Jsou čeští exportéři z nejhoršího venku? Odpovídají Radek Špicar, Otto Daněk a Radomil Doležal (video)

Jak jsou na tom čeští exportéři po dvou letech boje s pandemií, která přinesla bezprecedentní kombinaci negativních vlivů? S čím se nejvíc potýkají, co by jim mohlo pomoct a co je čeká v příštích měsících?

Reportáž byla natáčena začátkem února 2022, tedy ještě před invazí Ruské federace na Ukrajinu. Tato válka může negativní dopady některých faktorů ještě umocnit.

Téma komentují Radek Špicar, viceprezident Svazu průmyslu a dopravy ČR, Otto Daněk, místopředseda Asociace exportérů a Radomil Doležal, generální ředitel agentury CzechTrade.

Obsah videa

Odkaz otevře video v novém okně na příslušném místě.

Zpět na začátek

To nejdůležitější co v reportáži zaznělo

Export má v české ekonomice naprosto nezastupitelnou úlohu. Vývoz zboží a služeb dosahuje v poměru k hrubému domácímu produktu přibližně 80 procent. A podíl zaměstnanců, kteří pracují v odvětvích přímo či nepřímo navázaných na vývoz, je v Česku přibližně 50 %. Což je víc než dvojnásobek světového průměru. 

Jelikož je tuzemská ekonomika takto výrazně otevřená, je samozřejmě značně citlivá na vnější negativní vlivy. Proto nás zajímalo, jak se čeští exportéři vyrovnávají s dopady koronavirové krize, která způsobila mimo jiné významné narušení globálních dodavatelských řetězců, zvýraznila potíže s nedostatkem pracovních sil a také přinesla velké zdražení materiálů, komponentů či energií. 

Oslovili jsme několik odborníků, kteří jsou zároveň v úzkém kontaktu s praxí, a ptali se jich, jaký mají názor na konkrétní aspekty tohoto problému. Hovořili jsme s Otto Daňkem, místopředsedou Asociace exportérů a ředitelem firmy ATAS, Radomilem Doležalem, ředitelem agentury CzechTrade, a také s Radkem Špicarem, viceprezidentem Svazu průmyslu a dopravy ČR.  

Největší problémy

Zabývali jsme se tím, jak přesně ovlivňuje každodenní život firem prudký růst cen zdrojů a materiálů. S tím úzce souvisí také narušení dodavatelských řetězců, což se krátce po vypuknutí pandemie začalo projevovat především zpožďováním dodávek komponentů a dalších materiálů. Ty byly navíc často nekompletní a s dodavateli bylo téměř nemožné domluvit se na pevných termínech, závazném množství a vlastně ani na cenách. Představitelé firem proto byli nuceni hledat mnohdy jednorázové náhradní dodavatele, u kterých samozřejmě museli počítat s méně výhodnými cenami. 

Českému hospodářství také dlouhodobě chybí přes 300 tisíc pracovních sil, vloni dokonce došlo k poklesu na 0,69 pracovníka na jedno místo, což je historicky nejnižší výsledek.  

V rámci výčtu negativních faktorů, kvůli nimž lídrům tuzemských firem už na čele přibyla nejedna vráska, samozřejmě nesmí chybět vývoj cen energií. A velkým tématem, které v uplynulých týdnech vývozce trápily čím dál víc, byla razantně sílící koruna. Ta samozřejmě oslabuje konkurenceschopnost firem na zahraničních trzích, resp. snižuje jejich zisky. Byť částečně může naopak osekávat náklady na zdroje pořizované v zahraničí. 

Impulsem pro posilování koruny bylo zvýšení úroků, o němž na předvánočním zasedání rozhodla ČNB. Ta za poslední rok zvedla základní dvoutýdenní repo sazbu o 4 %. Což je razance ve srovnání např. s Evropskou centrální bankou či americkým Fedem.   

Ilustrační fotografie

Jak se vývozci mohou bránit

Z krátkodobého hlediska exportéři samozřejmě mají určité nástroje, s jejichž pomocí se nepříznivým vlivům mohou bránit. Ty jsou ale přirozeně omezené. Zajímalo nás proto také, co by bylo možné a také vhodné udělat z dlouhodobého hlediska. Tedy jak vylepšit některé strukturální podmínky, což by významně pomohlo i exportérům, a tím pádem celé české ekonomice. 

Jedním z takových návrhů, po kterém volá zejména firemní sektor, a jak se zdá, v reakci na vývoj posledních týdnů stále silněji, je přijetí eura. Dalším pak zrychlení digitalizace, což je podle řady odborníků naprosto nezbytný proces pro další kvalitativní rozvoj české společnosti a ekonomiky. Jenže například evropský Index digitální ekonomiky a společnosti ukazuje, že v této oblasti stále patříme k nejhorším zemím Unie.   

Za další důležité opatření považuje Radek Špicar například reformu podpory exportu, zejména České exportní banky, která podle něj v poslední době příliš neplní svůj účel. Také by podle jeho názoru bylo dobré udělat detailní audit toho, jakou podporu čerpají čeští exportéři od Exportní garanční a pojišťovací společnosti, a porovnat ji s tím, co dostávají vývozci od podobných institucí v zahraničí.   

Co nás čeká v příštích měsících 

Oslovení pánové se shodují na tom, že způsob, jakým se čeští exportéři s naprosto bezprecedentním souběhem negativních faktorů vyrovnávají, je obdivuhodný. A jejich chválu tuzemských exportérů potvrzují také čísla. Pozitivní zprávy přinesla mimo jiné prosincová data, podle nichž export vloni v meziročním srovnání vzrostl o 13 %. Co tedy můžeme očekávat v příštích měsících? Odborníci jsou vesměs optimističtí, ale připouštějí, že jednoduché to rozhodně nebude. Tím spíš, když mezi výše zmíněné negativní faktory v posledních dnech přibyla také brutální ruská agrese na Ukrajině, která situaci exportérů nepochybně ovlivní. 

Martin Zika

Zpět na začátek

Poslechněte si reportáž v podcastové verzi

Zpět na začátek

Přepis rozhovoru Martina Ziky s Radkem Špicarem, Otto Daňkem a Radomilem Doležalem

Export má v české ekonomice naprosto nezastupitelnou úlohu. Vývoz zboží a služeb dosahuje v poměru k hrubému domácímu produktu přibližně 80 % a podíl zaměstnanců, kteří pracují v odvětvích přímo či nepřímo navázaných na vývoz je v Česku přibližně 50 %. Což je víc než dvojnásobek světového průměru. Jelikož je tuzemská ekonomika takto výrazně otevřená, je samozřejmě značně citlivá na vnější negativní vlivy.

Proto nás zajímalo, jak se čeští exportéři vyrovnávají s dopady koronavirové krize, která způsobila mimo jiné významné narušení globálních dodavatelských řetězců. Zvýraznila potíže s nedostatkem pracovních sil a také přinesla velké zdražení materiálů, komponentů či energií. Podívejme se na jednotlivé faktory podrobněji. O vysvětlení, jak přesně ovlivňuje každodenní život firem prudký růst cen zdrojů a materiálů, jsme požádali Otto Daňka, místopředsedu Asociace exportérů a současně ředitele firmy ATAS, která vyrábí malé elektromotory.

Otto Daněk: Co se týká základních materiálů, protože my jsme výrobci motorů, tak tam největší položku dělají magnetodynamické plechy, hliník a měděné dráty. Na začátku loňského roku, tzn. lednové ceny, v oblasti magnetodynamických plechů se pohybovaly zhruba na úrovni 90 centů za kilogram. Na konci roku, tzn. v prosinci, tytéž plechy jsme nakupovali za 2 EUR 5 centů s tím, že jsme nedostali celou bilanci, kterou jsme od našich dodavatelů potřebovali. Dostali jsme asi 70 až 80 %. Zbytek jsme museli nakupovat nadrobno, kde ta cena se pohybovala od 2,30 EUR do 2,50 EUR.

Co se týká hliníku, ten jsme na začátku roku nakupovali za 1,40 EUR. V průběhu roku se cena vyšplhala na prosincové 2,60 EUR. Poslední – dráty – tam ta paleta taková širší, protože těch drátů používáme celou řadu. Řekněme u těch středně tlustých drátů jsme na začátku roku měli ceny těsně pod 6 EUR a v průběhu roku, v prosinci, jsme se dostali na cenu těsně přes 10 EUR. Když jsme udělali u nás celkový mix, tak nám vyšel zhruba asi 18,5 %, že se nám zvýšily materiálové vstupy a totéž jsme konfrontovali v rámci Asociace exportérů a došli jsme k téměř stejným číslům. Tam jsme se pohybovali mezi 17–19 %.

S nárůstem cen materiálových vstupů úzce souvisí narušení dodavatelských řetězců. To se krátce po vypuknutí pandemie začalo projevovat především tak, že komponenty a další materiály přicházely pozdě. Dodávky byly navíc často nekompletní a s dodavateli bylo téměř nemožné domluvit se na pevných termínech, závazném množství a vlastně ani na cenách. Představitelé firem proto byli nuceni hledat mnohdy jednorázové náhradní dodavatele, u kterých samozřejmě museli počítat s méně výhodnými cenami. Jaká je situace dnes?

Otto Daněk: Dnes se situace moc nezlepšila. Několik příkladů z posledních dvou tří měsíců. Máme motory, které v průměru stojí 70–90 EUR za kus, a k nim, v některých případech, potřebujeme kondenzátor. Kondenzátory se pohybují v cenách od 2 do 4 EUR. Měli jsme několik tisíc motorů na skladě, kde nám chyběla tato položka a samozřejmě, že ty nám zůstaly na skladě, protože bez kondenzátoru je motor nefunkční a čekali jsme dlouhé měsíce. Dokonce jsme měli avizováno, že prodleva bude víc než 5 měsíců. Na základě, řekl bych, dobrých kontaktů s některými dodavateli se nám podařilo tuto prodlevu pěti měsíců zkrátit na jeden, jeden a půl měsíce, ale i tak je to velmi výrazný vliv do cash flow.

Podobnou záležitostí jsou komutátory, které kupujeme v Berlíně. Tam se nám prodloužily dodací lhůty o 2 až 3 měsíce. Máme takovou raritu: hliníkové kostry, které kupujeme v Nizozemí. Objednávku na 12 000 koster jsme dali v dubnu 2019 a teď v lednu 2022 z těch 12 000 koster jsme měli dodáno asi 4500–5000 koster. Takže bez toho samozřejmě mu to nemůžeme prodat.

Samozřejmě, že naši zákazníci se zlobí. Snaží se přijít na své, vyhrožují pokutami, sankcemi, odstoupením od smlouvy a já nevím, co všechno, ale bohužel nemáme to v ruce. Vysvětlujeme jim to, říkáme, že tohle to jde mimo nás. Nemáme v podstatě šanci, jak dodavatelé donutit k tomu, aby nám víceméně téměř po třech letech dodal to, co jsme si objednali. Ale to je spíš výjimečná situace, většinou ta prodleva bývá v měsících.

V rámci výčtu negativních faktorů, kvůli nimž lídrům tuzemských firem už na čele přibyla nejedna vráska, nemůžeme zapomenout na vývoj cen energií.

Otto Daněk: Je to velký skok a konkrétně třeba u nás elektrická energie z roku na rok zdražila o 84 %, o 96 % se zdražily vstupy na plynu, ale toho naštěstí nebereme moc. O 45 % se zdražilo teplo. Takže to jsou další položky, a to vzhledem k tomu, že my máme svoji slévárnu, má významný vliv.

Velkým tématem, které v posledních týdnech vývozce trápí čím dál víc, je razantně sílící koruna. Ta samozřejmě oslabuje konkurenceschopnost firem na zahraničních trzích. Respektive snižuje jejich zisky. Byť částečně může naopak osekávat náklady na zdroje pořizované v zahraničí. Impulsem pro posilování koruny bylo zvýšení úroků, o němž na svém předvánočním zasedání rozhodla Česká národní banka. Ta za poslední rok zvedla základní dvoutýdenní repo sazbu o 4 %. Tato razance je ve srovnání, například s Evropskou centrální bankou či americkým FEDem neporovnatelná.

Otto Daněk: Za loňský rok koruna posílila zhruba asi o 3 %, což je nadstandardně moc. Když vynechám intervence, tak v průběhu minulých let koruna posilovala řádově mezi 1,5 až 2,5 %, což si myslím, že je rychlost posilování, kterou by každý zdravý podnik měl přežít. V současné době to posílení je na úrovni leden versus leden, více než 7 %, a to už je poměrně dost značný vliv. Samozřejmě, když bychom měli mít řádově někde mezi 190 miliardami a 200 miliardami tržby jako exportéři za celý rok tak 1 Kč dělá 200 miliard korun, 2 koruny už je 400 miliard. Samozřejmě to není jenom o tržbách, ale to je přidané hodnotě a zisku. To jsou všechno čísla, která se už těžko dají nahrazovat z vlastních marží.

Z krátkodobého hlediska exportéři samozřejmě mají určité nástroje, s jejichž pomocí se nepříznivým vlivům mohou bránit. Ty jsou ale přirozeně omezené. Svůj pohled na to, jaké možnosti vlastně firmy mají, nám poskytli Radomil Doležal, ředitel agentury CzechTrade, Otto Daněk z Asociace exportérů a také Radek Špicar, viceprezident Svazu průmyslu a dopravy České republiky.

Radomil Doležal: V logistice najednou zůstaly stát v roce 2020 kamiony na hranicích. Oni telefonovali, kontaktovali naše kanceláře, sháněli informace, řešili tu situaci a tam, kde se ukázalo, že skutečně ta porucha je tak velká, že nepůjde odstranit takovou intervencí, tak hledali náhradní řešení. Hledali náhradní trhy, hledali nové destinace. Snažili se rozšiřovat portfolio produktů, které nabízeli. Prostě byla obrovská vůle s tím něco udělat. K tomu se samozřejmě přidává taková česká flexibilita, která si myslím, že velmi pomohla. Protože pokud se dostáváte do určitých svízelí, tak hledáte řešení, jak z nich rychle vybřednout.

Otto Daněk: Musíme nejdříve začít u sebe a přidělávat dírky na opasku a řešit úspory všeho druhu. Přesto nejede vlak, a to je věc, na které teď musíme všichni exportéři pracovat. Bude nutné dělat ty úspory velmi významně. Protože ne všechno, co se podaří, nebo co nám přijde na vstupu, se nám podaří transformovat do výstupu. Druhá věc je samozřejmě v rámci možností transformovat cenu svých výrobků, přizpůsobovat ji vstupním nákladům. Těžko se nám podaří 1:1 přenést navýšení nákladů. Ale cokoliv se podaří bude úspěchem. Protože v řadě případů exportéři mají zablokované ceny na půl roku, někdy dokonce na rok, a tím se těžko pracuje.

Dalším bodem, musím říci díky České národní bance, abych byl spravedlivý, díky tomu, že roste úrokový diferenciál mezi úročením koruny a ostatníma měnami, ať už dolarem nebo eurem, tak se dá celkem slušně předkoupit kurz. Banky tomu říkají hedgeování. Dneska se nabízejí kurzy, které jsou přes 27,5, což je na stávající podmínky velmi dobré. Problém je, že většina komerčních bank v tom dlouhodobějším horizontu nepustí toho klienta s předkupem do vzdálenosti větší než 30–40 % očekávaných příjmů. Určitě to pomůže, ale nevyřeší to problém.

Radek Špicar: Způsobů je celá řada. Některé firmy digitalizují, automatizují, robotizují. Je to něco, co dělali před pandemií, ale ta covidová pandemie to velmi dramaticky akcelerovala. Takže všechno špatné je k něčemu dobré. Myslím si, že ty firmy, které to dělají a které na to mají a investují do tohohle navzdory krizi, budou opravdu ti vítězové, až ta pandemie odejde. Jiné firmy hledají nová odbytiště. Začínáme vidět trochu větší odvahu, i co se týká pronikání na třetí trhy. Samozřejmě nejrůznější modifikace produktů, snaha šetřit dovnitř firmy a osekávat náklady, kde to je jen možné.

Českému hospodářství také dlouhodobě chybí přes 300 000 pracovních sil. Vloni dokonce došlo k poklesu na 0,69 pracovníka na jedno místo, což je historicky nejnižší výsledek.

Radek Špicar: Mnoho firem se stále ještě navzdory té krizi potýká s nedostatkem pracovníků. Ať jsou to nízko kvalifikovaní pracovníci, nebo vysoce kvalifikovaní, tak určitě zrychlení a zjednodušení těch imigračních procesů by byl dobrý nápad. My teď jako Svaz průmyslu připravujeme poměrně rozsáhlý materiál, jak by se mohla změnit imigrační politika tak, aby byla rychlejší a flexibilnější, tak jako jí mají například Poláci. Nebo tak otevřená jako jí mají jiné státy, které dokáží ze zahraničí zásobovat svůj trh práce těmi potřebnými pracovníky, tak o tom určitě budeme chtít s vládou hovořit.

Zajímalo nás, co by bylo možné a také vhodné udělat z dlouhodobého hlediska. Tedy, jak vylepšit některé strukturální podmínky, což by významně pomohlo i exportérům a tím pádem celé české ekonomice. Jedním z takových návrhů, po kterém volá zejména firemní sektor a jak se zdá, v reakci na vývoj posledních týdnů stále častěji, je přijetí eura.

Radek Špicar: Takový obecný argument, že ještě není výhodné, abychom vstoupili, já to považuji za naprostou výmluvu. Slováci do eurozóny vstupovali snad vůbec v nejhorší možnou dobu z pohledu jejich ekonomiky a podívejte se, jak jsou na tom teď. 70 % Slováků nedá na euro dopustit a už by se nikdy nechtěli ke slovenské koruně vracet. U nás to přesně opačně. Přitom jsme země, kde lidé nemají s eurem vůbec žádnou zkušenost a jsou proti. Slováci, kteří s ním dennodenně platí, už několik let jsou součástí eurozóny, euro 70 % podporují. Takže tohle si myslím není ten hlavní argument, proč bychom s tím měli otálet.

Doufejme, že se ta situace teď se současnou vládou o něco zlepší. Současná vláda má v programovém prohlášení plnění Maastrichtských kritérií. Jedno z Maastrichtských kritérií je i vstup do ERM 2. To znamená do toho stabilizačního mechanismu. Doufáme, že až uděláme ty vlastní domácí úkoly, které teď znemožňují přijetí eura, tzn. rozpočtový deficit a další problémy, které jsou naší straně, tak snad třeba ke konci volebního období se dočkáme toho zafixování kurzu, což by samozřejmě pro export bylo velmi pozitivní. Protože právě ty kurzové výkyvy a neschopnost se na ně připravit a něco s nimi dělat je pro český export, a my jsme exportně orientovaná ekonomika, obrovský problém.

Vy jste mluvili o tom, že je pro vás trošku zklamání, že současná vláda de facto nemá v plánu vstoupit do eurozóny. Zároveň jste říkal, že mluvíte s politiky. Co je podle vás jejich důvod? Proč zrovna tato vláda k tomu nepřistupuje trošičku aktivněji?

Radek Špicar: Já si myslím, že chybí politici s odvahou, kteří by vysvětlovali, kteří by lidem vysvětlili, že ty hlavní důvody, proč se eura bojí, jsou mýty a úplné nesmysly. Konkrétní příklad. Důvodem číslo 1 podle v podstatě všech průzkumů, proč se lidé v České republice obávají přijetí eura, je zdražení související s přechodem na euro.

To je nesmysl. Totální mýtus, který naposledy zcela zpochybnili Slováci, kteří si to dokázali uhlídat. Tohle prostě Čechům nikdo nevysvětluje. Naopak je v tom strachu mnohdy někteří iracionální politici ještě udržují. To znamená, že tohle jim vyčítám nejvíc, že pro diskuzi nedávají na stůl opravdu objektivní relevantní argumenty a nechávají lidi se zcela iracionálně bát věcí, kterých by se vůbec bát nemuseli. Samozřejmě ten důvod je jednoznačný. Prostě 70 % proti je obrovská masa, se kterou potřebujete systematicky dlouhodobě pracovat. Věci jim vysvětlovat, vést o tom veřejné diskuzi a buďto na to politici nemají čas a sílu, nebo se toho bojí.

Co se týká současné koalice, tak tam je pravděpodobně, když se podíváte na programy a dlouhodobou strategii těch jednotlivých stran, klíčová role Občanské demokratické strany, která se stále prostě ještě nezbavila toho svého despektu k euru, k eurozóně. Byť vím, že i tahle strana vnitřně v tomhle není úplně jednotná. Je tam mnoho lidí, kteří si uvědomují výhody vstupu do eurozóny, ale bohužel pravděpodobně nemají navrch.

Digitalizace. Proces, který je podle řady odborníků pro další kvalitativní rozvoj české společnosti a ekonomiky nezbytný. Jenže, například evropský index digitální ekonomiky a společnosti ukazuje, že v této oblasti stále patříme k nejhorším zemím unie.

Radek Špicar: Přísun zahraničních pracovníků – to je krátkodobé protikrizové řešení, ale to dlouhodobé systémové řešení je prostě tu ekonomiku dostat kvalitativně na vyšší úroveň. Zbavit se těch pracovních míst, kde nejsou lidé a kde, když pracují, tak jsou to většinou místa nízko kvalifikovaná, fyzicky náročná, ne dobře placená. To jsou myslím místa, na kterých budoucí konkurenceschopnost české ekonomiky nemůžeme postavit. Tyhle provozy bychom měli robotizovat a automatizovat a pomocí upskillingu, tzn. rekvalifikací, ty zaměstnance, kteří se tímto způsobem uvolní z trhu práce, dostat do těch zajímavějších pracovních pozic, kde je budeme potřebovat s tím, jak se ta ekonomika bude kvalitativně zlepšovat.

Někde s tím stát pomáhá, například v Beneluxu. Tam je potřeba dobře vyjednat mezinárodní dohody a různá nařízení a směrnice, které se týkají digitalizace, které se právě teď projednávání na úrovni Evropské unie. Je tam toho opravdu hodně a je potřeba, aby vláda vyjednávala v souladu s českými národními zájmy a zájmy svých zaměstnavatelů. Tak to je jedna věc.

Druhá věc je, že tady máme plán obnovy a strukturální fondy. Je potřeba, aby ty peníze šly skutečně do ekonomiky. Nám se podařilo nakonec vyjednat několik o miliard víc právě na digitalizaci, tzn. na podporu jednoho z těch hlavních cílů, se kterým Evropská unie počítá pro to postpandemické období. Což považuji za velmi důležité, tak je potřeba o tom hovořit, aby firmy věděly, že si mohou tyhle peníze sáhnout a digitalizaci, pokud se do ní pustí, podpořit.

Určitě jsme nedávno zaregistrovali, že Ministerstvo financí bude hledat nového šéfa nebo šéfku Finanční správy, tak je potřeba ohlídat, aby to byl někdo, kdo učiní přítrž takovým věcem jako je odměňování členů Finanční správy, pracovníků Finanční správy za neuznávání odečitatelné položky na vědu a výzkum, protože právě vlastní vývoj a výzkum a spojení podniků a univerzit skrze profesně orientované studijní programy, je to, co ekonomika bude v příštích letech potřebovat.

Za další důležité opatření považuje Radek Špicar například reformu podpory exportu. Zejména České exportní banky, která podle něj v poslední době příliš neplní svůj účel. Také by podle jeho názoru bylo dobré udělat detailní audit toho, jakou podporu čerpají čeští exportéři od Exportní a garanční pojišťovací společnosti a porovnat ji s tím, co dostávají vývozci od podobných institucí v zahraničí.

Oslovení pánové se shodují na tom, že způsob, jakým se čeští exportéři s naprosto bezprecedentním souběhem negativních faktorů vyrovnávají, je obdivuhodný.

Radomil Doležal: Je to takový mix negativních faktorů, se, kterým si zase na druhou stranu čeští exportéři dokázali poradit. Na těch číslech, to musím zdůraznit, to není tolik vidět a jsem moc rád, že to je, tak jak to je. Důležité je srovnání s rokem 2019. Myslím si, že rok 2020 byl velmi specifický, vytvořil určitou nízkou srovnávací základnu, ale rok 2019 byl velmi úspěšný. Byl to rekordní rok z hlediska českého exportu. Když se podívám po měsících, jak se vlastně vyvíjel ten rok 2021 ve srovnání s rokem 2019, tím rekordním rokem, tak pokles jsme zaznamenali jenom ve třech nebo čtyřech měsících. Ty poklesy byly poměrně marginální, to byly nějaké desetinky procenta nebo maximálně to bylo kolem 2 %, ale na druhou stranu v řadě měsíců máme dvojciferný růst. A toto je hrozně důležité zmínit.

Chválu tuzemských exportérů z úst odborníků potvrzují také čísla. Pozitivní zprávy přinesla prosincová data, podle nichž export loni v meziročním srovnání vzrostl o 13 %. Co tedy můžeme očekávat v příštích měsících?

Radomil Doležal: Já sázím, že světová ekonomika si s covidem víc a víc dokáže poradit. Vidíme, že omezení, která se přímo promítají v tom průmyslu, nejsou tak dramatická. Lepší se to. Pevně věřím, že řada problémů, které se objevily třeba v dodávce komponentů, ty navýšené kapacity se začnou někde na trhu objevovat. Samozřejmě zůstanou pořád silně zasažené sektory především služeb, které budou stále pod úrovní, která byla. Ale myslím si, že profil českého průmyslu by v tom světě měl jít dál. Zvlášť, pokud se podaří posunout naše vývozní portfolio směrem k inovativnějším výrobkům. Myslím si, že nebudeme dvojciferným tempem, ale myslím si, že v roce 2022, kdyby tam byl opatrný růst v nízkých jednotkách procent, tak bych byl velmi spokojen.

Otto Daněk: Když se na to podívám, tak si myslím, že tu vrásku, kterou mám na čele, že minimálně nezůstane sama. Určitě se prohloubí. Nejenom kvůli vývoji kurzu, ale ta situace velmi je nepřehledná. Myslím si, že bude tady další problém, který se týká politiky tím, protože ty hrozby, které se týkají teďka Ukrajiny, jsou poměrně významné a nedají se podceňovat. Samozřejmě jakékoliv vstupy do politiky můžou zahraničnímu obchodu jedině uškodit.

Radek Špicar: My se snažíme býti optimisty. Vždy a za všech okolností. Protože nemůžete podnikat v České republice, když nejste optimista. To byste daleko nedošel. Takže věříme, že se ta situace zlepšovat bude a taky se k tomu snažíme přispět. Jak už jsem říkal, určitě budeme s vládou jednat o zlepšení podpory exportu. A to jak institucionální podpory, tzn. fungování CzechTradu nebo CzechInvestu, tak ten finanční, která je pravděpodobně aspoň pro naše firmy ještě důležitější. Zrychlit imigrační procesy, kde už máme konkrétní návrh, o kterém s vládou budeme chtít mluvit. Spousta těch problémů, o kterých jsem hovořil, má ale i pozitivní důsledky.

Vzpomeňte si, jak vypadalo před covidovou pandemií poskytování práce z domova, tzv. home office. Tady musím říci, že speciálně v průmyslu bylo mnoho zaměstnavatelů velmi konzervativních a teď zjistili, že to jde, že lidé pracují z domova. Takže tohle z mého pohledu je určitě pozitivní změna. Další, kterou vidím v souvislosti s tím, na co se ptáte, tzn. zlepšení těch dodavatelských řetězců, je, že se začínají stěhovat investice a práce zpátky do Evropy. Firmy za prvé nemají v jihovýchodní Asii levnou pracovní sílu, protože ona začíná být skoro stejně drahá jako v Evropě. Začínají se jim komplikovat dodavatelské řetězce nebo velmi zdražovat. Za čtvrté přichází éra automatizace a digitalizace, která jim umožňuje levně vyrábět i na území Evropy, tak začínají tu práci z Asie stahovat zpátky do Evropy, včetně České republiky. Což je myslím velmi dobrý trend, který doufám, bude v příštích letech dále sílit.

Zpět na začátek

• Oblasti podnikání: Obchod
• Teritorium: Česká republika