Ne proto, že by jí chyběli schopní lidé, technologie nebo kapitál, ale proto, že sama sebe svazuje pravidly, která dusí růst, inovace i investice. Zpráva byla adresovaná politikům, úředníkům i veřejnosti a vyslala srozumitelný signál – král je nahý.

Reakce byly do značné míry předvídatelné. Opozice v Evropském parlamentu Draghiho závěry využila k ostré kritice Evropské komise, často v koktejlu věcných argumentů, emocí a národních zájmů. Vládnoucí politické kluby se k analýze rétoricky hlásí, ale skutečnou revizi dosavadního přístupu odmítají.

Největší překážky podnikání v roce 2026? Nefunkční pracovní trh a přílišná byrokracie

Přiznat chybu bolí. Sáhnout na fungování bruselské byrokratické mašinérie je politicky i technicky nesmírně obtížné. A své dělá i ideologická setrvačnost: držet se vytyčeného směru bez ohledu na to, zda jsou navrhovaná řešení proveditelná, v jakém čase a za kolik.

Frustrace i cynismus

Výsledek je prostý: Draghiho zpráva zůstala z velké části na papíře. Není to závazný dokument, který by měnil legislativní procesy nebo vnitřní procedury institucí. Evropská unie jede dál po starých kolejích, jen se do slovníku části aktérů přidalo slovo konkurenceschopnost. To ale samo o sobě žádnou změnu nepředstavuje.

Zkusme si to představit na příměru z běžného života. Draghi provedl detailní analýzu evropského dopravního provozu. Ukázal, kde je třeba zrychlit, kde naopak zpomalit, kde rozšířit silnice, nahradit křižovatky kruhovými objezdy nebo vybudovat nadjezdy a podjezdy. Upozornil, že mimo EU se doprava často řídí flexibilněji, efektivněji a mnohdy i ekologičtěji. Připomněl také nepříjemnou, zásadní věc, že navrhovaná opatření musí být finančně i technicky zvládnutelná – pro stát, firmy i občany.

Jenže pak se nestane nic. Nikdo nezmění projektové normy, dopravní značení ani pravidla silničního provozu. V projevech se řekne, že by se mohlo jezdit šedesát, ale silnice se dál projektují na padesát a policie pokutuje podle starých předpisů. Výsledkem je frustrace a postupně i cynismus a nerespektování pravidel, protože realita se s nimi míjí.

Posuzujme normy komplexně

Přesně tak dnes často funguje evropská regulace. Chybí závazný procedurální rámec, který by nutil posuzovat nové evropské předpisy komplexně, nejen formálně, ale skutečně. Tedy z hlediska dopadů na konkurenceschopnost, bezpečnost a obranyschopnost, na financování a dostupnost zdrojů, dopadů na klima a administrativní zátěž pro firmy i občany.

Tyto pohledy musí stát vedle sebe a být politicky vyváženy jako celek, nikoli dodatečně vyhodnocovány jako příloha k už hotovému návrhu. To ale mnozí v Bruselu stále berou jako zdržování a oddalování bohulibých úmyslů. Staré české přísloví říká: „Dvakrát měř a jednou řež.“ V případě evropské regulace to platí stokrát více. Zavést špatnou regulaci a zatížit ji nesmyslnou byrokracií je pro hospodářský organismus EU i národních států stejně nesmyslné jako nasadit antibiotika na virové onemocnění. Nejen, že to nepomůže s vyléčením, ale navíc to způsobí antibiotickou rezistenci.

Musíme změnit způsob myšlení

Proto potřebujeme zásadní změnu paradigmatu. Nepotřebujeme jen „zapudrovat“ vyrážku na obličeji EU, ale musíme se podívat dovnitř, do toho, jak fungují vnitřní orgány evropského organismu. Bez takové změny budeme dál jen ladit detaily systému, který jako celek přestává fungovat.

Změnit způsob myšlení a rozhodování byrokratického aparátu v Bruselu nepřinutila ani válka na Ukrajině, ani energetická krize, přestože je zřejmé, že jedno procesní „kopyto“ nefunguje zároveň v době klidu a míru a zároveň i v době krize a války. Pokud nezměníme pravidla hry, nemůžeme čekat jiný výsledek. Nenalajnujeme‑li hřiště jinak, lepší sport zkrátka neuvidíme.

Převzato z časopisu Komora. Autor článku: Zdeněk Zajíček, prezident Hospodářské komory ČR