Královéhradecký a Liberecký kraj: pomalá renesance

Před rokem, v prvním setkání s Královéhradeckým a Libereckým krajem, jsem konstatoval, že oba kraje jsou velmi rozdílné, ačkoliv podmínky a potenciál mají velmi podobný. Rok je příliš krátká doba na to, aby se něco změnilo. Pohled na rozvoj obou krajů v poledních pěti letech říká, že mnoho se událo, k výraznějším změnám to však nevedlo. Naštěstí i bohužel.

S vědomím výše řečeného pak možná překvapí podrobnější pohled na zásadní strategické dokumenty, které rozvoj kraje popisují. Jako by si je oba kraje prohodily. Královéhradecký kraj je dlouhodobě vnímán a hodnocen jako místo skutečně dobré pro život, Liberecký se o totéž snaží, a byť bývá hodnocen v horní polovině žebříčku, mezi ty zcela nejlepší se ještě nedostal. Ve strategickém dokumentu se však spokojil s krásnými vizemi, zatímco úspěšnější soused se podíval do zrcadla.

Pomalá renesance

Liberecký kraj je rozlohou malý, potenciálem silný. Oslaben byl strukturálními změnami, kdy z toho, co kraj živilo, zbyl v podstatě jen automotive. Poslední léta ukazují, že se vracejí i dva další tradiční obory, především textilní a sklářský. Už to je v nové podobě, ve skromnějších podmínkách, ale s potenciálem do budoucna, k němuž přispívá i technologický a materiálový vývoj, k němuž výrazně přispívá i liberecká Technická univerzita. Zázemí na severu zkrátka je.

A je tu i snaha o rozvoj, strategické rozvojové koncepce kraj vypracovává již od roku 2000. Zatímco v prvních letech kraj řešil vůbec základní definice potřeb, ve druhém dokumentu z roku 2004 již reagoval na vstup země do Evropské unie a hledal cíle pro evropské zdroje.

První dlouhodobější plán přišel v roce 2007 a přinesl výzvy v podobě udržitelného rozvoje. V roce 2014 na něj navázala strategie aktuálně platná, v níž hlavní slovo mají konkurenceschopnost a inovace. Což je posloupnost, které nelze nic vytknout, snad jen, že témata čtvrté strategie měla přijít o sedm let dříve, tehdy mohla být skutečně průkopnická. Takto se severní český region pasoval do pozice pomalu se probouzejícího.

Sice ke cti Libereckých slouží, že navazují na evropské strategické dokumenty, ale při troše přísnosti třeba uznat, že témata ekonomiky založené na znalostech a inovacích, ekonomiky konkurenceschopné, leč respektující životní prostředí a ekonomiky podporující sociální a územní soudržnost nebyla v roce 2014 ničím překvapivým.

Kraj koncepcí prokazuje, že analytický pohled mu nechybí, silné i slabé stránky zná. Realita nicméně naznačuje, že z těch prvních mnoho nad běžný rámec nevytěžil, ty druhé příliš neeliminoval. Potenciál mnoha brownfieldů zůstává nevyužit, rezervy v hlubším zapojení vědy a výzkumu do aplikační sféry přetrvávají, automotive stále dominuje.

Postavení krajů v České republice ve vybraných ukazatelích
Postavení krajů v České republice ve vybraných ukazatelích | HK ČR

Nesplnitelné vize

Těžko soudit, zda bylo reálné zvládnout víc. Nicméně pohled na aktuální verzi strategického rozvoje napovídá, že možná myslili liberečtí vizionáři až příliš vysoko. Koncepce je postavená na vizích roku 2020. Pokud by všechny byly splněny, nutila by se otázka, kam dále chce kraj postupovat – jsou totiž formulovány idealisticky, kraj je v jejich duchu skvělý, zcela konkurenceschopný, totálně inovativní, vše se daří.

„Liberecký kraj je živý, zdravý, silný a dynamický region na bázi udržitelného rozvoje ve všech oblastech, s diverzifikovanou ekonomickou základnou založenou na inovační produkci a službách s vysokou přidanou hodnotou včetně využívání potenciálu cestovního ruchu. Liberecký kraj je region poskytující kvalitní podmínky pro život obyvatel, region se zdravým životním prostředím, region, který se harmonicky rozvíjí s využitím všestranné spolupráce,“ formuluje strategie vizi Libereckého kraje roku 2020.

Již za rok by tedy na Liberecku měli mít splněno. V prosinci roku 2019 si dovolím domněnku, že vize zůstanou nenaplněny. Kraj jistě kráčí po cestě, která k jejich naplnění vede. Otázkou je, jaký smysl mají nesplnitelné vize. Tím spíše, že víc než ony nesplnitelné vize strategie vlastně nenabízí.

Záměrná konfrontace

I strategie vedení Královéhradeckého kraje se opírá o důkladnou analýzu. Nesporné úspěchy kraje jsou v ní poměrně nemilosrdně konfrontovány s nedostatky. Zůstaňme pouze u pohledů ekonomických. Krajské výsledky jsou v republikovém srovnání dlouhodobě relativně slušné, statistická data prokazují vysokou výkonnost – přesto analýza hledá problémy.

A také je nachází: průmyslová centra jsou soustředěna do velkých měst a průmyslových zón, zahraničním společnostem se vyplácejí spíše konečné fáze výrobního hodnotového řetězce a chybí jeho počátek v podobě center výzkumu a vývoje, jako v celé zemi se vyčerpává konkurenční výhoda v podobě levnější pracovní síly, přetrvává exportní závislost na Německu, problematickým se jeví nesoulad akademického a firemního sektoru, chybí experti technického zaměření.

Výsledkem je nízká investiční aktivita, pomalý a nedostatečný přechod na znalostní ekonomiku. Hrozí ztráta konkurenceschopnosti regionu.

Jasné kroky vpřed

Královéhradecký konfrontační pohled je skrz naskrz realistický a klade si proto, na rozdíl od Libereckého, i konkrétnější, a hlavně splnitelné cíle – zvyšovat konkurenceschopnost ekonomiky podporou znalostní ekonomiky, malých a středních podniků se silným inovačním potenciálem.

Investiční atraktivitu chce kraj zvyšovat přípravou investičních rozvojových ploch, podnikatelských nemovitostí či přípravou využitelnosti brownfieldů. Kraj hodlá podpořit také zvýšení poptávky po inovačních řešeních, jednak vlastní poptávkou veřejného sektoru, jednak podporou rozvoje akademických oborů technického zaměření a užší spoluprací výzkumného a aplikačního sektoru. To vše pokud možno nejen v přirozených centrech, ale také v oblastech ekonomicky slabších.

Pozitivní motivace není vždy účinná. Růžové brýle s vágními obecnými vizemi rozvojovým strategiím prospívají rozhodně méně než realistický pohled na problémy. Stará pravda říká, že pojmenovaný problém už obsahuje řešení. Královéhradecký kraj ve své strategii vsadil na pojmenování problémů. Bylo by překvapením, kdyby se pořadí těchto dvou krajů v ekonomických i jiných žebříčcích v nejbližších letech měnilo.

Jak vnímáte rozvoj kraje v posledních pěti letech? Otázka pro…

Jaroslava Koptu, předsedu představenstva Okresní hospodářské komory v Liberci

Posledních pět let ekonomické prosperity jistě dává pocit, že se věci daří. Nízká nezaměstnanost, rostoucí mzdy, bezpečnost patří pro většinu obyvatel k hodnotám, pro které lze vývoj v kraji hodnotit velmi pozitivně.

Liberecký kraj dlouhodobě patří v celorepublikovém srovnání ve většině rozhodujících parametrů k průměru. Přes všechny ambice je tomu tak i po pěti úspěšných letech. Úroveň HDP na obyvatele v rámci celorepublikového srovnání je prakticky konstantní, 75 %. Na uspokojivé výši je dlouhodobý podíl městského obyvatelstva (77 %), trvale dochází k mírnému zlepšování životního prostředí (CO, NO).

Negativním faktorem je vysoký podíl exekucí v některých částech kraje. A překvapivě poklesl až o 10 % podíl absolventů ICT oborů na školách. Naplněnost průmyslových zón včetně neuspokojené poptávky po kvalifikovaných i nekvalifikovaných zaměstnancích jsou omezujícím faktorem možného růstu.

Ostatní sektory – finanční, stavebnictví, doprava, služby, cestovní ruch – zatím nejsou ve stavu, kdy by k růstu výrazněji přispěly. Liberecký kraj se s 237 podniky (včetně OSVČ) na 1 000 obyvatel řadí dlouhodobě na druhé místo po Praze. Ve zpracovatelském průmyslu stále dominuje automotive a elektro, i když většinově formou výroby komponent pro finální výrobce.

Velmi pozitivně lze však vnímat opětovný rozvoj průmyslových oborů, které patří k tradičním – textil, sklo a bižuterie. Zejména v oblasti textilního průmyslu je znát vliv materiálových inovací. Z hlediska tolik žádoucí diverzifikace průmyslových oborů se úspěšně rozvíjejí oblasti optiky, kompozitních a plastových materiálů, membránové technologie a pokročilé aplikace nanomateriálů.

Možná byla očekávání vyšší, neboť disponujeme potenciálem ke zvyšování konkurenceschopnosti jak na úrovni koncentrace průmyslového know-how, tak na úrovni výzkumu a vývoje. Realita však ukazuje, že k výraznějšímu posunu v porovnání s ostatními kraji bude potřeba víc, než se za uplynulých pět let podařilo.

Radka Jakubského, předsedu představenstva Krajské hospodářské komory Královéhradeckého kraje

Královéhradecký kraj je skvělé místo pro podnikání i pro žití, potřetí byl dokonce vyhlášen nejlepším Místem pro život. Je to jasný důkaz toho, že se lidé v našem regionu cítí bezpečně a dobře. Co se týká podnikání, oceňuji intenzivní spolupráci mezi krajským úřadem a naší krajskou hospodářskou komorou. Kraj je naším partnerem a zároveň aktivním podporovatelem podnikání, což považuji za další obrovské plus.

Úzká spolupráce s vedením kraje totiž vytváří dobré prostředí pro všechny zúčastněné strany, tedy i pro naše členy. Společně pořádáme například velice úspěšný projekt Prezentace středních škol a zaměstnavatelů, kde si žáci posledních ročníků základních škol vybírají své budoucí povolání. V budoucnu by bylo dobré se kromě středních škol zaměřit i na vysokoškolské obory, po jejichž absolventech je poptávka.

Náš region patří k nejnavštěvovanějším v ČR. Nejsou to však jen Krkonoše, které se těší oblibě českých i zahraničních turistů. Kraj nabízí desítky dalších turisticky velmi zajímavých lokalit. Tohoto potenciálu bychom rádi využili a ve spolupráci s krajem a dalšími partnery vytvořili vhodné prostředí pro ty, kteří mají zájem v odvětví cestovního ruchu podnikat. Zde však narážíme na pomalý rozvoj infrastruktury, na kterém by mělo hejtmanství určitě zapracovat.

Pokud jde o podmínky pro podnikání obecně, jsou dobré. Ostatně je to patrné i z množství, v mnohých případech celosvětově, úspěšných společností, které v kraji sídlí. Pokud nás něco brzdí, je to většinou nedostatek pracovníků.

Největším rizikem je pak přílišná orientace na automobilový průmysl, a to i ze strany státu. Průmyslová zóna v Kvasinách „se těší“ obrovské státní podpoře v podobě dotací, o kterých se ostatním regionálním společnostem ani nezdá. Považuji to přinejmenším za diskriminující z pohledu místních drobných podnikatelů i z hlediska konkurenčního prostředí. Jde však o vládní rozhodnutí, které Královéhradecký kraj jen těžko ovlivní.

Převzato z časopisu Komora. Autor článku: Petr Karban

Pravidelné novinky e-mailem