Kabelky vyrábí z bezpečnostních pásů aut



Nejlepší nápady vznikají u piva! Na volejbalovém turnaji v Hlinsku přišla řeč na to, jak vypadá práce provozovatele autovrakoviště a co všechno se tam dá najít a využít.

Terezu, tehdy ještě studentku architektury s výrazným zájmem o ekologii, zaujalo, že odolné bezpečnostní pásy, které od doby svého vzniku zachránily nespočet životů, končí ve spalovně. Což kromě plýtvání zajímavým materiálem také není nejekologičtější. Pevné popruhy jsou totiž utkány z umělých vláken, starší z polyamidu a novější jsou polyesterové, čili nic, po čem by ovzduší prahlo.

První, co jsem kdy ušila

Tereza si dříve nechávala všechno šít a zkracovat od maminky, sama k šicímu stroji neměla žádný vztah. O to byl její počin překvapivější. Z kamarádova autovrakoviště získala první materiál, vyprala ho a tehdy ještě neuměle sešitá kabelka bez podšívky budila všude pozornost a touhu mít podobnou.

Dnes už má Tereza firmu, internetový obchod, profil na Fleru, vlastní šicí stroj a výhru v krajském kole Rozjezdy roku 2014. A jako všichni nápadití lidé i své napodobitele. „Máme chráněnou jen značku a u každého modelu je copyright, ale víte, jak to chodí,“ krčí rameny podnikatelka, „naštěstí je výroba kabelek tak složitá, že ne každý si na ni troufne.“

Pro mě je důležitá recyklace, záchrana něčeho, co by jinak bylo na odpis.

Vymontované pásy se máčejí ve vaně ve speciálním prostředku, pak se perou, suší a třídí. Všechny vytahané, odřené a zplstěné části putují do sběrného dvora. Na otázku, zda by nebylo jednodušší šít z nových popruhů, odpovídá Tereza se smíchem: „To určitě, ale pro mě je důležitá právě recyklace, záchrana něčeho, co by jinak bylo na odpis.“

„Zatím jsou naše kabelky na trhu čtvrtým rokem a oproti koženkovým vydrží mnohem víc. Měli jsme sice pár reklamací, ale vždycky šlo jen o povolené švy, to se snadno spraví. S koženými kabelkami zkušenost nemám,“ přiznává Tereza a dodává, že její produkty jsou vlastně ideální pro vegetariány a vegany odmítající pravou kůži.

Pásová úchylka

Architektka své modely osobně prodává na Dyzajn Marketu, protože ji na její práci mimo jiné baví kontakt se zákazníky a poznávání lidí, které její produkt zaujme. Často slýchá dotaz, zda na pásech nemohou být zbytky krve nebo zda si náhodou člověk nekoupí kabelku z pásu, který se účastnil smrtelné havárie, nedej bože držel mrtvolu.

Tuto představu Tereza odmítá – jednak většina aut na vrakoviště odchází jako vysloužilá a navíc popruhy z fatálních havárií zpravidla rozstříhají záchranáři. Tereza bezpečnostní pásy vnímá jako vysloužilé hrdiny, kteří pomáhají chránit životy lidí, odvedli svou práci a v kabelkách jsou připraveni sloužit dál. Tvoří hlavní část kabelky, dokupují se jen zipy s logem firmy, patenty, lemovky, podšívky a kovové prvky. Barevnost popruhů vychází ze značky auta a ovlivňuje i vzhled výsledných modelů.

„Zhruba z 90 procent se objevují černé pásy, pak stříbrné a hnědé, náhodnými nálezy byly zlaté, smetanové, modré, zelené, oranžové a červené. Ale barevné jsou tak vzácné, že je používáme jen jako akcent,“ vysvětluje Tereza. „Za ty čtyři roky, co se kabelkami zabývám, už mám trochu úchylku, protože první, na co se v autě podívám, jsou právě pásy. Ale abych poznala, z jakého typu auta jsou, tak daleko nejsem. Vcelku spolehlivě poznám jen škodovku, ale podobné jsou i v jiných značkách,“ dodává.

Kabelky s espézetkou

ZasPas v současnosti „vytěžuje“ čtyři vrakoviště a s kabelkami proniká i do ciziny. V součtu firmu za rok opustí kolem 700 produktů – kromě několika typů dámských i pánských tašek a kabelek jsou to i peněženky, obaly na doklady a kosmetické taštičky. Nabídkám na masovou výrobu se však Tereza brání, zatím bere své podnikání jako zajímavý přivýdělek k mateřské dovolené.

Začínala ještě jako svobodná studentka, pak se provdala za spolužáka z vysoké školy, který má vlastní ateliér, je prvním konzultantem nápadů a stará se o všechny technické věci a „papírování“. „Vojtěch mi hodně pomáhá, víc než já jemu,“ usmívá se hlavní designérka firmy, která se před nástupem na mateřskou dovolenou v zaměstnání zabývala tvorbou interiérů.

„Moje kabelky jsou vlastně ideální pro vegetariány a vegany odmítající pravou kůži,“ říká Tereza Lstibůrková

Dnes je na ní vedle péče o čtrnáctiměsíčního syna Marka především vývoj nových modelů a šití prototypů, ale také komunikace se zákazníky, švadlenami, dodavateli materiálu a obchody. „Švadlenky dostávají už nastříhané pásy zkompletované se vším, co je k ušití kabelky potřeba. Samy kolikrát přijdou se skvělým nápadem, protože přece jen mají v šití mnohem větší praxi. Někdy ovšem připomínka trochu změní vzhled kabelky, takže pořád konzultujeme a vyvíjíme, jak to udělat, aby výsledek byl praktický a hezký.“

Každý kousek má vlastní poznávací značku, jejíž první tři písmena označují barevnost ve zkratkách anglických slov (BLK – black, BAS – black and silver apod.), první skupina čísel značí, o kolikátý výrobek svého typu se jedná, a poslední dvojčíslí sděluje rok výroby. A každá má svůj výstižný slogan.

Počitadlo na webových stránkách hlásí, že firma doposud zrecyklovala 19 521 metrů pásů o hmotnosti 1171 kilogramů pocházejících z 2440 aut. Využití na některých kabelkách najdou i upínací spony a další drobnosti z interiérů aut.

Co bude dál?

Novinkou v sortimentu jsou dvě tašky na kočárek. Na výrobu nosítek, vaků, odrážedel a dalšího dětského sortimentu by bylo zapotřebí vyřídit drahé bezpečností atesty. Majitelé uvažovali také o produkci bytových doplňků. „Tam bychom už museli spolupracovat s dalším řemeslem, a to zpravidla znamená komplikace,“ zvažuje architektka další rozvoj firmy, ale zatím příliš daleko nepřemýšlí. Předpokládá totiž, že na první mateřskou by brzy mohla navázat další. Občas ji mrzí, že ji podnikání odvádí od péče o syna. „Naštěstí je moc hodné miminko,“ pochvaluje si Tereza. „Co bude dál, se uvidí, zatím převažují světlé okamžiky a radost z práce i úspěchů.“

Převzato z časopisu Profit. Autor článku: Jana Šulistová.