Co všechno už AI zvládá, kde jsou zatím její limity a proč nejde o hrozbu, ale o novou příležitost do budoucna? Nejen na to jsme se zeptali předního českého experta na umělou inteligenci a spoluzakladatele společnosti Mama AI – Jana Kleindiensta.

Potřebuje podle vás společnost umělou inteligenci? Jak by vypadal současný svět bez ní?

Umělá inteligence se v posledních letech stala nedílnou součástí našeho každodenního života – často si to ani neuvědomujeme. Používáme ji při vyhledávání informací nebo překladu textů, v mapových aplikacích nebo při doporučování obsahu na streamovacích platformách. AI zvládá rutinní úkoly a zároveň rozšiřuje naše schopnosti – pomáhá nám soustředit se na složitější nebo kreativnější činnosti.

Bez umělé inteligence by byl náš svět o poznání pomalejší, méně efektivní a méně propojený. Inovace v medicíně, vědě, průmyslu nebo klimatickém modelování by postupovaly mnohem pomaleji. AI nám dnes umožňuje efektivně uchovávat a využívat znalosti, pomáhá při rozhodování v krizových situacích a dokonce překonává jazykové bariéry.

Otázka ale není jen o tom, zda AI potřebujeme – lidstvo bez ní přežilo většinu své historie. Jde spíš o to, že se jedná o nástroj, který nám může výrazně pomoci – pokud jej používáme zodpovědně. Je to technologie, která může zvýšit kvalitu života, rozšířit přístup k informacím a zároveň nás přimět k zamyšlení se nad tím, co znamená být člověkem ve světě, kde některé úkoly zvládne stroj.

Představuje AI podobný zlom v historii lidstva, jako byl například nástup internetu, nebo se její význam přeceňuje?

Umělá inteligence skutečně představuje zásadní technologický zlom – možná ještě hlubší než internet. Zatímco internet změnil způsob, jakým komunikujeme a sdílíme informace, AI zasahuje mnohem širší spektrum oblastí: od zdravotnictví přes průmysl a vzdělávání až po umění a běžný život.

AI je takzvaná „technologie obecného použití“ – podobně jako elektřina nebo pára. Mění způsob, jakým funguje celá společnost. Zásadní rozdíl je v rychlosti a rozsahu, s jakým se AI šíří – ovlivňuje totiž nejen manuální práci, ale i kognitivní a kreativní činnosti. To je bezprecedentní.

S AI se dnes nejčastěji setkáváme v podobě jazykových modelů. Jaké další nástroje lze používat a jak mohou pomoci člověku při práci?

Je pravda, že jazykové modely si většina lidí spojuje hlavně s generováním textu – od návrhů e-mailů po shrnutí dokumentů. To je ale jen špička ledovce. Skutečná síla AI se naplno projeví tehdy, když ji použijeme na konkrétní typy úloh ve specifických oborech. Jedním z takových příkladů je automatizovaná těžba informací z dokumentů, například ve veřejných zakázkách, smlouvách nebo právních textech. Tam nejde o to „psát texty“, ale o vyhledávání relevantních údajů, jejich strukturování a porovnávání napříč různými dokumenty. Co dříve trvalo člověku hodiny (pročítání, vyhledávání, třídění), zvládne dnes AI za sekundy a s vysokou přesností.

Česká technologie pomáhá zemědělcům a šetří přírodu. Rodinná firma Varistar spravuje stovky tisíc hektarů polí

Zajímavým příkladem je nástroj, který dokáže automaticky vytáhnout klíčové údaje z rozsáhlých PDF dokumentů veřejných zakázek – např. dodavatele, cenu, typ zakázky nebo předmět plnění. Umožňuje tak firmám i institucím rychleji analyzovat trh, kontrolovat dodržování pravidel nebo hledat příležitosti bez nutnosti pročítat stovky stránek textu. Výsledkem pak není jen úspora času, ale i vyšší transparentnost a lepší rozhodování.

Tyto nástroje nejsou „obecnou AI“, ale cílenými specializovanými systémy, které staví na kombinaci jazykového porozumění, znalosti oboru a přístupů, jako jsou extrakce entit (tzv. technika z oblasti zpracování jazyka, která napomáhá k automatickému rozpoznání a označení důležitých informací v textu), klasifikace nebo vyhledávání v kontextu.

A podobných aplikací rychle přibývá – ať už jde o zdravotnictví, finance, compliance, nebo i veřejnou správu. AI tu neslouží k nahrazení lidí, ale k tomu, aby jim pomohla zvládat stále větší objem informací a soustředit se na rozhodnutí, která opravdu vyžadují lidský úsudek.

Skutečné možnosti umělé inteligence se právě naplno ukazují až tehdy, když se propojí s konkrétním procesem v určitém oboru a přetvoří ho od základů.

Skvělým a přelomovým příkladem je nedávný projekt Kooperativy, který byl představen na LinkedInu: plně automatizovaný end-to-end proces likvidace životní pojistné události pomocí AI – podle dostupných informací vůbec první svého druhu v Česku. Nejde přitom jen o automatické čtení dokumentů. AI systém zde zvládá celý komplexní proces, který běžně trvá pracovníkovi značný čas a vyžaduje kombinaci expertízy, čtení, rozhodování i přístupu do interních systémů.

Konkrétně AI zaregistruje pojistnou událost, přečte zdravotní dokumentaci, najde a správně vyhodnotí platné pojistné podmínky a oceňovací tabulky, ověří konkrétní smlouvu klienta v systému (např. výluky, limity, pojistné částky) a nakonec rozhodne: buď automaticky vyplatí pojistné plnění, nebo vědomě předá případ člověku, pokud „ví, že neví“.

To vše je hotovo za několik vteřin, přičemž rozhodnutí AI je vždy ještě revidováno člověkem – nikoli z nedůvěry, ale z respektu ke klientovi a důležitosti situace. A právě to je zásadní: nejde o nahrazení lidí, ale o chytrou spolupráci – AI odvede těžkou analytickou práci, ale člověk má poslední slovo.

Tento příklad tzv. „AI agentního systému“ ukazuje, že AI není jen nástroj pro rychlost – je to inteligentní infrastruktura, která dokáže pochopit složité dokumenty, přemýšlet v kontextu pravidel i smluv a hlavně poznat, kdy má ustoupit člověku. Právě to je budoucnost AI v práci – nejen „psaní textů“, ale hluboká integrace do procesů, které vyžadují chytrost, odpovědnost a kontext.

Představuje AI nějaké riziko pro společnost? Měli bychom si při jejím používání dát na něco pozor? Jsou na místě některé obavy, které se z překotného vývoje AI objevují?

Umělá inteligence představuje mocný technologický nástroj. A jako každý takový s sebou nese i určitá rizika. Ta často nespočívají přímo v samotné technologii, ale spíše v tom, jak ji používáme, kdo ji vlastní a jaké cíle sleduje. V dnešní době nejsou největší rizika spojená s AI otázkou nějaké superinteligence, která by převzala kontrolu nad světem, ale spíše reálných problémů, které můžeme pozorovat již dnes.

Jedním z nich je například šíření dezinformací a manipulace veřejného mínění. Umělá inteligence totiž dokáže generovat velmi realistické texty, obrázky i videa, což může být zneužito k vytváření falešných zpráv či deepfake obsahu (tj. falešný digitální obsah, převážně videa). Dalším problémem je nerovnost a koncentrace moci. Vývoj nejpokročilejších modelů je v rukou několika málo firem s obrovskými zdroji, což může vést k prohlubování ekonomických a mocenských nerovností, pokud nebude přístup k AI transparentní a spravedlivý.

Také existuje riziko ztráty lidské autonomie a odpovědnosti, když se příliš mnoho rozhodnutí začne přenechávat AI. Ať už v oblasti zdravotní péče, financí nebo justice. AI by měla být pomocníkem, nikoli jediným rozhodovatelem. K tomu se pojí i otázky etiky v pracovním světě – AI sice může zefektivnit mnoho procesů, ale zároveň může ohrozit pracovní místa, zejména v administrativě nebo zákaznickém servisu. Jak společnost na tuto změnu zareaguje, je proto nejen technologická, ale především sociálně-politická otázka.

Nezanedbatelným rizikem je také přehnaná důvěra v AI systémy. Ty nejsou neomylné a dokážou být velmi přesvědčivé i v případech, kdy chybují. Proto je v dnešní době kritické udržovat si schopnost kritického myšlení.

Z tohoto všeho vyplývá, že AI sama o sobě není ani dobrá, ani špatná. Rychlost, s jakou se rozšiřuje, a její vliv na společnost jsou ale bezprecedentní, a proto je důležité o rizicích vést otevřenou debatu s odborníky z různých oblastí. Měli bychom zajistit, aby AI vždy zůstala ve službách člověka, nikoli naopak. Nejde o to brzdit technologický pokrok, ale o to řídit ho s rozmyslem a vizí, protože právě teď se rozhoduje, jakým směrem se společnost s AI vydá.

Projekt AI Gigafactory CZ dostal od vlády zelenou

Co čeká AI v dlouhodobé perspektivě? Lze predikovat, jakým způsobem ještě zasáhne do našich životů?

Další vývoj AI lze zatím předvídat jen částečně, protože jde o velmi dynamickou oblast, kde nové objevy a inovace přicházejí rychle a mnohdy nečekaně. S jistotou už ale můžeme říct, že bude stále více integrována do našich každodenních aktivit. Už dnes vidíme, jak pomáhá v komunikaci, zdravotnictví, průmyslu nebo vzdělávání – a tento trend bude nadále pokračovat. V budoucnu se můžeme těšit na ještě inteligentnější asistenty, kteří budou schopni lépe chápat lidské potřeby, emoce a kontext, a tím nám nabídnou mnohem osobnější a efektivnější podporu.

Na druhou stranu s sebou vývoj AI přinese i výzvy, které bude nutné řešit: otázky etiky, soukromí, bezpečnosti a sociálních dopadů, a to zejména v oblasti trhu práce. Jakým směrem se AI vydá, bude do značné míry záviset na rozhodnutích, která dnes činíme – na způsobu vývoje, regulace a implementace.

Z dlouhodobého pohledu tedy AI nebude jen nástrojem nebo službou – stane se nedílnou součástí naší společnosti, která bude utvářet jak žijeme pracujeme i myslíme. Záleží pouze na nás, abychom tento vývoj aktivně formovali tak, aby umělá inteligence skutečně sloužila lidem a přispívala k lepšímu a spravedlivějšímu světu.

Převzato z magazínu TA.Di vydávaném Technologickou agenturou ČR. Autor: Šárka Kováříková