Jiří Žák (FARMAK): Kdo hledá, ten najde, o budoucnost strach nemám

Do velkého byznysu jste se dostal až po sametové revoluci. V roce 1996 jste spolu s kolegy za půl miliardy korun odkoupil státní podnik Farmakon. Věřil jste tehdy stoprocentně ve svou vizi nebo se vám přece jen s ohledem na výši půjčky hůř spalo?

Bylo to velké riziko, to ano, ale myslím, že je ve výsledku jedno, jestli si půjčíte sto milionů nebo pět set. Horší než výše půjčky byly povodně na Moravě v roce 1997. Když mí společníci tehdy uviděli celý areál pod vodou, dali mi své podíly k dispozici. Prostě se báli, že půjčku nikdy nesplatíme.

Což se vám i přes stoletou vodu nakonec podařilo celkem brzo.

Vše šlo jen díky obrovskému nasazení, takže jsme se z toho dostali relativně rychle. A to nás pár měsíců na to čekala zásadní kontrola amerického Úřadu pro kontrolu potravin a léčiv (FDA). Díky spolupráci s mezinárodní firmou jsme tehdy získali kontrakt na výrobu generika Ketorolac, který v Československu nikdy nebyl patentován, a během půl roku jsme byli schopni rozjet výrobu. Tento projekt nám pomohl dostat se na americký trh a nastartovat firmu.

Jeden výrobek vám splatil úvěr?

Ano, tu investici zaplatil. hlavní přínos byl, že jsme se stali výrobcem schváleným FDA. Jeho první inspekce byla tehdy o život, šlo o bytí a nebytí firmy.

Jak moc se ve farmaceutickém průmyslu za poslední roky pravidla a kontroly zpřísňují?

Postupně, ale neustále. Když je například ve výsledné pilulce 1 miligram našeho produktu, tak hodnoty některých potenciálně škodlivých látek v tom 1 miligramu nesmí překročit 0,6 ppm (ppm = jedna částice na milion). Jedna taková analýza nás stojí 300 000 korun, přitom stačí vyjít ven do normálního prostředí a jste vystavení několikanásobně vyšším koncentracím.

Na začátku vaší kariéry v 70. letech jste působil v podniku jako laborant. Pak jste si udělal menší přestávku, kdy jste pobýval v zahraničí jako fotograf na volné noze. Co vám dala tato etapa do pozdější profese?

Znalosti o tom, jak to funguje ve světě. Většinu času jsem strávil ve Spojených státech, a přestože už jsem nepracoval ve Farmakonu, tak jsem měl možnost navštívit zahraniční firmy a setkat se s českými podnikateli. Díky tomu jsem zjistil, jak a v čem by se dalo podnikat.

Co si představit pod pojmem aktivní farmaceutické přísady, které zkoumáte, vyvíjíte a vyrábíte?

Náš prostor k podnikání je v oblasti generik, kterými se stávají originální léčiva po uplynutí ochranné lhůty. Ta má originátorovi kompenzovat náklady na vývoj. U generik už potom řešíte pouze, jak vyrobit danou molekulu v kvalitě předepsané lékopisem. Naše firma dodává čistou aktivní složku budoucího léčivého přípravku. Tuto aktivní složku zapracovávají výrobci léčiv spolu s pomocnými látkami a přísadami do tablet nebo jiných formulací, které se dostávají do lékáren a nemocnic.

Neuvažovali jste někdy ve firmě, že byste také vyráběli koncová léčiva?

S tím je potřeba začít od začátku a je to extrémně drahé. Viděl jsem šanci být úspěšný ve výrobě léčivých látek, protože se tam stále dá najít něco zajímavého. My se ale zároveň zaměřujeme v naší hantýrce na tzv. „niche“ produkty čili léčivé látky, které se používají v relativně malém množství a jsou složitější na výrobu. Někdo vyrábí tuny, my spíše kila. Je to jako když někdo z oceli vyrábí tuny kolejnic a někdo švýcarské hodinky. My nechceme dělat kolejnice, ale spíše ty hodinky.

Kde se s léčivy, ve kterých jsou vámi vyráběné látky, může někdo osobně setkat?

Naše jméno sice nenajdete na krabičkách s léky, ale protože dodáváme i těm největším a globálním výrobcům léků, tak je možné, že jste se s našimi aktivními substancemi setkali například v podobě kapek proti kašli na bázi citrátu butamirátu, jehož jsme významným výrobcem. Z dalších léků to může být náš zolpidem na spaní, warfarin na ředění krve, nebo brimonidin na léčbu glaukomu. Asi 90 procent naší výroby exportujeme zhruba do čtyřiceti států světa. Takže u nás vyrobené látky využívají lidé spíše v zahraničí, a to nejen v Evropě, ale i v USA, Brazílii, Japonsku a na dalších trzích.

Jak se vám daří nacházet taková generika, po kterých je poptávka a zároveň je nevyrábí někdo jiný?

To je složitá situace. Z originálního léku se stane generikum po vypršení patentu, tedy deseti letech od uvedení na trh. Za tu dobu si ale můžete být jisti, že na tutéž léčivou látku nebo některé meziprodukty bylo v různých státech světa vydáno několik desítek patentů. My pak musíme prokázat, že náš postup není kopií žádného z těchto patentů. Jak říkám, musíme udělat pečlivou analýzu „jednoho kilogramu patentů“.

Kolik takových látek se vám na konci podaří dostat do komerční fáze?

V tom je velké riziko, je to nákladné a složité. Když máte teoreticky deset projektů, tak se vám do téhle fáze v dnešní době nepodaří dostat ani polovinu. Můj přítel, který podniká v oboru, mě chválí, když se nám podaří dotáhnout dva projekty z deseti. Já ale průměr tipuji na jeden ku deseti.

Takže během toho, co je látka pod patentovou ochranou, hledáte jiný způsob, jak ji vyrábět, anebo musíte počkat, až patent vyprší?

Ano, ale to většina zákazníků nechce, takže je to celkem náročná hra. Jsem ale rád, že se nám dlouhodobě daří, mimo jiné kvůli tomu, že pokud je to jen trochu možné, tak ve vyšších pozicích máme lidi, kteří našemu provozu rozumí a dostali se tam tzv. od píky. To je totiž možná taky to hlavní, co jsem za tu dlouhou dobu zjistil, že na kvalitních spolupracovnících firma stojí a padá.

Převzato ze speciální přílohy časopisu Svazu průmyslu a dopravy České republiky Spektrum (4Q/2022). Autor: Ondřej Ševčík