Ty sice snižují organické znečištění, produkují ale výrazně vyšší množství fosforu, který je živným roztokem pro sinice. Některé rybníky vlivem těchto jevů vysychají. Zvyšuje se také množství záchranných odlovů v letních měsících, upozorňuje Radovan Kopp z Ústavu zoologie, rybářství, hydrobiologie a včelařství Agronomické fakulty Mendelovy univerzity v Brně.
Klimatická změna i další jevy dělají rybářům vrásky na čele. „Roční úhrn dešťových srážek je přibližně stále stejný, ale často nerovnoměrně rozdělený, s dlouhými obdobími sucha a nárazovými, často i přívalovými srážkami. Svůj díl sebou nese i způsob zemědělského hospodaření na polích, utužení půdy, velké půdní celky, orba až po okraj vodní plochy rybníka. To vše zvyšuje erozi ornice, která končí v sedimentech rybníků a snižuje jejich vodní kapacitu,“ uvedl Kopp.
Zatímco množství srážek zůstalo stejné, výpar vody se podstatně zvýšil. Málokdo si dovede představit, že z 1 ha vodní plochy se za slunných letních dnů odpaří klidně 3 litry vody za jedinou sekundu. Celkový objem vody se tak rychle snižuje, více prohřívá, urychlují se rozkladné pochody v sedimentech rybníků, klesá obsah rozpuštěného kyslíku a celý ekosystém rybníka se stává značně nestabilním. „Rybníkáři musí předvídat, jak se bude vyvíjet vegetační sezona daného roku z hlediska množství a kvality vody a kolik si mohou dovolit nasadit do jednotlivých rybníků ryb,“ říká Kopp.
Především na jižní Moravě, která dlouhodobě patří k nejsušším oblastem České republiky, jsou v poslední době již poměrně běžné tzv. záchranné výlovy rybníků v letních měsících. Rybáři vyhodnotí kritické parametry a ryby raději preventivně odloví, aby jim neuhynuly. Některé ještě před několika lety běžně obhospodařované vodní plochy už dokonce úplně vyschly. Příkladem je Mušlovský dolní rybník u Mikulova, který vyschnul před čtyřmi lety.
Velkým problémem se v posledních letech stává i budování čistíren odpadních vod (ČOV) u menších územních celků pod 2000 obyvatel. Tyto malé čistírny legislativa nijak nelimituje z hlediska odstraňování nebo i monitoringu fosforu na odtoku. Nově vybudovaná ČOV sice zlepší kvalitu vod z hlediska podílu organického znečištění, ale naopak přidá množství fosforu na odtoku. „Stav před vybudováním čistírny byl tak paradoxně pro kvalitu vody v rybníku často lepší,“ uvedl Kopp.
Zároveň vědec upozorňuje na skutečnost, že nejsou zcela ojedinělé situace, kdy přítok do rybníka tvoří pouze takto „vyčištěná“ odpadní voda, která je v podstatě zejména živným roztokem pro sinice. „Pak přijdou přívalové srážky a díky jednotné kanalizaci, která je společná pro dešťovou i odpadní vodu většiny vesnic a měst dojde brzy k překročení kapacity místní ČOV a nečištěná odpadní voda jen naředěná vodou dešťovou končí zase v prostoru rybníka,“ uvedl Kopp. I větší čistírny mají limity pro vypouštění fosforu velice benevolentní, které naprosto nekorespondují s běžně dostupnými technologiemi k odstraňování fosforu a množství vypouštěného fosforu je tak velmi vysoké.
Laická veřejnost většinou zhoršenou kvalitu vody rybníků dává do souvislosti s intenzitou rybářského hospodaření. Pokud rybáři rybníky nepřihnojují, ale pouze ryby přikrmují obilninami, je ve většině případů jejich vnos fosforu do rybníka nižší, než jeho množství, které z rybníka „vytěží“ v podobě vylovených ryb. I v případě částečného přihnojení rybníka, bývají hlavním zdrojem fosforu odlehčené odpadní vody a voda z ČOV.
„Pokud nezačneme intenzivně řešit problematiku odlehčených odpadních vod a kvalitu „vyčištěných“ odpadních vod není zlepšení současného stavu možné a jakost vody v rybnících se v podmínkách rostoucích teplot bude dále zhoršovat. Představy o průzračných vodních plochách vhodných ke koupání jsou tak v současných podmínkách iluzorní, a to i při úplném vyloučení rybářského hospodaření,“ dodal Kopp.