Konkurenční výhoda Česka je v technologiích, říká Martin Frélich

Pryč jsou patrně nenávratně doby, kdy bylo Česko vnímáno jako zdroj levné pracovní síly. Konkurenční výhoda v levné pracovní síle trvala jen do té doby, než ji okolní země nahradily technikou. Berme to jako příležitost a výzvu, říká Martin Frélich.

Virtuální realita, ilustrační foto | Archiv HK ČR

Když Hospodářská komora před více než dvěma lety zřídila Výzkumný ústav pro podnikání a inovace, nově jmenovaný ředitel ústavu Martin Frélich se stal jedním z hlavních propagátorů zavádění inovací a nových technologií do tuzemských firem. Podnikům pomáhá zefektivnit jejich výrobu a snižovat jejich náklady na výrobu pomocí inovací a moderních technologií, na straně druhé ukazuje pedagogům a žákům přímo ve školách, jak už dnes mohou používat ve své výuce moderní techniku, která mladé lidi připraví na práci, při níž moderní technologie hraje a bude hrát důležitou roli.

Jak školy přijímají někoho, kdo za nimi přijede s mobilní učebnou plnou výkonných počítačů a nabídne jim, že proškolí jejich pedagogy v používání virtuální reality ve výuce? Jsou školy na inovace ve výuce připravené?

Z mých zkušeností ze škol ve Středočeském kraji, kde děláme aktivity virtuální reality ve školách jako partner projektu IKAP, je rozděluji na tři typy. Školy vedené osvícenými řediteli, jako je třeba Střední průmyslová škola Emila Kolbena v Rakovníku, kterou řídí Jan Jirátko. O moderní technologie se zajímá a chce mít ve výuce třeba virtuální realitu. Pak tu jsou školy, které nadchneme, až když jim ukážeme, jak jim virtuální realita může pomáhat názorně vysvětlit složité procesy nebo i motivovat žáky ve výuce. Třeba v tom, když se budoucí automechanici můžou podívat přímo do motoru za jeho chodu, vidí, jak olej prochází jednotlivými komponenty. Vyzkouší si, jaké to je, být uvnitř motoru po jeho nastartování. A třetí skupinou jsou školy, které nemají potřebu vyhledávat další aktivity, třeba i z důvodu, že jsou přeprojektované.

Co to znamená?

Jsou příjemci řady dotací na projekty, kterými sice financují aktivity školy, ale zároveň kvůli kterým se z pedagogů mnohdy museli stát projektoví manažeři. Musí vykazovat každou aktivitu, aby škola plnila podmínky dotačního programu, a nezbývá jim čas na aktivity, které s dotacemi nesouvisejí. Forma zvítězila nad obsahem, jakkoliv stále je snaha tu administrativní zátěž snižovat.

Ostatně tam, kde jsou dotace, vždy může docházet k nežádoucím jevům a pokřivování trhu.

Jsem přesvědčen, že dotační politika způsobila odtržení reálné cenové hladiny mezd v privátním sektoru od té ve veřejném, ale hlavně od té dotační. Bohužel v neprospěch privátního sektoru, který vydělává na ten veřejný i neziskový. Pro řadu lidí je jednodušší a lákavější pracovat pod dotacemi, není na ně vyvíjen takový tlak na efektivitu jako v soukromém sektoru, ale dosáhnou na vyšší výdělek, než který si může dovolit soukromý bezdotační sektor. Přitom právě bezdotační sektor je zdravější, efektivnější a výkonnější.

Nicméně firmy pravděpodobně přijímají nové technologie otevřeněji.

To je přece dobře! Investují do inovací více než veřejný sektor. Podporujme je v tom. Když jsme pro podnikatele připravili například jednodenní kurz šitý na míru a zaměřený na využití technologií v rámci fenoménu označovaného jako Průmysl 4.0, s řediteli podniků jsme rozebírali jejich výrobní modely a možnosti, jak zefektivnit jejich výrobní kapacity za použití moderních digitálních technologií a smart věcí.

Ukázalo se, že tady jsou firmy, které s inovacemi pracují bez ohledu na to, zda to stát nějak podporuje. Pak jsou tady ale firmy, které se sice o nové technologie zajímají, ale nemají v tuto chvíli potřebu nebo je pro ně složité cokoli měnit. Tam je třeba cílit naši aktivní osvětu.

Výzkumný ústav pro podnikání a inovace
Výzkumný ústav pro podnikání a inovace, z. ú., vznikl 11. května 2017. Jeho zakladatelem je Hospodářská komora České republiky, ředitelem Martin Frélich. Instituce se zabývá výzkumnou a vzdělávací činností v oblasti podpory rozvoje a konkurenceschopnosti podnikatelského prostředí. Propojuje akademický, veřejný a podnikatelský prostor a stimuluje tak inovační rozvoj české ekonomiky.

Které firmy to typově jsou?

Jsou mnohdy postavené na práci mnoha rukou, potřebují ve výrobě mnoho lidí. S nedostatkem pracovní síly a s rychle rostoucími mzdovými náklady si ale začínají uvědomovat, že aby i v krátkodobém hledisku zůstaly konkurenceschopné, musí do technologií investovat. Uvědomují si, že naše konkurenční výhoda v levné pracovní síle trvala jen do té doby, než ji okolní země nahradily technikou.

A v posledních letech jsou to rodinné firmy, které zakládali dnešní šedesátníci. Nemají je komu předat, zaměstnávají zaměstnance a jejich míra ochoty investovat do nových technologií je spíše konzervativní. Jim ta firma prosperuje, ale za pár let to může být bez investice firma v problémech a s vysokými náklady.

Martin Frélich
Martin Frélich | Archiv HK ČR

Výzkumný ústav pro podnikání a inovace při Hospodářské komoře startupovým firmám pomáhá dostat jejich inovativní výrobky na trh. Ať už to jsou chytré aplikace pro bezpečnost dětí, nebo inteligentní hledače parkovacích míst v parkovacích zónách. Na čem v současnosti pracujete?

Nejméně do půlky příštího roku chceme v rámci projektu IKAP Středočeského kraje navštěvovat školy, zvyšovat kvalitu vzdělávání nejen formou modernizace učeben, ale také přispívat k odbornému rozvoji pedagogických pracovníků a jejich efektivnější komunikaci se zaměstnavateli. Ve spolupráci s Asociací výzkumných organizací teď pracujeme i na vytvoření interaktivní mapy transferu technologií v ČR. Ta bude ukazovat míru a efektivitu spolupráce výzkumného sektoru v rámci státem financované infrastruktury s podnikatelským sektorem a nabízet rozšíření této spolupráce.

Co když zjistíte, že spolupráce státu s podnikateli není dobře nastavená?

Bude to vodítko pro stát, aby upravil způsob, kterým se snaží podporovat transfer technologií, i pro dotační politiku. Tak jako všude, i v tomto sektoru jsou štiky a kapři. Firmy mnohdy ani nevědí, jaký potenciál ve výzkumu mohou využít právě v těch vybudovaných infrastrukturách, a to chceme změnit v jejich prospěch.

Předseda vlády a ministr průmyslu a obchodu letos představili Inovační strategii ČR 2019– 2030. Na vzniku této strategie se podílela Hospodářská komora a je jedním ze dvou dokumentů, u kterého ratingová agentura Moody‘s také zmínila, že má potenciál posílit hospodářství ČR. Tím druhým byl nový zákon o investičních pobídkách, kterým Hospodářská komora usilovala o změnu pravidel pro udělování investičních pobídek. Ukazuje se, že když je stát ochoten naslouchat soukromému sektoru, těží z toho celá společnost.

S tím naprosto souhlasím. Zákon o investičních pobídkách měl být upraven už dávno, jeho využití je sporné nejméně 15 let. A budoucnost průmyslu a ekonomiky České republiky? Ta je v inovacích, pro to se začal užívat termín The Country for the Future. Rozhodnutí Hospodářské komory zřídit před více než dvěma lety výzkumný ústav zaměřený na inovace, startupy a propojování vědy a výzkumu se soukromým sektorem byl nejenže správný, ale v předstihu zapadl do této strategie, kterou stát definuje.

K udržení si konkurenceschopnosti budou potřeba inovace, naše země je ale zatím jen průměrným inovátorem. Tuto aktivitu ministra Havlíčka tedy podporujeme a prakticky naplňujeme pro naše firmy.

Martin Frélich
V roce 2002 promoval na Fakultě ekonomické VŠB v Ostravě se specializací na evropská studia. Posléze absolvoval na VŠE v Praze dvousemestrální kurz zaměřený na problematiku politik Evropské unie a evropské integrace. Další vzdělání získal např. na Diplomatické akademii MZV k problematice Evropských politik, účastnil se stáží a kurzů doma i v zahraničí.

Svou profesní dráhu zahájil v roce 2002 ve vládní Agentuře pro rozvoj průmyslu CzechIndustry. V roce 2003 přešel na MPO a věnoval se problematice EU. Mezi lety 2006–2011 pracoval v Evropském parlamentu. V roce 2011 vedl kancelář 1. náměstka ministra školství, mládeže a tělovýchovy odpovědného za operační programy a zahraniční vztahy. Následně přešel na Ministerstvo životního prostředí jako poradce 1. náměstka ministra a ředitel odboru mezinárodních organizací a mnohostranných smluv.

V roce 2012 byl jmenován náměstkem ministra průmyslu a obchodu, kde měl na starosti řízení Sekce fondů EU a Sekce výzkumu, vývoje a inovací. V roce 2013 zastával funkci 1. náměstka ministra ŽP odpovědného za řízení Sekce fondů EU, ekonomiky a politiky životního prostředí a Sekce mezinárodních vztahů.

V letech 2015–2018 byl ředitelem Odboru projektů a vzdělávání na Úřadu HK ČR, kde inicioval založení a řídí Výzkumný ústav pro podnikání a inovace při Hospodářské komoře ČR. Působil jako externí poradce ministryně průmyslu a obchodu ČR Marty Novákové. Spolupracuje s předním inkubátorem PowerHUB, především v oblasti energetiky a průmyslu.

Převzato z časopisu Komora. Autor článku: Miroslav Diro

Pravidelné novinky e-mailem