English version
V českých lesích vytěžené surové dřevo, které se v současnosti ve velkém měřítku vyváží hlavně za hranice, by mohlo najít uplatnění při výrobě nábytku a ve stavebnictví, zejména v dřevostavbách.
„Podnikatelé ve zpracovatelském průmyslu ale narážejí na řadu překážek, třeba na roztříštěnost průmyslu a zdlouhavé povolovací řízení, kvůli kterým jsou domácí zpracovatelské kapacity nízké, nebo na národní normy požární bezpečnosti staveb, jež jsou v Česku přísnější než v zahraničí. Problémem je i nedostatek pracovních sil v sektoru. Dřevo bývá dnes vnímáno především jako obnovitelný zdroj energie, i když je komoditou s velmi širokým potenciálem. Při přechodu na nízkouhlíkovou ekonomiku by ale stát měl alespoň podle mého názoru stimulovat i materiálové využití dřeva,“ říká předseda v Hospodářské komoře nově založené Sekce dřevozpracujícího průmyslu Jan Matějíček.
Česko je největším vývozcem surového dřeva v EU
Česko je už roky největším unijním vývozcem surového dřeva, za ním jsou i Německo, Polsko nebo Francie. Vysoký podíl neopracovaného dřeva, respektive kulatiny na objemu našeho vývozu ale vede k významné ztrátě přidané hodnoty pro českou ekonomiku a ČR tak přichází až o desítky miliard korun ročně.
To je ostatně podle analýz Hospodářské komory problém celé české ekonomiky, která generuje zejména nízkou přidanou hodnotu. V mezinárodním srovnání je v Česku vytvořená přidaná hodnota dokonce jedna z nejnižších v celé EU, Česku patří až 24. příčka ze sedmadvaceti států.
Hospodářská komora proto přichází s řadou systémových opatření, která by zvýšila využití dřeva pro výrobu polotovarů a hotových výrobků s vyšší přidanou hodnotou.
Doporučuje kupříkladu minimalizovat dopravní vzdálenosti mezi lokalitami s lesnickými činnostmi, zpracovatelskými zařízeními a konečným využitím dřeva. „Z tohoto důvodu má mou podporu zpracování vytěženého dřeva v daném regionu, čím by se zvedala jeho přidaná hodnota, a zároveň se snížily náklady spojené s následnou dopravou, což by v konečném důsledku přispělo i ke snížení uhlíkové stopy,“ je přesvědčen prezident Hospodářské komory Zdeněk Zajíček.
Kácet lze jen stromy starší 80 let
Zpracovatelé dřeva by také chtěli otevřít odbornou diskuzi o tom, zda v některých lokalitách a u konkrétních druhů dřevin by se doba, kdy je možné konkrétní strom porazit, neměla snížit ze současných 80 na 60 let.
Minimální věk mýtního porostu, který lze v současnosti těžit, totiž musí být alespoň 80 let. Jde o věk stromu, ve kterém již nedochází k přirůstání dřevní hmoty, a strom i celý les je náchylný ke vzniku a šíření nejrůznějších chorob a množení škůdců. Mýtní věk se přitom už dnes u jednotlivých druhů dřevin liší. U smrků a borovic se pohybuje okolo 80 let, dub má mýtní věk 120 let. Teprve po jeho završení je možné přistoupit k těžbě, pokud nenastane nestandardní situace vyžadující předmýtní těžbu dřeva, jakou byla třeba kůrovcová kalamita.
Firmy mohou získat certifikaci FSC, záleží jim na odpovědném lesním hospodaření
„Při stávajícím plánu těžby a době obmýtí 80 let totiž dochází ke hromadění tzv. tlusté kulatiny v lesních porostech, která není pro zpracovatelský průmysl tak zajímavá jako hmota o síle 30 až 40 cm. Ta odpovídá staří zhruba 60 let při změně klimatických podmínek a změně charakteristiky a struktury lesa, která právě probíhá,“ přibližuje předseda sekce Jan Matějíček důvod, proč by tuto diskusi ocenil.
Jednou z brzd rozvoje tuzemského zpracování dřeva s přidanou hodnotou je také malá domácí poptávka po výrobcích z vytěženého dřeva, která je ale často způsobena jen nevhodně nastavenými regulacemi.
„V případě dřevostaveb přísnými normami požární bezpečnosti. Podle národních norem je v současné době výška dřevostaveb ve standardním povolovacím řízení omezena na dvanáct metrů nad zemí, což znamená faktický limit čtyř až pěti podlaží. Tím ale Česko značně zaostává za mezinárodní praxí. V důsledku toho se dřevostavby v Česku využívají především v sektoru rodinných domů,“ uvádí Jan Matějíček, který prosazuje, aby se podíl využití tuzemského dřeva zvýšil i ve stavbách veřejného sektoru.
