Konečná pro uhlí?

Česko rozhoduje, kdy přestane využívat k výrobě energie stále problematičtější zdroj.

Česká republika patří v Evropě mezi státy, jejichž energetika je nejvíce závislá na spalování uhlí. V roce 2018 vyráběla země z tohoto neekologického zdroje 47 procent elektřiny. Za poslední tři desetiletí jde přesto o pozitivní posun. Ještě v roce 1989 pocházelo z uhlí 79 procent tuzemské elektřiny. 

Podobně významným zdrojem energie je uhlí také v sousedním Německu. Tam však loni překonali důležitý milník. Zatímco výroba elektřiny z uhlí klesla na 39 procent, obnovitelné zdroje tam vyrobily 40 procent proudu. Čisté zdroje energie tak poprvé překonaly právě uhlí. 

Česko, kde obnovitelné zdroje vyrábějí zhruba 15 procent energie, si na podobný obrat stále ještě musí počkat. Kdy k němu dojde, by měla pomoci určit i takzvaná uhelná komise. Ta má připravit scénář úplného odchodu Česka od uhlí. Připraví přitom tři scénáře. Rychlá cesta by znamenala útlum využití uhlí už v letech 2030 až 2035, střední od roku 2035 do roku 2045 a pomalejší pak v letech 2045 až 2050.  

„Počet smogových situací klesá soustavně od roku 2017 z tehdejších 39 až na aktuální nulu,“ Lenka Kovačovská, Český plynárenský svaz.

Co nahradí uhlí

„Práce uhelné komise jde ruku v ruce se Státní energetickou koncepcí a Národním energeticko-klimatickým plánem,“ říká předseda uhelné komise, vicepremiér a ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček a dodává: „Právě na rozšiřování nových zdrojů včetně jádra bude záležet rychlost útlumu využívání uhlí, rychlejší cesta může nastat například kvůli rostoucí ceně emisních povolenek. Důležité je kompromisní řešení, na kterém se uhelná komise, kde jsou zástupci ze všech oblastí, jichž se dekarbonizace týká, shodne.“

První pracovní skupina, která je součástí uhelné komise, připravila analýzu ukončení využívání uhlí v České republice, na kterou naváže rozbor spotřeby a výroby elektřiny. S tím souvisí nutnost navrhnout, co a v jakém poměru uhlí nahradí tak, aby bilance elektřiny byla vyrovnaná. Tuzemské možnosti jsou jádro, obnovitelné zdroje energie a zemní plyn. Pracovní skupina chce rovněž identifikovat vnější faktory, které by mohly ústup od uhlí dále urychlit.  

Druhá pracovní skupina navrhne postup odstavování uhelných elektráren v Česku. Inspirovat se přitom bude legislativou i praxí v zahraničí. „Součástí je také přehled veškerého zákonodárství, které s dekarbonizací souvisí. Scénáře mají představit dopady na průmysl, strukturu hospodářství, energetiku i životní prostředí. A také vliv na zaměstnanost, tedy sociálně-ekonomické dopady,“ navazuje předseda uhelné komise a ministr životního prostředí Richard Brabec. 

Se zmírněním sociálně-ekonomických dopadů má pomoci také aktualizace programu RE:START, který pomáhá regionům postiženým útlumem těžby uhlí, tedy Karlovarskému, Ústeckému a Moravskoslezskému kraji, najít pro lidi i podniky nové uplatnění. 

Špinavé provozy zelenají

Než dojde k uzavření posledního dolu a vypnutí poslední uhelné elektrárny, může Česko využít velký prostor, který podniky stále mají v nasazení čistějších technologií v provozech, které uhlí ještě několik let budou využívat. 

Například společnost Veolia Energie ČR dokončila nedávno další etapu ekologizace ostravské Elektrárny Třebovice, která patří mezi největší energetické zdroje na severovýchodě země. Modernizace parního kotle začala v roce 2017 a stála 537 milionů korun. 

„Kotel nyní splňuje nejpřísnější ekologické limity stanovené českou a evropskou legislativou i krajskými předpisy. Množství vypouštěných škodlivin jsme snížili o stovky tun ročně, což významně přispěje ke zlepšení kvality ovzduší na Ostravsku,“ uvedl Josef Novák, generální ředitel společnosti Veolia Energie ČR.

Množství oxidů dusíku a oxidu siřičitého vypouštěné do ovzduší klesne díky investicím více než o 70 procent a množství prachu o třetinu. V tunách to znamená ročně snížení o 840 tun oxidů dusíku, o 680 tun oxidu siřičitého a o 12 tun prachu oproti období před rokem 2017, kdy modernizace začala. Kompletně ekologizované jsou tak již dva ze tří hlavních kotlů, přičemž na třetím byla modernizace zahájena loni.  

O snížení negativního dopadu v regionu s nejšpinavějším ovzduším se snaží také další firmy. Například veškeré administrativní budovy Třineckých železáren využívají nově energii výhradně z obnovitelných zdrojů. Stejně tak je pomocí zelené energie celoročně provozována chemická úpravna vody. 

Třinecké železárny se na tomto kroku dohodly s dodavatelem energií, který potřebný objem nakupuje z větrných, vodních či solárních elektráren. Zelená energie je využívána pro osvětlení, napájení i provoz klimatizací kanceláří. „Je to jedna z řady aktivit směřujících ke snižování uhlíkové stopy,“ říká generální ředitel hutě Jan Czudek. Další cestou, jak se firma snaží omezit exhalace, je instalace solárních panelů na střechách výrobních hal. 

„Množství vypouštěných škodlivin jsme snížili o stovky tun ročně, což významně přispěje ke zlepšení kvality ovzduší na Ostravsku,“ Josef Novák, Veolia Energie ČR.

Velcí pod tlakem

Jak důležitý je tlak veřejnosti na firmy vypouštějící škodlivý smog, ukazují data advokátní kanceláře DLA Piper. Podle nich počet nedotovaných projektů využívajících obnovitelnou energii vzrostl od roku 2013 více než o tisíc procent. 

To, že přechod z uhlí na čistější zdroje energie má smysl, ukázala i letošní zima. V aktuální topné sezoně dýchali lidé v Česku nejčistší vzduch za posledních deset let. Vyplývá to ze statistik Českého hydrometeorologického ústavu o počtech smogových situací v ČR. Těch bylo loni vyhlášeno pět, zatímco letos ani jedna. Důvodem lepší kvality ovzduší jsou především příznivé klimatické podmínky a nové technologie využívané pro vytápění domácností. Právě jejich emise společně s automobilovou dopravou a průmyslovou výrobou mají největší vliv na kvalitu ovzduší. 

„Počet smogových situací klesá soustavně od roku 2017 z tehdejších 39 až na aktuální nulu. Je zajímavé, že tento trend kopíruje dopad takzvaných kotlíkových dotací na podporu výměny starých neekologických kotlů. Jejich první vlna byla vyhlášena v roce 2015 a právě v posledních třech letech se začíná pozitivně projevovat jejich přínos,“ řekla Lenka Kovačovská, výkonná ředitelka Českého plynárenského svazu. 

V prvních dvou vlnách se podařilo vyměnit zhruba 60 tisíc starých kotlů. S dalšími minimálně 30 tisíci se počítá po skončení aktuální třetí vlny. Ani to však nemusí stačit. Domácí topeniště jsou na některých místech nejhorším zdrojem znečištění ovzduší a nejstarších typů kotlů je v tuzemsku stále ještě v provozu zhruba 300 tisíc. Jde o kotle 1. a 2. emisní třídy. Jejich používání bude přitom od září 2022 ze zákona zakázáno pod pokutou 50 tisíc korun.

Převzato z časopisu Profit. Autor článku: Dalibor Dostál.

Pravidelné novinky e-mailem