti,“ vysvětluje Jan Březina.
Nejde o honičku za výkonem
Vítězství je obecně ve sportu důležité téma. Výkonnost, výhra a progres jsou bez debat jeho nedílnou součástí. „Nicméně toto jsou hlavně zakořeněné představy dospělých, děti mají většinou zcela jiné. Nejde jim tolik o to, že zvítězí, spíš o pocit úspěchu. Záměrem tréninků tedy není stimulovat konkurenci dětí, ale jejich zájem. Proto na konci tréninku každému z nich pogratulujeme a dostává i odměnu za předvedený výkon, a to v podobě samolepky do vlastního alba.“
Jak na obchodní jednání aneb francouzská symbióza temperamentu s racionalitou
„Dalším benefitem metodiky, jejímž garantem je PaedDr. Tomáš Perič, Ph.D., je odmítnutí rané sportovní specializace, která může dětem škodit jak fyzicky, tak i mentálně, pokud by se v budoucnu chtěly nějakému konkrétnímu sportu věnovat. Základním předpokladem k udržení dobrého vztahu ke sportu je jeho výběr. S tím má pomoci testování metodou SportAnalytik, kterou jsme vyvinuli a při níž si děti zkoušejí devět cviků. Výsledky díky porovnání v rozsáhlé databázi dokáží predikovat sport, ve kterém by dítě mohlo být úspěšné. Tato testování už byla úspěšně realizována v šestnácti zemích, a to s průměrným hodnocením spokojenosti rodičů devět a půl bodu z deseti,“ představuje Jan Březina svou další aktivitu, která přišla na svět před Gymnathlonem.
„Jsme nadšenci pro sport a zároveň také rodiče, kteří řeší sportovní rozvoj svých dětí. Sami jsme vyzkoušeli s dětmi mnoho sportů a víme, jak moc je volba toho pravého důležitá. A jak moc je důležité, aby děti měly sport spojený s radostí. Jsme rádi za každého chlapce a dívku, kteří si díky našim projektům sport zamilují,” říkají Jan Březina (vlevo) a Martin Jahoda, zakladatelé a lídři společností SportAnalytik a Gymnathlon
Z Česka do Evropy i dál
Jak pro Gymnathlon, tak pro metodu testování SportAnalytik je důležitým tématem a cílem úspěšná expanze programů. Zatímco SportAnalytik už byl implementován i na jiných kontinentech, například v Asii, Africe či Austrálii, sportovní program Gymnathlon byl doposud nabídnut jen ve východní Evropě, i proto je jeho rozvoj ve Francii jednou z priorit příštích let.
„Francouzský trh se v mnohém podobá českému. Děti začínají chodit do mateřské školy od zhruba tří let a jako v Česku se z nich od šesti stávají školáci. Důležité pro analýzu trhu bylo i to, že pro děti od tří do šesti let ve Francii neexistuje žádný podobný sportovní program. Jedině radnice v některých městech poskytují podobnou službu, ale v tomto případě jde spíš o hlídání a poskytování zábavy dětem, ne o propracovaný sportovní kurz, který zábavnou formou nabízí i optimální formu pohybu.
Bohužel hlavní rozdíl mezi francouzským a českým trhem tkví v časovém rozložení školní docházky, kdy dětem končí ve všední den škola o půl páté (kromě středy, kdy vyučování nemají). To tedy snižuje možnost zařadit kurzy i ve všední dny odpoledne, jako je tomu v ostatních zemích. Na druhou stranu ale hraje Gymnathlonu do karet, že francouzské děti v průměru sportují stejně jako v Čechách, i když v obou zemích je to stále méně než pětina z nich, co splňuje doporučení WHO ohledně sportování dětí, o důvod víc tuto hranici prolomit,” uzavírá Jan Březina.
Od začátku příštího školního roku tak budou mít malí Pařížané možnost zapojit se do českých sportovních kurzů Gymnathlonu.
Jak to chodí v Gymnathlonu
O tom, že program Gymnathlon je atraktivní, svědčí počty dětí registrovaných v kurzech, které rok od roku rostou. V posledních třech letech stoupl počet registrovaných o téměř 7000, a letos už byla dokonce slavnostně překročena symbolická mez 10 000 dětí. Gymnathlon se stará o děti ve čtyřech programech ve věkových pásmech od dvou a půl roku do jedenácti let. Náplň kurzů je přizpůsobená věku, ale idea vždycky stejná: užít si sportovní zážitek a vzít si z něho co nejvíc jak po fyzické, tak i po technické stránce. Nejmladší tedy začínají seznámením s pohybem ještě s rodiči přes pohybové hry zapojující základní koordinační mechanismy. Od čtyř let už jsou děti v kurzu bez rodičů a interakce s ostatními během nabízených aktivit je nedílnou součástí hodiny. Od zhruba šesti let jsou jim představeny základy šesti sportů, kurz je tedy i možností si poprvé zkusit podržet tenisovou raketu, hodit míč do koše nebo přeskočit překážky.
Více informací naleznete na webech programů Gymnathlon a SportAnalytik.
Převzato z Internetového portálu TRADE NEWS. Autorka: Honza Šmíd
