Osoby se zdravotním postižením (OZP) to nemají ani v 21. století na volném trhu práce jednoduché. A to přesto, že v současné době mají zaměstnavatelé s více než 25 zaměstnanci zákonnou povinnost zaměstnávat nejméně 4 % OZP z celkového počtu zaměstnanců.

Tuto povinnost však spousta z nich raději řeší odebíráním výrobků či služeb od zaměstnavatelů s vyšším podílem OZP, či dobrovolně zvýšenými odvody do státního rozpočtu. Podle průzkumu analytického ústavu STEM publikovaného v lednu 2025 využívá v soukromém sektoru náhradní plnění víc než polovina firem, zatímco ve veřejném sektoru je to o něco méně.

O to, aby zaměstnavatelé více volili přímé zaměstnání OZP, již více než pět let usiluje sociální podnik a agentura práce O KROK.

Překážky z nečekaného směru

Když Kateřina Broža zakládala O KROK, měla již několikaleté zkušenosti ze sociálního podniku, který zaměstnával lidi hlavně s mentálním hendikepem. Podnik se postupem času tak rozrostl a etabloval, že se rozhodla založit agenturu práce a umožnit tak klientům přístup i na běžný trh práce.

Podmínky pro uplatnění lidí se zdravotním postižením na trhu práce nejsou dobré. Navíc plýtváme talenty

„Ale narazili jsme na brutální předsudky. Jak na straně zaměstnavatelů, tak na straně rodinných příslušníků lidí s hendikepem,“ popisuje Kateřina Broža. „To byl pro mě velký ‚aha moment‘, protože ty rodiny měly ještě nějaké další zájmy nebo ten člověk dělal rodině určitou podporu, a tím pádem nemohl pracovat na nějaké sofistikovanější nebo složitější pozici.“ Za těch více než pět let, co O KROK funguje, se situace ale v tomto ohledu pomalu posouvá k lepšímu.

Zaměstnavatelé se sami ozývají minimálně

O KROK zprostředkovává práci hendikepovaným díky pečlivě vybudované robustní databázi, ve které má každý klient svůj medailonek, který je spojený nejen s jeho dovednostmi, ale například i s aktuální sociální situací.

Z druhé strany pak databázi plní zaměstnavateli, kteří hledají někoho, kdo už se v seznamu nachází. „To tedy znamená, že nemáme jednoho člověka, se kterým ‚obcházíme‘ jednotlivé pozice, ale naopak čekáme, až na něj dojde, protože ho například Amazon bude potřebovat,“ vysvětluje Kateřina Broža a dodává, že se jim podaří v průměru jedno úspěšné propojení měsíčně.

Zaměstnavatelé se však sami ozývají jen minimálně. „Je to spíš náhoda. Někdo hledá nějakou konkrétní službu, potřebuje to do ESG reportingu nebo něco podobného,“ doplňuje ředitelka O KROKu. Proto mají tříčlenné oddělení, které se zabývá výhradně kontaktováním společností.

Troublegang odhalí problémy pracoviště

Ještě předtím, než na pracoviště nastoupí domluvený hendikepovaný pracovník, přichází na místo takzvaný Troublegang. Troublegang je tým čtyř lidí s různým typem hendikepu, který testuje jak konkrétní pracovní prostředí, tak konkrétní pracovní pozici. Přímo z pohledu hendikepovaného pak zaměstnavatel zjistí, jak moc je jeho pracoviště vhodné nebo kolik by měl případně udělat úprav.

Nedávný průzkum agentury STEM totiž ukazuje, že zaměstnavatelé považují za největší překážku pro zaměstnávání osob se zdravotním postižením fyzické úpravy pracoviště, které často představují náklady navíc. Z průzkumu vyplývá, že až 39 % zaměstnavatelů považuje právě tuto oblast za klíčovou bariéru.  

Jednou budou všichni podnikat jako my, říká zakladatelka sociální firmy Fair&Bio

Podle Kateřiny Broža za tím stojí také mylně zažitá představa, že hendikepovaný člověk rovná se automaticky vozíčkář. „A zapomínají na všechny ty, kteří jsou nevidomí, slabozrací, neslyšící nebo ti, co mají „jenom“ psychiatrickou diagnózu. Přitom v populaci lidí se zdravotním postižením jsou jen 4 % vozíčkářů.“

Často se ale stává, že po kontrole přímo na pracovišti přijde člen Troublegangu a řekne „Hele, tohle v pohodě zvládnu.“ A zaměstnavatel tak nemusí vynaložit ani korunu navíc.

Za projekt Troublegang obdržel O KROK v roce 2024 cenu SozialMarie za sociální inovace, které se každoročně uděluje 15 výjimečným projektům z Rakouska, Maďarska, České republiky, Slovenska, Chorvatska a Slovinska.

Byznysový model

Práce Troublegangu je ale jeden z článků v řadě dlouhého úsilí O KROKu propojit hendikepované s firmami na běžném trhu práce. „Když to propadne celou strukturou v nějaké korporaci a vůbec se s námi chtějí bavit, to je jeden krok. Druhý krok je, aby se jim za to chtělo zaplatit, a pak třetí krok je, že opravdu někoho zaměstnají,“ vysvětluje Kateřina Broža.

Dříve totiž měly firmy tyto služby zadarmo díky projektům z Evropské unie. Poslední rok a půl funguje O KROK na byznysovém modelu, kdy si firmy celý proces platí samy. Se spoustou z nich jsou ve fázi, kdy jim ukazují, co všechno by mohly chtít a dělat.

„Pro firmy děláme dva workshopy. Jeden je vyloženě určený pro personalisty, kterým my říkáme HR speed dating, kde si personalisti zkouší testovací přijímací pohovory s lidmi s jednotlivými druhy hendikepu, jak moc se s nimi domluví, co zjistí apod. A pak máme komunikační workshop, který už cílí na zdravé zaměstnance ve firmách, kdy je vystavujeme tomu, že jsou v kontaktu s někým s hendikepem,“ dodává ředitelka O KROKu.

Výhody zaměstnávání OZP

Proč by ale firmy měly podstupovat takto mnohdy náročné procesy? Jednoduše proto, že se jim to z dlouhodobého hlediska vyplatí. Pokud má firma nad 25 zaměstnanců a nechce zaměstnávat žádné OZP, tak má jen dvě varianty, jak to vyřešit.

Sociální podnik města Chrudim je na správné cestě. I když není jednoduchá

Buďto prostřednictvím náhradního plnění nakoupit produkty či služby v hodně 300 tisíc ročně za jednoho člověka nebo za něj přispět do státního rozpočtu kolem 100 tisíc korun ročně (výše odvodu do státního rozpočtu činí za každou OZP, kterou by zaměstnavatel měl zaměstnat, 2,5násobek průměrné mzdy v národním hospodářství za 1. až 3. čtvrtletí roku, v němž povinnost plnit povinný podíl OZP vznikla, pozn. autorky).

„Moje obchodnice by řekla, že ušetří. Stejně toho zaměstnance mít musíte, protože tu pozici potřebujete mít obsazenou, pokud ji máte. Dokud ho nemáte s hendikepem, tak vás to vlastně bude stát dalších 300 tisíc, které byste třeba nemuseli vůbec utratit,“ objasňuje Kateřina Broža.

I přes to, jak náročné, pomalé a někdy frustrující to je, vidí ředitelka a zakladatelka pozvolný pozitivní vývoj. „V poslední době mi přijde, že to jde pomaličku nahoru a že aspirujeme na to, že budeme spíš rozšiřovat náš tým, abychom dokázali obsloužit ten počet lidí, kteří k nám přicházejí.“

Anna Kratochvílová