Jak financovat cirkulární ekonomiku? Malé firmy mohou mít výhodu

Dlouhodobé fungování oběhového hospodářství musí být pro firmy ziskové. Problematický je pro ně především náročný přechod na nový způsob s nevyzkoušenými obchodními modely. Kromě bank nebo fondů rizikového kapitálu se neobejdou ani bez podpory státu.

Přechod na cirkulární ekonomiku bude patřit ke klíčovým oblastem transformace současného hospodářství. To je v současnosti z velké části založeno na produkci výrobků s poměrně krátkou životností, které po skončení svého využívání končí na skládkách. Na nich se tak ztrácí cenné suroviny, těžba nových zase produkuje emise skleníkových plynů i smog z dopravy a výroby.

Cirkulární ekonomika proto prosazuje, aby se nerostné suroviny po dokončení životnosti výrobků znovu využívaly a mimo tento řetězec odcházely jen produkty, které se v přírodě rozloží a přirozeně se stanou součástí koloběhu organických látek.

Tato zásadní změna přitom vyžaduje výrazné změny celé řady procesů. Přitom platí, že dlouhodobě musí být systém nastavený tak, aby umožnil firmám zůstat profitabilní.  „Cirkulární ekonomika je systém, ve kterém se chováme ohleduplně k přírodě, ale zároveň generujeme zisk díky opětovnému využívání cenných materiálů, které udržujeme v oběhu co nejdéle,“ říká Soňa Jonášová, ředitelka Institutu cirkulární ekonomiky

Čím větší firma, tím větší problém

Ne vždy přitom podle odborníků musí přechod na cirkulární ekonomiku pro malé a střední firmy znamenat vysoké náklady a investice navíc. „Velmi záleží na výchozích podmínkách, které souvisí především s tím, zda se firma již v minulosti zamýšlela nad dopady svého chování při vytváření přidané hodnoty, a jaký je charakter jejího podnikání. Obecně však platí, že čím větší společnost, tím jsou náklady v absolutním vyjádření vyšší,“ vysvětluje Karel Brunclík, vedoucí oddělení společnosti Renards dotační. Malé a střední firmy by tak díky své větší pružnosti měly být při přechodu na cirkulární ekonomiku ve výhodě. 

Podle expertů přitom bude přechod na oběhové hospodářství mnohem zásadnější, než si v současnosti většina firem uvědomuje. „Jednou z největších výzev planety je nedostatek zdrojů. To znamená, že musíme změnit způsob výroby a spotřeby. Musíme přehodnotit, jak využíváme suroviny a zdroje k vytvoření udržitelné ekonomiky bez odpadu a emisí. Znamená to přechod od současného lineárního modelu ‚vzít, vyrobit, vyhodit‘ do ekonomiky, kde redukujeme, znovu používáme, recyklujeme‘, tedy na cirkulární ekonomiku,“ zdůrazňuje Joost van Dun, specialista ING na oblast cirkulární ekonomiky.

Nejenom recyklace

Cirkulární ekonomika není podle něj jen o sdílení nebo recyklaci. „Jde o zásadní změnu. Naši klienti musí dělat design jinak, vyrábět jinak a prodávat jinak. Společnosti musí přehodnotit své návrhy, přepracovat své organizace, spolupracovat s několika partnery. My jako banka musíme oceňovat odlišně, s rizikem zacházet odlišně a financovat jinak,“ popisuje Joost van Dun a pokračuje: „ V oběhové ekonomice vidíme vzestup nových obchodních modelů a nových partnerství. Existující společnosti by například mohly přejít od prodeje produktů k nabízení produktů jako služby. Vznikají platformy, které usnadňují společnou spotřebu sdílením aktiv nebo jsou vyvinuty nové technologie, které nahrazují původní materiály recyklovatelnými materiály“.

Podle Joost van Duna je důležité, aby firmy zvládly v rámci cirkulární ekonomiky přechod od pouhých úspor k hledání nových příležitostí k dosažení zisku. „Obecně však lze říci, že postupy udržitelnosti se vyvinuly z projektů zaměřených převážně na snižování nákladů na výnosově zaměřené strategie. Podniky zaměřené na budoucnost implementují požadavky na udržitelnost a používají je k podpoře inovací, zvyšování konkurenceschopnosti a vytváření nových obchodních modelů. Změna, inovace a udržitelnost jdou ruku v ruce a nabízejí silné budoucí obchodní příležitosti,“ podotýká Joost van Dun.

Zátěž nebo příležitost?

Právě to, jak firmy k cirkulární ekonomice přistoupí, může mít velký dopad na finanční stránku celého přechodu. „Někdo může cirkulární ekonomiku vnímat jako regulatorní obtíž, uměle tlačenou z EU. Druhý je rád, že se ekologie stává normou a třetí v ní může vidět potenciál pro vytvoření konkurenční výhody. Hlavní otázkou je, které firmy tento trojúhelník dokážou poskládat tak, aby cirkulární přístup nevedl jen k nárůstu nákladů, ale také generoval vyšší zisk. Takové firmy na trhu už jsou a já věřím, že jich bude čím dál více, protože dnešní spotřebitelé upřednostňují výrobky, které jsou šetrné k přírodě, a jsou ochotni za ně i zaplatit,“ připojuje Petr Šídlo, spoluzakladatel společnosti Direct People.

Existuje přitom již řada příkladů dobré praxe, kdy pro podniky měl přechod na cirkulární ekonomiku také pozitivní ekonomický dopad. „Výrazný je efekt kupříkladu v plastikářském průmyslu, kdy je lisem nevyužitý regranulát vracen zpět do výroby. Když si uvědomíme, jak strmým růstem roste cena vstupního plastového granulátu a na druhé straně se ho řada vyhodí, což je spojeno s poplatkem za zpracování, pak je ten efekt u plastikářských firem dokonce dvojí. Ušetří jak na straně poplatků za odpad, tak na straně snížených nákladů na vstupní surovinu,“ popisuje Karel Brunclík.

České podniky se mohou inspirovat i v zahraničí. „Například jsme financovali nizozemskou společnost Milgro prostřednictvím našeho fondu pro udržitelné investice. Milgro je předním technologickým a outsourcingovým partnerem, usnadňuje svým klientům využívání jejich zdrojů udržitelnějším způsobem, což vede ke snižování přímých nákladů na plýtvání týkající se manipulace, logistiky, recyklace a oceňování. Ale také to vede k získávání maximální hodnoty z odpadních toků,“ popisuje Joost van Dun.

Banky nemohou financovat vše

Role bank při přechodu na oběhové hospodářství je zásadní, nejsou však jediným zdrojem financí. „V závislosti na fázi růstu a rizikovém profilu společnosti je k dispozici několik typů financování. To se může pohybovat od rizikového kapitálu, soukromého kapitálu nebo crowd fundingu až po běžný bankovní dluh nebo dluhopisy pro zaběhnuté vyspělejší společnosti. Nebo kombinace několika typů,“ popisuje Joost van Dun. Připomíná i některá omezení. „Banky nemohou díky svému obchodnímu modelu financovat vše. Například mají také odpovědnost vůči svým zákazníkům, kteří věří, že své úspory bezpečně v těchto bankách uložili. Banky tedy nemohou financovat vysoce rizikové iniciativy,“ upozorňuje expert ING.

Role bank při přechodu na oběhové hospodářství je zásadní, nejsou však jediným zdrojem financí. „V závislosti na fázi růstu a rizikovém profilu společnosti je k dispozici několik typů financování. To se může pohybovat od rizikového kapitálu, soukromého kapitálu nebo crowd fundingu až po běžný bankovní dluh nebo dluhopisy pro zaběhnuté vyspělejší společnosti. Nebo kombinace několika typů,“ popisuje Joost van Dun. Připomíná i některá omezení. „Banky nemohou díky svému obchodnímu modelu financovat vše. Například mají také odpovědnost vůči svým zákazníkům, kteří věří, že své úspory bezpečně v těchto bankách uložili. Banky tedy nemohou financovat vysoce rizikové iniciativy,“ upozorňuje expert ING.

I když dlouhodobě může cirkulární ekonomika fungovat ziskově, právě přechod na její principy může být pro firmy finančně náročný. Může být možný bez státní podpory? „Možný ano, ale aby dokázal včasně reagovat na klimatické změny, tak to nikoli. Výraznější státní podpora je nevyhnutelná,“ konstatuje Karel Brunclík.

Podle něj ale nemusí být zajištění podpory pro tyto kroky příliš složité. „Politici jak na státních úrovních, tak na nadnárodních úrovních mají možnost hospodařit a rozhodovat o alokaci desítek až stovek miliard eur. Zároveň je však nutno včasně zavádět regulace, a není tím myšleno jen zpomalování ekonomického rozvoje. Jen prostě zatížit spotřebitele i producenty nákladem, který efektivně ovlivní jejich chování,“ podotýká Karel Brunclík.

Stát by měl jít příkladem

Také zahraniční zkušenosti ukazují, že role státu by měla být především v podpoře přechodové fáze. „Jako každé podnikání by cirkulární byznys měl být také ekonomicky životaschopný. Ale jak se nacházíme uprostřed transformace, vidíme také, že cirkulární obchodní modely čelí finančním výzvám, které souvisejí se skutečností, že jsou nové. To potenciálně muže vést k vyšší nejistotě ohledně odběru a budoucích peněžních toků, protože naši klienti vstupují na nové trhy a používají nové, neotestované technologie,“ podotýká Joost van Dun. V tom zároveň vidí i klíčovou roli bank, které poskytují podnikům prostředky na vývoj, škálování nebo výrobu svých cirkulárních řešení.

Také zahraniční zkušenosti ukazují, že role státu by měla být především v podpoře přechodové fáze. „Jako každé podnikání by cirkulární byznys měl být také ekonomicky životaschopný. Ale jak se nacházíme uprostřed transformace, vidíme také, že cirkulární obchodní modely čelí finančním výzvám, které souvisejí se skutečností, že jsou nové. To potenciálně muže vést k vyšší nejistotě ohledně odběru a budoucích peněžních toků, protože naši klienti vstupují na nové trhy a používají nové, neotestované technologie,“ podotýká Joost van Dun. V tom zároveň vidí i klíčovou roli bank, které poskytují podnikům prostředky na vývoj, škálování nebo výrobu svých cirkulárních řešení.

Poskytování dotací a záruk je však podle něj jen jednou z možností, jak by stát mohl cirkulární ekonomiku podporovat. „Vláda by mohla hrát roli také při zvyšování povědomí o potřebě oběhové ekonomiky. Například nizozemská vláda uvedla, že Nizozemsko by mělo být v roce 2050 stoprocentně cirkulární,“ upozornil Joost van Dun. Podle jeho slov by také měla pracovat na změně pravidel a právních předpisů, které brání oběhovému podnikání. „Měla by také působit jako odběratel produktů oběhového obchodního modelu tím, že je uvede do svých pořizovacích požadavků,“ zmiňuje Joost van Dun.

České ministerstvo průmyslu a obchodu přitom s podporou oběhového hospodářství počítá. „Cirkulární ekonomika je pro průmysl a podnikání v České republice velkou příležitostí i výzvou zároveň. Podmínkou pro zajištění surovinové bezpečnosti je účinné využívání zdrojů, a proto je jednou z priorit Ministerstva průmyslu a obchodu, které zodpovídá za surovinovou politiku státu. Zvyšování podílu druhotných surovin jako náhrady za neobnovitelné zdroje je zásadním nástrojem k zajištění dlouhodobě udržitelné výroby. Naší vizí tak je: Smart průmysl – Udržitelný průmysl. Proto má cirkulární ekonomika své místo v připravované hospodářské strategii pro Českou republiku,“ uzavírá vicepremiér pro ekonomiku a ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček.

Dalibor Dostál

Pravidelné novinky e-mailem