Jako za socialismu, zlobí se podnikatelé. Na přípojku elektřiny čekají roky

Ani po několika letech od podání žádosti živnostníci na venkově často netuší, kdy a za jakou cenu budou mít přípojku elektrického proudu. Jejich konkurenti ve městech jsou přitom k elektřině připojeni do několika měsíců a s minimálními náklady.

Řada živnostníků to zjišťuje až poté, kdy se přestěhují z města na venkov s hlavou plnou plánů, jak začnou novou etapu svých podnikatelských aktivit. „Léta jsem podnikal ve velkém městě v oblasti poradenství. Když jsme zařizovali novou kancelář, měli jsme přípojku elektřiny několik měsíců po podání žádosti. Pak jsem se rozhodl přesunout na venkov a na Znojemsku začal působit v oblasti zemědělství. Ani tři roky od podání žádosti ale neznáme ani délku trasy, ani rozpočet přípojky. Přestože jsem několikrát urgoval energetickou společnost E.ON i projekční a realizační firmu, kterou mi distribuční společnost doporučila,“ vysvětluje zemědělec, který potřebuje zřídit přípojku k pastvinám dobytka.

Roky čekání

Podmínky podnikatelů na venkově ho zaskočily. „Je to jako za socialismu, když člověk roky čekal na telefonickou přípojku. Stát léta mluví o podpoře podnikání na venkově, ale měl by začít především zajištěním a podporou zřizování potřebné infrastruktury,“ dodal zemědělec. Ani po několika letech tak nemá porovnání, zda se mu vyplatí investovat do klasické elektrické přípojky nebo do autonomního systému napájení ohrad. Stále ještě nemá k dispozici projekt ani rozpočet, se kterým by se mohl obrátit na stavební úřad.

Podmínky podnikatelů na venkově ho zaskočily. „Je to jako za socialismu, když člověk roky čekal na telefonickou přípojku. Stát léta mluví o podpoře podnikání na venkově, ale měl by začít především zajištěním a podporou zřizování potřebné infrastruktury,“ dodal zemědělec. Ani po několika letech tak nemá porovnání, zda se mu vyplatí investovat do klasické elektrické přípojky nebo do autonomního systému napájení ohrad. Stále ještě nemá k dispozici projekt ani rozpočet, se kterým by se mohl obrátit na stavební úřad.

Podmínky pro připojení distributorům elektřiny určuje energetický zákon. Ten stanovuje, že provozovatel rozvodné soustavy zřizuje přípojku nízkého napětí v zastavěném území a mimo zastavěné území jen v případech, je-li její délka do 50 metrů. V ostatních případech zřizuje přípojku žadatel.

Energetické společnosti tvrdí, že rychlost realizace přípojky nezávisí na tom, kdo ji zřizuje. „Přípojka jako taková je stavbou, dle stavebního zákona, na kterou se nevyžaduje stavební povolení ani ohlášení, pokud je do 50 metrů délky. Ale je nutný územní souhlas. Tento souhlas vydává místně příslušný stavební úřad, na základě projektové dokumentace a majetkoprávního projednání s vlastníky nemovitostí dotčených stavbou přípojky,“ vysvětluje Soňa Holingerová, mluvčí Skupiny ČEZ.

Složitá jednání s vlastníky

Právě v této fázi bývá podle ní největší kámen úrazu. Jednání s vlastníky nemovitostí bývají složitá, zejména pokud je jedna nemovitost ve spoluvlastnictví nebo je vlastníkem pozemkový fond. Podmínky souhlasu vlastníků se liší podle toho, zda s nimi jedná žadatel, tedy podnikatel, nebo distribuční společnost.

Právě v této fázi bývá podle ní největší kámen úrazu. Jednání s vlastníky nemovitostí bývají složitá, zejména pokud je jedna nemovitost ve spoluvlastnictví nebo je vlastníkem pozemkový fond. Podmínky souhlasu vlastníků se liší podle toho, zda s nimi jedná žadatel, tedy podnikatel, nebo distribuční společnost.

„V případě, že investorem přípojky je žadatel, postačí pro vydání územního souhlasu stanoviska vlastníků dotčených nemovitostí. V případě, kdy přípojku zřizuje provozovatel soustavy, stává se přípojka zařízením distribuční soustavy a pro vydání územního souhlasu nepostačuje pouhé projednání, ale se všemi vlastníky dotčených nemovitostí musí být uzavřena smlouva o věcném břemeni,“ pokračuje Soňa Holingerová.

Vlastní zřízení přípojky, tedy montáž, je pak podle ní otázkou řádově týdnů. „Ale projektová příprava zabere často i jeden rok jednání, a to jak privátnímu subjektu, tak energetice. Urychlení výstavby možná napomůže novela stavebního zákona, která hovoří o tzv. fikci souhlasu po marném uplynutí lhůty pro vyjádření. To se ale zřejmě nebude týkat vlastnického práva, ale jiných podmínek,“ podotýká Soňa Holingerová.

Překážka pro podnikání na venkově

Horší dostupnost technické infrastruktury spolu se špatným dopravním spojením tvoří hlavní překážky, proč se lidé na venkově nakonec do podnikání nepustí, i když o něm uvažují. 

Právě z toho důvodu podnikatelské organizace připouštějí, že by stát mohl elektrifikaci na venkově podpořit. „Pokud by měla být elektrifikace provozů vzdálených od existující sítě urychlena, měly by být definovány náklady s tímto urychlením spojené a současně to, kdo je ponese – zda beneficient daného projektu sám, nebo v případě celospolečenského zájmu, například pokud by šlo o podporu venkova, stát, či jím určený subjekt na základě příslušné státní podpory,“ říká Viliam Grácz, specialista pro energetiku Asociace malých a středních podniků a živnostníků ČR.

Právě z toho důvodu podnikatelské organizace připouštějí, že by stát mohl elektrifikaci na venkově podpořit. „Pokud by měla být elektrifikace provozů vzdálených od existující sítě urychlena, měly by být definovány náklady s tímto urychlením spojené a současně to, kdo je ponese – zda beneficient daného projektu sám, nebo v případě celospolečenského zájmu, například pokud by šlo o podporu venkova, stát, či jím určený subjekt na základě příslušné státní podpory,“ říká Viliam Grácz, specialista pro energetiku Asociace malých a středních podniků a živnostníků ČR.

Nicméně zdůrazňuje, že na takovém širším zájmu by musela existovat celospolečenská, tedy i politická dohoda. Případně by mohlo dojít ke zvýšení limitu pro vzdálenost, kdy výstavbu přípojky realizuje distribuční společnost. To by navíc umožnilo rozložit náklady na budování přípojek rovnoměrněji „Pokud ze zákona hradí elektrickou přípojku provozovatel distribuční soustavy, jedná se o takzvaný uznatelný náklad, který se následně promítá do nákladů na takzvanou distribuci elektřiny, a tedy tento náklad zaplatí všichni odběratelé elektřiny,“ podotýká Václav Hrabák, předseda energetické sekce Hospodářské komory ČR.

O zlepšení podpory podnikání na venkově se přitom dlouhodobě snaží i Ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO), které se již v roce 2017 podílelo aktivně na zpracování materiálu Podpora obslužnosti venkova, jehož cílem bylo nalezení systémového řešení obslužnosti venkova. Podle podnikatelů by přitom zkrácení času čekání na přípojky mohlo být konkrétním a důležitým krokem v této snaze.

Na přípojky pamatují dotace

Urychlení by přivítali také zástupci zemědělců, kterých se problém z velké části týká. „Vše je o zákonech a samozřejmě o lidech. Ze zákona jsou stanoveny nepřekročitelné lhůty pro vyjádření stanovisek a vydání rozhodnutí, ale skutečnost je stejná jako při každé jiné stavbě. Při budování nové elektrické přípojky je situace komplikována množstvím pozemků s různými vlastníky, kteří mohou značně komplikovat zřízení věcného břemene spojeného s výstavbou vedení. Urychlení by mohlo znamenat zkrácení na právech vlastníků těchto pozemků,“ podotýká Vladimír Pícha, předseda Zemědělského svazu ČR.

Zároveň připomíná, že náklady spojené s vybudováním elektrické přípojky patří mezi uznatelné v rámci dotací, takže je lze zahrnout do celkového projektu výstavby nového objektu nebo jeho rekonstrukce.

Dalibor Dostál

Za nejlepšími Česko výrazně ztrácí

Pomalé zavádění přípojek v Česku ukazují nejen zkušeností českých podnikatelů, ale také mezinárodní porovnání. Podle mezinárodního srovnání Doing Business za rok 2019, který připravuje Světová banka, zaostává Česko za nejlepšími zeměmi, jako jsou Spojené arabské emiráty (SAE), kde čekání na přípojku trvá jen 10 dní nebo Korejskou republikou, kde je to 13 dní. V ČR přitom podle této statistiky trvá v průměru celých 60 dní. Podle průběžného pořadí se přitom ti nejlepší dále zlepšují a aktuálně se podnikatelé v SAE dočkají přípojky již za 7 dní. Česko ztrácí i za svými sousedy jako je Rakousko (23 dní) nebo Německo (28 dní). Záda Česku ukázaly i mnohé rozvojové země, jako je Rwanda (30 dní), Maroko a Vietnam (obě země 31 dní) Namíbie (37 dní), Mozambik (40 dní) nebo Ghana (55 dní).