Karanténa zvýhodnila tatéry sólisty

Přerušení činnosti během pandemie a nouzového stavu tatéry a piercery silně zasáhlo. Neohrozila vás krize existenčně? 
Zavřeno jsme měli od 13. března až do 7. června, tedy téměř tři měsíce. Výpadek příjmů studia Hell byl v tomto období stoprocentní. Naštěstí uzavírka neměla téměř žádný dopad na další aktivity naší společnosti (provoz Bugshopu, grafické služby) a my jsme mohli fungovat alespoň v nějakém minimálním režimu. Všichni ale neměli takové štěstí.

Některá studia dosud neotevřela. Máte představu, kolik jich krizi nepřežije nebo je či bude nuceno propouštět? 
Některá studia skončila, protože neustála výpadek příjmů. Zatím jde podle našich informací pouze o jednotky procent. V této fázi skončila převážně méně známá studia, která by stejně čekalo zavření v důsledku recese, jež přijde v dohledné době. V poslední době nicméně paradoxně zaznamenáváme zvýšený zájem o práci u nás. Lidé z oboru si začínají uvědomovat, že to, co fungovalo donedávna, nemusí fungovat i nadále, a hledají bezpečné a stabilní útočiště. My jsme svoje zaměstnance nejen nepropustili, ale po dobu krize zajistili finančně i nedostatkovým zdravotnickým materiálem. 

Podnikatel by měl mít finanční rezervu minimálně na tři měsíce. Vy jste takový polštář, který vám umožnil přežít dlouhý výpadek, měli?
Kdybychom neměli rezervy, určitě bychom se dostali do velkých potíží. 

Pojďme ještě k vládní pomoci podnikatelům. Jaká opatření se vás nejcitelněji dotkla a kterých benefitů jste využili?
Nejcitelněji se nás logicky dotklo uzavření studia a pozastavení provozu Hell Events. Na odložení nájmu jsme se domluvili s pronajímatelem ještě předtím, než se vláda rozhoupala. V současné době vyčkáváme, až konečně schválí i slibovaný padesátiprocentní příspěvek na nájem. Ale přijde mi, že spíše čekají, až se na celou situaci zapomene. Naši lidé jsou zaměstnaní, částečně na HPP, částečně na DPČ. U HPP jsme dostali příspěvek na kurzarbeit, u DPČ zatím nic. Bezúročné půjčky byly zjevně určené pouze pro vyvolené. Sledoval jsem to od začátku velmi aktivně, a přesto jsme se k ničemu nedostali. Tohoto faktu si ale asi všimlo víc firem.

Takže nepovažujete pomoc státu za dostatečnou? 
Pomoc vlády byla podle mého naprosto nedostatečná a opožděná. Kdyby místo výše uvedeného odložili platbu DPH za první čtvrtletí, pomoc by byla instantní, administrativně nenáročná a na rozdíl od zbytku se zde asi nedala udělat chyba. Kdo platí daně, dostane odklad, kdo je neplatí, nemá si na co stěžovat. Příspěvky na kurzarbeit s několikatýdenním zpožděním také nebyly úplně ideální. A o příspěvku na nájemné, který je zatím v nedohlednu, netřeba mluvit.

Nebojí se dnes lidé kvůli koronaviru chodit do tetovacích studií a salonů?  
Zákazníci se do našeho studia po krizi vrátili v dostatečném počtu. Paradoxně k nám krize dokonce přivedla nové klienty. Vysoký hygienický standard byl vždy naší silnou stránkou a lidé si díky koronaviru uvědomili, že je tento aspekt v našem oboru důležitější, než si mysleli dříve. Na druhé straně se ale logicky zájem musel snížit tam, odkud tito klienti přišli. Lidé, kteří dříve neřešili horší hygienické podmínky v některých studiích, berou teď hygienu jako klíčový faktor pro výběr studia. My tento vývoj vnímáme pozitivně.

„Bezúročné půjčky byly zjevně určeny jen pro vyvolené. K ničemu jsme se nedostali.“

Takže se hygiena, kterou jste museli po skončení nouzového stavu dodržovat, neliší od opatření za běžné situace?
Po skončení nouzového stavu byly podmínky o něco málo přísnější, než jsme byli zvyklí z minula. My jsme si nové podmínky stanovili sami, a to ještě dřív, než je vydala vláda. Protože byly přísnější, než bylo nařízeno, neměli jsme s vládními rozhodnutími žádný problém a zůstali jsme u naší verze (podle nás adekvátní situaci).

Mnohá studia by to ale asi nedokázala splnit. Největšími rozdíly od běžného stavu byla výměna nábytku v čekárně z polstrovaného za jednoduchý omyvatelný a rozdělení provozu na dvě směny. Myslím si, že podmínky, které odborníci – v tomto případě primárně hygienik Rastislav Maďar − stanovili, byly definovány velmi rozumně.

Někteří tatéři si stěžovali na nošení roušky při dlouhých zákrocích… S tím jste problém neměli? 
Roušky jsme při některých zásazích nosili i dříve, jen to byla nyní povinnost. Například pro tatéry to bylo dost nepohodlné a omezující. Naše prostory jsou klimatizované, proto to bylo snesitelné, ale v provozovnách bez klimatizace by to určitě nebylo nic příjemného. Největším problémem však bylo nošení roušek zákazníky, u kterých omezovaly dýchání a zvyšovaly stres při zásahu.

V mnoha případech je stejně museli odložit (například zásah v dutině ústní, kam bychom se přes roušku nedostali). Naštěstí jsme nemuseli používat obličejové štíty – pracujeme často s přesností desetiny milimetru a optické zkreslení může ohrozit kvalitu poskytované služby. Roušky v červenci u nás odložili pouze zaměstnanci, kteří nejsou v těsném kontaktu se zákazníky – například naši pierceři je budou nosit i nadále, protože u nich dochází k přímému čelnímu kontaktu se zákazníky a větší fluktuaci klientů. Jejich nošení tady považujeme za relevantní.

Léto není pro tatéry a piercery vhodným obdobím. Tetování se nedoporučuje například kvůli riziku poškození kůže na slunci při hojení. Restart tedy nepřichází v ideální čas…
Některé zákazníky jsme museli přeložit až na podzim, protože expozice čerstvého tetování slunci skutečně není žádoucí. Stejně tak některé piercingy (pupky, bradavky) přes léto neděláme, protože by mohlo docházet ke komplikacím. Například u tetování to vytvořilo občasné mezery v jinak plné kapacitě, což nám ale umožňuje přijímat zákazníky, kteří by se k nám dříve kvůli dlouhým objednacím lhůtám (a své netrpělivosti) jen tak nedostali. 

Je tedy tetování sezonní záležitostí? Tržby bývají větší na podzim a v zimě?
Neřekl bych, že je to úplně sezonní záležitost, ale pravdou je, že největší nával nových zákazníků zažíváme obvykle v období březen až květen a pak září až prosinec. Léto bývá obvykle klidnější i kvůli dovoleným. Karanténa tedy nepřišla v ideální dobu.

Tetování je v posledních letech stále populárnější, tetovacích studií rychle přibývá. Dalo se před krizí mluvit o boomu? 
Donedávna (alespoň v Praze) vznikalo odhadem jedno nové tetovací studio každý měsíc. Každý v tom viděl snadnou cestu k rychlému zbohatnutí. Koronavirus lidem připomněl, že podnikání znamená i riziko. Teď sice v oboru panuje relativně dobrá nálada, ale to je dáno zejména tím, že většina lidí neví, jak fungují ekonomické cykly, a ti mladší z oboru nezažili recesi v roce 2008. Recese, která nás čeká teď, spoustu lidí překvapí. Hodně tetovacích studií kvůli ní skončí. Lidé si neuvědomují, jak ekonomika funguje. Už v současné době jsme zaznamenali výpadek zákazníků z oboru služeb a gastro (tedy lidí, jejichž příjmy byly karanténou zasaženy výrazně), stejně se projeví i recese po svém nástupu v širším měřítku.

Někteří tatéři dělají doma na vlastní pěst. Dá se říci, že tito „sólisté“ byli krizí zasaženi méně? Nabízeli služby i během karantény?
Ačkoli nemohu nikoho jmenovat, vím o tom, že lidé, kteří pracují z domova, pokračovali často v poskytování svých služeb i během karantény. V tomto směru neexistuje žádný efektivní kontrolní mechanismus (stát kontroluje pouze oficiální podnikatelské subjekty, nesleduje sociální sítě, kde se vyskytují všichni), a tak byli znevýhodněni ti, kdo svoji činnost dělají legálně. V kombinaci s minimální podporou ze strany státu pro tyto subjekty je to dost demotivující.   

Převzato z časopisu Profit. Autor článku: Jakub Procházka.