Karel Havlíček: Učíme se žít s covidem

Rok slýcháme od vlády hesla „vydržte to“ a „světlo na konci tunelu“. Není čas začít mluvit o tom, že nebude čas po covidu, ale čas s covidem? A že s covidem musíme žít a pracovat?

Neřekl bych, že budeme žít definitivně s covidem, ale budeme žít v jiném režimu a ten bude jiný než doba předcovidová. Protože ještě definitivně a přesně nevíme, jaká je účinnost očkování, jak dlouhá bude imunita. Je nepochybné, že určité segmenty, a teď se na to dívám z pohledu podnikání, se činností a aktivitami budou muset přizpůsobit tomu stavu.

Je také pravděpodobné, že lidé budou opatrnější. Podobně jako po dvojčatech se změnil svět cestování a obecně svět cestovního ruchu, domnívám se, že celá řada odvětví se bude přizpůsobovat novým podmínkám i nyní. Cestovní ruch, kultura, řada sportovních odvětví… Budeme se muset naučit minimálně po určitou dobu žít ve specifickém režimu a aktéři se tomu budou muset přizpůsobit.

Nicméně to je to, po čem profesní svazy a Hospodářská komora volají minimálně od podzimu a vláda jde stále cestou tvrdých restrikcí. Média zveřejnila podobu nové matice protiepidemického systému opatření. Možná to má leckde větší logiku a propracovanost, ale namísto režimových opatření a práce s rizikem je tam opět hlavní cíl definován jako omezení mobility a kontaktů…

Ještě není doba postcovidová, jsme uvnitř pandemie. Zkrátka nejsme z toho venku a vidět je to konečně i na okolních zemích, Polsko, Německo, Francie… U nás to jde již nyní opačným směrem, ale situace není vyřešená, není proočkováno. Hovořit v této době o postcovidových opatřeních je zkrátka brzy, musíme hovořit o opatřeních, která nám ještě v době covidu umožní existenci. Proto mluvíme o restrikcích a tvrdších opatřeních než o režimu žití s covidem.

To ale neznamená, že bych byl spokojen s tím, jak se PES představuje, a myslím, že dojde ještě ke změnám. To, co uniklo do médií, není zdaleka konečná verze. Je vlastně jedno, jak tomu říkáme, jestli PES nebo jinak, je to režim rozvolnění, kdy říkáme, že za určitých epidemických konstelací, tedy rizikových faktorů, bude určitý stupeň uvolnění. (V den rozhovoru oznámil nový ministr zdravotnictví Petr Arenberger, že zmíněnou maticí PES se řídit nebude a představí nový nástroj – pozn. autora)

Mně osobně tam chybí silnější akcent na využití testování, jsem toho názoru, že bychom měli už nyní na určitých vzorcích různých prodejen a provozů začít minimálně měřit a testovat, co a jak je možné. Chápu ale, že v tuhle dobu to nemůžeme ani s testovacím režimem otevřít příliš, rozjet kulturu, sport, všechny službové aktivity. Testy nejsou samospasitelné, je to podpůrná aktivita, zásadní je proočkování.

Použil jste opět formulaci „postcovidová opatření“. A to je právě to, o co jde. Nezabývat se dobou postcovidovou, ale covidovou. Není opravdu deset minut po dvanácté začít řešit pravidla bezpečného provozu? Jednotlivé profesní svazy je mají připravená již od podzimu. Eventová asociace, hotely a restaurace, fitness… A nikdo se s nimi příliš nebaví. Já sám jsem loni v létě oslovil tři ministerstva s otázkou, jak jsou připravena na podzim s covidem, na co se mají připravit podnikatelé. Odpovědí bylo, že netřeba se připravovat, podzim bude v pořádku, a pokud bude něco k řešení, bude se to řešit. A vláda je celý rok reaktivní namísto proaktivní a teď opět říkáte, že je brzy o tom mluvit…

Není brzy o tom mluvit, je brzy to zavádět. To je velký rozdíl. Nikdo loni v létě ani na podzim, dokonce ani na začátku tohoto roku netušil, jak se to bude dále vyvíjet, i na mezinárodní úrovni všichni ubezpečovali, že vlna skončí a přijde normál. Svět se šeredně mýlil, a pokud dnes někdo říká, že věděl, jak se to bude vyvíjet, tak možná minoritní skupiny těch, kteří vidí černé scénáře. A skutečnost je černější než jejich černé scénáře, britská či jihoafrická a dnes brazilská mutace vše prodlužují.

Doba návratu do života ale není daleká, potřebujeme jen vědět, jak se budou vyvíjet počty infikovaných v době, kdy budeme proočkováni. Na to všichni čekají. První taková hranice je někde u padesáti procent proočkované populace, tam budeme znát první modely. Pak se uvidí, jaký bude vývoj pandemie.

Pane ministře, neměl by krizový manažer být připraven na nejčernější scénáře bez ohledu na to, jak se situace bude ve skutečnosti vyvíjet?

Ano, je pravda, že bez ohledu na další vývoj situace musíme dnes hovořit o tom a připravovat se na to, jak budeme žít, až bude doba postcovidová, nebo abych přijal vaši formulaci, v době s mírným rizikem covidu. A to je hlavně o systému testování. A systém provozu masovějších aktivit, jako jsou veletrhy, kulturní a sportovní akce. To jsou asi ty nejcitlivější.

Osobně si myslím, že nebude problém u kadeřníka, u běžných služeb, kdy do provozovny chodí relativně menší počty lidí. Problémy budou u akcí s vysokým počtem lidí, protože ty není ani procesně snadné nastavit tak, aby se riziko minimalizovalo. I ve světě jsou všichni opatrní, jsou náznaky pokusů o rockové koncerty, ale nikdo nechce být tím pionýrem ve špatném slova smyslu. Mysleli jsme si, že dostaneme pandemii pod kontrolu, ale zatím se to nepovedlo, je tu mutace, která všechna dosavadní opatření staví tak trochu mimo hru.

Ale pořád je tu riziko, že za půl roku se objeví mutace třeba sibiřská a bude ještě horší. O důvod víc pro to, naučit se s rizikem pracovat a žít s ním. Asi nemůžeme zastavit život na nekonečno, vždyť stojí mnohde už rok. Jana Havrdová, prezidentka České komory fitness, například nechápe, proč se stejným antigenním testem, s nímž mohu ráno do práce, nemohu odpoledne na individuální plavání či cvičení či ke kadeřnici. Ani já to nechápu.

Otázka Jany Havrdové je zcela logická. Ale vidíme všude ve světě, že jediné, co funguje, je snížení mobility. Omezili jsme ji na padesát procent a šíření jsme zastavili. Při nejlepší vůli teď nemůžeme všechno uvolnit…

Jistě, to je řešení účinné, ale hlavně jednoduché. Jak se to říká, když něco neumím uřídit, tak to zakážu? Dovedeno ad absurdum, zavřeme každého do kobky, zamezme všem kontaktům a máme pandemii za tři týdny na nule…

Ano, vím, je to jako snižovat nehodovost na dálnici tím, že na dálnici nikoho nepustím. Ale v krizové situaci, a ta situace je krizová v celé Evropě, přetékají nemocnice, je to zcela legitimní nástroj. Musíte přijmout krizové řešení a v tomto případě je to drastické omezení mobility.

Může krizové řešení trvat půl roku?

Třeba několik let. Ale pokud se to dostane pod kontrolu, pokud se proočkujeme a dokážeme šíření udržet na nízkých hodnotách a k tomu nastavíme další mechanismy, je to asi režim, který nás bude čekat v dalších měsících. Ale jsem obezřetný. Jinými slovy, paní Havrdová má skutečně pravdu, ale do podniků lidi pouštíme, abychom zachovali ekonomickou výkonnost a chod země. Ale ideální to není ani s testováním, právě s ohledem na mobilitu.

Kdybychom teď otevřeli všechny služby, zvýšíme mobilitu. Jenže my ji musíme zvedat postupně, z padesáti procent na padesát pět, na šedesát, šedesát pět. Ne rovnou na stovku. Ano, omezení mobility je tvrdá chemoterapie. Od té ustupujeme pozvolna, pomalu musíme dávkovat lidi do ulic a k tomu přidávat trvalé testování a očkování. Pokud to správně namixujeme, měli bychom už s nějakou podobou společenského života přežít úspěšně druhé čtvrtletí. To bude rozhodující, protože to už bychom mohli mít proočkovánu polovinu obyvatelstva. Pak už léto může být relativně dobré.

Zeptám se přímo – pracujete už ve svých úvahách o budoucnosti s modelem, že například pořadatel akce či podnikatel by mohl v budoucnu testovat a na akci by měli přístup negativně testovaní?

Je to model, který může fungovat, a nový systém rozvolňování toto bude muset mít. Samozřejmě se to musí sledovat a vyhodnocovat, budeme se i poohlížet, jak se to dělá v zahraničí. Myslím, že Evropa by měla zkušenosti těsně sdílet. Dneska vám nikdo neřekne, jestli největší ohniska jsou ve školách, nebo v zaměstnání, nebo kde vlastně. Závěry studií se liší. Máme k dispozici kvalitní studie, ale i ty to mají každá trochu jinak.

To je další problém. Nemáme data, což je pozoruhodné, protože řídíme krizovou situaci víceméně intuitivně. Březnový evergreen o uzavření průmyslu byl založen na tom, že se pandemie šíří v podnicích. Proboha, kde jinde, když všechno ostatní je zavřeno?

V tom máte samozřejmě pravdu. Zavření průmyslu se nám podařilo zabránit právě proto, že nebyla jednoznačná data. Ani prosincové rozvolnění, kdy jsme otevřeli všechno najednou, nemá jednoznačná data, názory se různí. Jedni tvrdí, že by se situace zhoršila vinou mutací tak jako tak, jiní s tím nesouhlasí, ale exaktní data, proč se pandemie zhoršila a kde byla ohniska, vlastně nemáme.

Spolupracujete na budoucích modelech, o nichž uvažujete, s profesními svazy? Mám na mysli třeba covid aplikaci nebo pravidla bezpečného provozu.

To jsou dvě věci, pokud jde o aplikaci, o té se bavíme s profesionály, jsou tu i komerční firmy, které je vyvíjejí, a některé vypadají velmi zajímavě. Pokud jde o pravidla a svazy, s těmi spolupracujeme, s některými velmi intenzivně, občas se u toho i pohádáme. Problém je, že hájí zájmy podnikatelů svého sektoru a nedívají se na situaci vždy komplexně a objektivně. To jim nevyčítám, to tak prostě je.

Jejich pohled je nutně sektorový, svaz průmyslu chce podpořit průmyslové podniky, svaz obchodu obchodníky a my to při nejlepší vůli nemůžeme seskládat podle jejich názorů. Vyslechneme je, snažíme se je zatáhnout do debaty, jak v konkrétním prostředí jednotlivá opatření zavádět, jak nastavit konkrétní režim. Ale finální pohled na to, jak řídit epidemii, na nich stavět nemůžeme, protože zkrátka nemají ten celkový nadhled.

Nejde o řízení epidemie, jde spíše o práci s rizikem, o antiriziková opatření v konkrétních podmínkách jednotlivých sektorů. Jejich pohled je přece nejblíže praxi.

To ano. Ale i tam musíme vnímat to, že jejich zájem je zájmem jedné skupiny, a my musíme brát v potaz skupiny všechny. Ale řada svazů odpracovala poctivě ohromný kus práce. S Tomášem Prouzou se málokdy shodnu, ale musím uznat, že přes všechny konflikty pracoval.

Asi lze pochopit, že bylo nutné drasticky omezit masové akce a slovy profesora Duška takzvané průtokové provozy. Ale jak byste vysvětlil, že když mohu jít s respirátorem nakupovat, nelze nastavit pravidla, při jejichž dodržení bych mohl jít do holičství? Nebo když jdu s dítětem koupit mu boty, nemohu při jedné cestě koupit boty sobě? To nejsou přece příklady masového zvýšení mobility, to jsou nelogická a těžko pochopitelná opatření, která pak v konečném důsledku snižují důvěru v systém.

Zní to logicky. Ale naše logika byla v tom, snížit mobilitu na minimum, tedy nechat pouze to, co je nezbytné, a cokoliv je jen trochu zbytné, tak eliminovat. Problém není v tom, že v tom kterém provoze je větší riziko nákazy. Problém je v mobilitě. A když tenhle aspekt pominete, začne se to nabalovat a musíte otevřít všechno. Problém rizika v konkrétním prostředí je vlastně z našeho pohledu druhotný. Ale i tak riziko v obchodě, kde se lidé střídají v relativně krátkém čase, je asi menší než u holiče, kde strávím hodinu.

Znovu se vrátím k faktoru času. Asi by tohle všechno šlo přijmout, kdybychom se bavili o krátkodobých opatřeních, ale některá odvětví jsou zavřená de facto rok. Máte nějakou segmentovou statistiku dopadů opatření?

Máme statistiku dopadů z pohledu makroekonomického. Maloobchod dopadl plus minus stejně jako v roce 2019, výrazný propad je v obchodech s módou. Totální průšvih je ve službách, kde makropohled ještě nevypadá tak hrozivě, realita v detailu je ale horší, protože čísla kumulují i služby v energetice nebo finanční služby. Nicméně tři sektory, cestovní ruch, hotely a restaurace, tam je pokles mezi šedesáti a devadesáti procenty. Restaurace to ještě díky okýnkům jakž takž balancovaly. Kultura, sport, fitness, prádelny… další silně zasažené obory.

Máte právě pro ně nějaký speciální plán pomoci? Cestovní ruch nebude fungovat od července naplno. Ministryně financí sice v prognóze pracuje s předpokladem, že ekonomika pojede ve druhém pololetí na sto procent, ale to je spíše přání než realita…

Může jet na sto procent, ale některé segmenty budou škobrtat, jiné to mohou dohnat. Loňský propad ekonomiky o 5,6 procenta je velmi dobrý výsledek vzhledem k tomu, co se tu odehrávalo. Také součet za rok 2021 může být vlastně vcelku dobrý…

Z makropohledu ano…

Nechci prognózovat, jak pojede ekonomika ve druhém pololetí, je to otázka nejen Česka, ale celé Evropy, má to globální souvislosti a řadu faktorů. Ptáte se, jestli máme připraveny programy pomoci. Máme zdroje na to, abychom v době postcovidové ty postižené segmenty podporovali a stimulovali.

Jedním z určujících faktorů budoucího výsledku budou otevřené provozovny. Bavili jsme se o tom, že se v budoucích modelech pracuje s podmínkou negativního výsledku testování, což zmiňuje i ona matice, kterou komentovala média. Nezmiňuje ale přirozenou imunitu po prodělané nemoci ani imunitu následkem vakcinace. Není to podivné?

Určitě se s tím počítá.

Co byste vzkázal podnikatelům? Kdy mohou očekávat, že začnete jako vláda nastolovat režim, v němž se i s covidem vrátíme k životu?

Částečně ve druhém čtvrtletí, zplna ve třetím. Ale režimově, nebude to plné rozvolnění…

Tomu termínu jsem se vyhnul záměrně. Nejde o rozvolnění, jde o život…

Naplno skutečně až ve třetím čtvrtletí. Ještě stále z toho nejsme venku, čísla jsou lepší a já jsem optimista, ale nejsem epidemiolog. Máme nesmírně poctivě vykazovaná čísla, protože máme masivní testování. Máme velmi dobrý obraz reality. Druhé čtvrtletí bude obdobím pozvolného návratu a zkoušení nejrůznějších modelů. Učíme se žít s testováním a s covidem. V dalším čtvrtletí už bychom to mohli umět.

Nemáte obavu, že do toho všeho hodí vidle právníci a téma diskriminace? Všechno je dobrovolné, ale může to být rozdílový faktor, pokud jde o přístup k mnoha požitkům…

Jsem pragmatik a sázím na zdravý rozum. Chápu, že se některé podmínky nemusí každému líbit, a že to dokonce někdo může považovat za zásah do osobních práv a svobod, ale my přece nemáme moc na výběr. Covid nezpůsobila ani vláda, ani opozice, ani podnikatelé a firmy, ani úředníci. Vlastně máme na výběr. Buďto použijeme ty nástroje, které máme, a naučíme se s covidem žít, nebo všechno zakážeme a budeme zavřeni do Vánoc a nejspíš ještě déle. Vždycky je lepší uvolňovat život a třeba i zpřísňovat pravidla pohybu v novém světě, ale nechat nadechnout podnikatele a provozovatele a nezničit to tady všechno.

Skoro si troufám říct, že tato slova přicházejí později, než bychom všichni chtěli. A budeme věřit, že přijdou i skutky, které je potvrdí…

Převzato z časopisu Komora. Autor článku: Petr Karban