Pavel Kubín, majitel společnosti Altworx, tvrdí, že firmy potřebují méně magie a víc orchestru: propojit fyzický svět, IT, procesy a lidi do jednoho srozumitelného obrazu, který umí varovat ještě v oranžové, ne až v červené. A proč je to důležité? Protože odolnost je sestra efektivity. A špatně se řídí Excelem.

Příběh Pavla Kubína začíná v roce 1991, kdy se s kolegy po škole náhodou ocitl u technologií fyzické bezpečnosti. Kamery, přístupové systémy, zabezpečení objektů, požární systémy. Zní to jako klasika, jenže v době, kdy bylo potřeba žádat o výjimky na dovoz technologií dvojího použití, to byla moderní alchymie.

„Nic nebylo plánováno. Bylo nám čtyřiadvacet a první peníze, tři sta tisíc korun, jsem si půjčil. Táta si myslel, že mě zavřou,“ usmívá se muž, který z nadšení, improvizace a šestnáctihodinových pracovních dnů vybudoval firmu s obratem tři čtvrtě miliardy, která stavěla integrační bezpečnostní řešení pro velké řetězce i státní instituce. Jenže právě v tom okamžiku přišla otázka, která přepne mozek každému, kdo někdy viděl velín plný obrazovek: Proč to celé nejde ovládat jako jeden svět?

Čtyři ostrovy, jedna realita

Impulz přinesla realizace zakázky pro francouzský Carefour. „Předvedli jsme řešení, všichni byli nadšení, jen CEO celé společnosti, který byl přítomen, to shodil ze stolu jednou jedinou větou: Je to fantastická věc, ale řekni mi, proč jsi to zamkl do místnosti sekuriťákům. Já řídím šest tisíc baráků intuicí a třemi štosy papírů. A pak se podívám kamerou na prodejnu a vidím, že přestože podle papírů je všechno v pohodě, ve skutečnosti je to úplně jinak,“ popisuje ten okamžik Pavel Kubín.

S užitím ICT se svět mění rychleji, než stíháme reagovat

Tehdy vzklíčila zásadní myšlenka – pro firmu není důležité, že někdo otevřel dveře. Důležité je, co bylo za dveřmi a jestli tam ten dotyčný dělal to, co měl. Kamera umí ukázat obraz, ERP umí ukázat fakturu, přístupový systém umí ukázat identitu. Ale nikdo z nich sám o sobě neodpoví na otázku, zda se někdo chová tak, jak se chovat má.

Rodinné stříbro potřebuje orchestraci

Altworx staví na jednoduchém, až drzém principu. Nezačínat technologií, ale tím, co firmě vydělává peníze a co ji může položit. Pavel Kubín tomu říká rodinné stříbro. Může to být turbína v energetice, server nebo datové centrum, magnetická rezonance nebo operační sál, městská služba, mrazicí sklad, výrobní linka. Ale také dodavatel energií, servisní firma, klíčový pracovník, certifikace, revize, monitoring pojistek, smluvní závazek nebo proces, bez kterého se provoz zastaví. Pro ALTWORX je aktivem vše, co při výpadku znamená problém – provozní, právní nebo reputační – a co musí vedení umět řídit.

A kolem rodinného stříbra se pak skládají další světy, které firmy běžně vedou odděleně: fyzická bezpečnost, kyberbezpečnost, procesy v informačních systémech, lidé a případně další. Právě lidé jsou navíc v praxi nejvíce podceňováni. „Když máte platnou kartu a platné přihlášení, tak 90 % bezpečnostních systémů je v pohodě. A to je problém,“ říká. Ne proto, že by technologie selhaly, ale protože bez kontextu nepoznají, že se neděje to, co se dít mělo.

Altworx

Česká technologická společnost, která pomáhá firmám a institucím řídit a zvyšovat odolnost, komplexní bezpečnost, zlepšovat provoz, a to vše v reálném čase. Propojuje IT, provozní technologie, fyzickou i kybernetickou bezpečnost a další oddělení do jednoho „digitálního obrazu reality“. Díky tomu mají manažeři jasný přehled o rizicích, incidentech i odpovědnostech, mohou včas reagovat a zároveň plnit požadavky ZoKB/ NIS2. ALTWORX nahrazuje papírovou compliance reálným řízením reality.

Oranžová je drahá, červená už je tragédie

V technických oborech se řídí červenou. Červená znamená alarm, incident, útok. Jenže skutečný život je většinou oranžový. Dlouho. Nenápadně. Ztrátově. Všichni jsou nastavení sledovat, až se objeví výstražná červená, to je signál pro akci. Oranžovou většinou nikdo nikde neřeší, i kdyby svítila půl roku. Ta oranžová ale znamená anomálii, něco nefunguje tak, jak má. Přeloženo, ještě to není bezpečnostní problém, ale rozhodně je to neefektivní stav.

Neřešit oranžovou dlouhý čas znamená určitě někde nějaké ztráty, a především umetenou cestu k problému, často vysloveně bezpečnostnímu. „Že se někdo ve skutečnosti vykašlal na revizi, kterou vykázal, může znamenat výrazný problém, který může končit i trestněprávní odpovědností statutára,“ vysvětluje Pavel Kubín.

Altworx má řešení, které vychází z myšlenky v samotném principu geniálně jednoduché: data potřebují kontext, aby dávala smysl. „Dnešní systémy manažerům dovolují vidět všechno, zahlcují je miliony dat, ale má to dvě chyby. Jednak obvykle v tom množství ani nevíte, co máte sledovat. A pak, bez kontextu nikdy nevidíte realitu. To, co my přinášíme, je síť reality. Nenabízíme žádné další systémy, nabízíme dirigenta, který umí stávající systémy sladit, využít jejich oddělený potenciál a vše vyladit do obrazu, který dává jasný, úplný pohled na to, co se s rodinným stříbrem děje.“

A nejen to, dirigent umí najít falešný tón a zjednat nápravu. Vytáhne z big dat tu aktuálně důležitou informaci – pootevřený mrazák stačí zkontrolovat a zavřít, aby se zabránilo škodám. To dirigent dokáže, pošle zprávu odpovědné osobě a zkontroluje, zda byla provedena náprava. Pokud se situace opakuje, povolá údržbáře, aby detekoval vadu a odstranil ji. To je jen malý příklad.

Špičkový dirigent místo dalšího nástroje

Altworx nechce být pátým ostrovem. Nechce nahradit SAP, datový sklad ani existující bezpečnostní řešení. Chce je zorchestrovat, aby stejný provoz viděl bezpečák, provozní ředitel, energetik i šéfka pokladen, každý svýma očima, ale ve stejné realitě. Výhoda je zřejmá a hned dvojí: Firma nemusí měnit půlku infrastruktury a zároveň se rychle ukáže, kde jsou slepá místa. Třeba že kamer je dost, jen se dívají do pole a tam, kde je rodinné stříbro, je tma.

Robustní nástroje obvykle vyvolávají strach z dlouhé a náročné implementace. Altworx je jiný. „Bavíme se o týdnech. Firma už má své ostrovy postavené, orchestr je pohromadě, jen mu chybí dirigent. My nechceme prodávat nesmysly, prodáváme službu a tvrdím, že už po týdnu umíme v kterékoliv firmě předvést, co jí můžeme nabídnout. Začínáme jedním modulem, jedním kritickým celkem podle toho, co firmu pálí nejvíc. A pak, když si osahají, že to funguje, mohou přidávat další moduly,“ vysvětluje Pavel Kubín.

A dodává: „Naší výhodou je, že k řešení přistupujeme v modelech. Každá nemocnice v základním principu funguje stejně, každý obchod, každá výroba i teplárna také. Tyhle modely máme zpracované, nestavíme nikdy od nuly. Je to vlastně princip lega – ani to už dnes neprodává stavebnice, ze kterých postavíte cokoliv. Koupíte si model Batman, Formule či jakýkoliv jiný. My děláme totéž. Doplnit základní modely o konkrétní specifika už není tak složité.“

Bezpečnost versus efektivita? Ono je to totéž

Když posloucháte Pavla Kubína déle než pět minut, pochopíte, že slovo bezpečnost používá v širším smyslu. Ne jako plot kolem serveru, ale jako odolnost firmy. Když je půl roku plněn plán údržby jen zlomkem, nejdřív je to jen neefektivita. Pak je to bezpečnostní incident. A nakonec průšvih pro představenstvo, regulátora a klidně i veřejnost. Zní to provokativně, ale je to tak. A v praxi jde všem vlastně o totéž: Vidět včas, že se firma odchyluje od chtěného stavu a mít možnost odchylku srovnat.

Pavel Kubín si v souvislosti s pojmem firemní bezpečnost neodpustí kritiku současného vnímání kyberbezpečnostních povinností: „Často se začíná u IT, protože je to pohodlné a měřitelné. Bohužel, často to u IT i skončí. Jenže kritická infrastruktura není excelová tabulka IP adres. Devadesát procent trhu nepochopilo, že nový zákon o kritické infrastruktuře je o tom, jak se chováme k rodinnému stříbru, ne o tom, jaké máme servery. Je v první řadě o lidech a jejich chování.“

AI jako bourací kladivo na složitost, ne jako náhrada rozumu

Možná si říkáte, že za dirigentem Altworx stojí dnes už snad všudypřítomná umělá inteligence. Ale v příběhu Altworx není AI nic víc než nástroj, který pomáhá zrychlit tvorbu modelů, hledat scénáře, navrhovat mapování. „AI používáme na bourání komplexity. Na řízení lidí a procesů si chceme nechat selský rozum,“ říká Pavel Kubín. V jeho podání je to střízlivé: AI ušetří desítky hodin přípravy, ale finální rozhodnutí zůstává na lidech, kteří nesou odpovědnost a znají souvislosti. Celá filozofie Altworx stojí na něčem, co v prezentacích chybí nejčastěji: na obyčejném selském rozumu, který se jen přestěhoval do digitálního orchestru. A ten orchestr má jediný úkol: zajistit, aby firma věděla, co se děje, ještě dříve, než to začne bolet.

Převzato z časopisu Komora. Autor článku: Petr Karban