Kurzarbeit i omezení pohybu. Nezaměstnanost v Evropě je poloviční než v USA

Probíhající omezení způsobené globální pandemií začínají mít první reálné dopady v ekonomické oblasti. Mezi jednotlivými regiony existují velké rozdíly. Ve Spojených státech počet nezaměstnaných stoupal každý týden, až se jejich podíl zastavil na zhruba 13 procentech, na evropském kontinentu je vývoj ale zcela jiný, nezaměstnanost je zhruba poloviční.

Dopad opatření omezující běžný chod života bylo možné v Americe sledovat téměř online – díky sytému, kdy se občané hlásí o podporu v nezaměstnanosti v týdenní periodicitě, nikoliv v měsíční jako například v Česku, počet lidí bez práce každý týden prudce stoupal. V první momentech se čísla zdála nereálná, dalece přesahovaly novodobé krize na trhu práce. Nakonec se čísla nezaměstnanosti zastavila na nejvyšší hodnotě od velké hospodářské krize v 30. letech minulého století. V současnosti je tak v USA bez práce zhruba 13 procent obyvatelstva, což je v absolutních číslech přes 20 milionů lidí.

O to více byla situace zvláštnější, když se americká čísla porovnají s těmi evropskými – za duben evropské státy hlásily za průměrný podíl nezaměstnanosti šest a půl procenta. I v Evropě se našly výkyvy – od 16procentního Španělska, po tři procenta nezaměstnanosti v Česku nebo Německu. Avšak Španělsko se s vysokou nezaměstnaností potýká dlouhodobě, rozdíl mezi lednovou a dubnovou nezaměstnaností je zhruba pouze jedno procento.

Vývoj nezaměstnanosti ve Španělsku za posledních 25 let
Vývoj nezaměstnanosti ve Španělsku za posledních 25 let | Trading Economics

USA byly podobné spíše Německu – ještě v březnu se mohly pyšnit čtyřprocentní nezaměstnaností. Proč je tedy takový rozdíl mezi Američany a Evropany? Důvodů je více, od formy finanční pomoci, až po administrativní omezení.

Odpovědí je lišící se přístup. Finanční podpora americké vlády je od začátku plošná a přímá – lidé, kteří v Americe vydělávají pod 75 tisíc dolarů ročně, měli nárok na okamžitou pomoc ve výši 1 200 dolarů. Firmy tak nebyly podporovány v tom, aby zachovaly pracovní místa a nepropouštěly své zaměstnance.

Evropský přístup je ale opačný – vlády se snaží zavádět kurzarbeit, jinými slovy hradí část (popř. celou její výši) mzdy i nepracujícím zaměstnancům ve snaze zachovat pracovní místa. Díky této vládní pomoci nemusí (zatím) firmy přistupovat k drastickému propouštění a mohou doufat v to, že krize brzy přejde a život se vrátí ke své normální podobě.

Vývoj nezaměstnanosti v USA za posledních 25 let
Vývoj nezaměstnanosti v USA za posledních 25 let | Trading Economics

Druhým důvodem, proč statistiky nejsou schopny přesně zachytit vzrůstající čísla nezaměstnanosti, je fakt, že v mnoha evropských zemích byly možnosti pohybu drasticky omezeny. V Evropské unii se jako nezaměstnaný počítá ten, kdo se přihlásí na příslušný úřad práce a hledá alespoň dva týdny novou práci. Vládní omezení pohybu mohou omezit právě tento administrativní proces a tak část nezaměstnaných zůstává mimo zorná pole úřadů prostě proto, že se nemůže přihlásit.

Značný rozdíl je také v samotném pracovním právu: ve Spojených státech existuje možnost ukončení pracovního poměru ze dne na den, pracovní právo evropských zemí více chrání zaměstnance a výpovědní lhůty se napříč státy pohybují od jednoho týdne až do dvou měsíců. Je tak pravděpodobné, že vlny propouštění se projeví ve statistikách až v následujících měsících.

Posledním důvodem může být i prostý fakt, že 68 procent Američanů, kteří pobírají speciální koronadávky, si díky ním vydělají více, než kdyby chodili do své normální práce. Je tak možné, že tato situace je nemotivuje k hledání nového zaměstnání, ač je volných míst v současné době nedostatek. Tato výjimečná finanční pomoc však nebude trvat navždy, brzy se tedy ukáže, jak to je důležitý faktor pro americkou nezaměstnanost.

Převzato z webu Euro.cz. Autor: Filip Zelenka

Pravidelné novinky e-mailem