English version
Zaměstnavatelé si stěžují na další „šílený nápad“ Slovenské národní strany. Její šéf Andrej Danko nicméně přijetím novely zákona o cestovním ruchu podmínil setrvání ve vládní koalici. A koaliční partneři tlaku podlehli.
Injekce do cestovního ruchu?
Poukázky, jež platí od ledna 2019, mají oživit skomírající cestovní ruch. Kritici ale argumentují, že jde o nesystémové a nespravedlivé opatření, které zaplatí tamní podnikatelé. Efektem prý bude zejména omezení volného trhu a zvýhodnění velkých cestovních kanceláří. Skvělý byznys je to i pro ty, kteří karty či poukázky vydávají.
Národovci původně bojovali za to, aby se povinnost přispívat zaměstnancům na rekreaci týkala všech – tedy i nejmenších – firem. Pro ně by ale mohla znamenat velké existenční potíže. Asociaci hotelů a restaurací se nakonec podařilo opatření omezit jen na střední a větší podniky.
„Především díky našim argumentům se podařilo upravit tuto povinnost jen pro zaměstnavatele, kteří mají 50 a více zaměstnanců,“ řekl slovenským médiím generální manažer asociace Marek Harbuľák.
Příspěvek je až 55 procent oprávněných nákladů – maximálně ale 275 eur ročně. Dovolenou přitom musejí lidé strávit na Slovensku.
Inspirace v cizině
Opozice i zástupci podnikatelů pochybují, že může toto sociální inženýrství cestovní ruch v zemi pod Tatrami podpořit. V Rakousku se to podařilo, proč ne u nás, ptá se Andrej Danko. SNS zároveň připomíná, že podobné opatření funguje i ve Francii či Maďarsku.
Asociace hotelů a restaurací původně prosazovala, aby se do programu mohli zapojit zaměstnavatelé dobrovolně. Vládní strany ale nepřesvědčila.
Rekreační poukázky budou vydávány mimo jiné ve formě elektronické platební karty s omezenou časovou platností. Pokud si zaměstnavatel nenechá od zaměstnance předložit fakturu z hotelu (a nevyřeší tak příspěvek mezi sebou), musí zaplatit provizi vydavateli karty.
Není provize jako provize
Byznys s rekreačními kartami funguje na Slovensku stejně jako ten se stravenkami. Podle zákona si mohou distributoři stravenek účtovat od zaměstnavatelů maximálně tři procenta z jejich hodnoty.
3 procenta z příspěvku zaplatí firmy vydavatelům karet.
Tato podmínka platí tehdy, když je pouštějí do oběhu – tedy předávají firmám. Nechávají-li si proplácet stravenky, jimiž zákazníci platili, emitenti vyžadují provize i od nich. A ty už zákon nereguluje. Marže vydavatelů jsou tak vyšší než zmíněná tři procenta.
U rekreačních poukázek to bude podobné, upozorňuje server trend.ck. Opoziční poslanec Jozef Mihál vyjadřuje své obavy: velcí zaměstnavatelé se dohodnou s velkými emitenty karet a zaplatí jim za elektronickou kartu provizi. Vyhnou se tak byrokracii spojené s proplácením faktur, které by jim zaměstnanci nosili z hotelů.
„Vydavatelé karet zase uzavřou smlouvy s velkými hráči v turistickém ruchu. Dohodnou si i desetiprocentní provizi, protože se oběma stranám vyplatí. Zaměstnanci tak budou moci svůj příspěvek uplatnit jen ve smluvních zařízeních, s nimiž se vydavatel dohodne. Případně nechají poukázku propadnout a jejich hodnotu si připíše vydavatel,“ říká Mihál. A byznys pouze pro vyvolené jen pokvete, varuje opoziční poslanec.
Převzato z časopisu Profit. Autor článku: Jakub Procházka.
