Lodičky za žold: Půjčovna exvojáka našla cestu k prosperitě

V Kaštanově půjčovně Milana Litvana v jihočeském Boršově panuje pohoda. Občas tu dojde i na pivko s klienty.

Sázka na Vltavu. Má stálý průtok a vede kolem ní silnice.  | Archiv firmy Ká Servis

Půjčovna lodí osmačtyřicetiletého Milana Litvana zvaného Kaštan narostla do dnešní velikosti tak nějak nenápadně a hlavně harmonicky. Nebylo divu. Její majitel nikdy nebažil po tom, aby se z jeho firmy stala podle jeho slov jen bezduchá „továrna na peníze“.

K vodě měl Milan vždycky blízko. Rodiče ho brali na vodu už od jeho osmi let, ve čtrnácti se pustil do závodění na kajaku. „Žádné výsledky jsem neměl, ale bavilo mě to,“ vzpomíná. 

Organizační talent projevil už v šestnácti letech, kdy vedl vodácký oddíl, v sedmnácti se pustil do pořádání dětských táborů. Stihl se vyučit instalatérem-topenářem v Trhových Svinech a nějaký čas řemeslo provozoval. Přes léto si však vždy bral dva měsíce neplacené dovolené, aby se mohl věnovat dětským táborům a milované vodě. 

Vodní příběh 

V šestadvaceti letech se vrhl po hlavě do nového dobrodružství. Rozhodl se, že odjede jako „placený žoldák“, jak říká, na misi do Bosny a Hercegoviny. „Šlo mi tehdy hlavně o peníze, pro žádný vyšší cíl jsem to nedělal,“ doznává upřímně. „Měl jsem v plánu si vydělat na byt. Na ten to ale nakonec nebylo.“ 

Za vydělané peníze namísto toho pořídil nějakých dvacet lodiček. „Tehdy jsem neměl představu, jak moc se celé podnikání rozroste. Dneska je to obrazně řečeno tak, že kde se ve vodáctví točí peníze, tam se hrabeme my,“ říká Milan. A když říká „my“, má na mysli i své přátele, bez nichž by podle jeho slov nic nefungovalo. 

Firma Ká-servis v současnosti provozuje půjčovnu lodí u Českých Budějovic, v Pardubicích, na Berounce a v Praze – tam mají paddleboardovou základnu naproti Vyšehradu. Nejraději je ale v Českých Budějovicích, respektive v Boršově nad Vltavou, kousek za městem hned u Vltavy. 

Pořádá také zájezdy pro vodáky do ciziny, například Slovinska nebo Rakouska. Hodně času spolkne i vedení e-shopu, jak jinak než s vodáckým vybavením. A zmínit je třeba i servis, například lepení lodí. 

Kvalitní vybavení 

„Dobře oblečené děcko rovná se spokojená maminka. No a když je spokojená maminka, je spokojený i tatínek. A může jít třeba na pivko. Jsme jedna z mála půjčoven, která má vlastní vybavení téměř na vše,“ tak zní „káčková“ filozofie. 

Půjčují například mořské kajaky, neoprenové komplety, hydrospeedy, paddleboardy, vesty jak pro velmi malé děti, tak pro silnější dospělé a mnohé další. I vest poskytují několik druhů, jiné parametry splňují ty do klidných vod a jiné do divokých řek. 

„Zároveň se snažíme, abychom stále doplňovali nové vybavení. Perfektní stav věcí je něco, kvůli čemu se klienti vracejí. Nikdo totiž není zvědavý na to, aby dostal padesát let starou vestu po babičce,“ vysvětluje šéf Ká-servisu. 

Další na co sází, je důvěra. Všechny pobočky jsou totiž plně samostatné. Jejich šéfy Milan Litvan považuje spíše za přátelé než podřízené. Sám k tomu říká: „Všude jezdím na návštěvy, ne na kontroly. Když si voláme, domlouváme se, co potřebují doplnit, udělat. Rozhodně tam nejezdím, abych je poučoval nebo kontroloval. Panuje mezi námi důvěra.“ 

Na pobočce na Berounce má dva lidi, v Praze pět až sedm a v Pardubicích tři. I s domovskou základnou v Boršově nad Vltavou se kolem firmy „motá“ přibližně dvacet lidí. Stálé zaměstnance na celý rok nemá. Nevyplatilo by se to. Vodácký byznys se povětšinou odehraje během několika letních měsíců.

Zarputilý pohodář. Milan Litvan si život u vody užívá. Přesto prý občas nastanou chvíle, kdy mu vítr z plachet mizí. Je to tehdy, když musí řešit neoprávněnou kritiku. Naštěstí jí není moc.

Trable s brigádníky

Téměř nulová nezaměstnanost komplikuje v současnosti podnikání i Kaštanovi. Dřív si mladé brigádníky mohl vybírat, dnes si vybírají spíše oni jeho. „Navíc problém je, že jsou bohužel i tací, kteří chtějí peníze, ale nechtějí makat. Nemám problémy je dobře zaplatit, ale pak po nich šlapu,“ přiznává. 

„Pořád bojuji i s tím, že oni často nic neumějí a čekají, že je zákazníci budou obskakovat. Tak třeba vloni chtěl jeden kluk brigádu. Přijel se domluvit a ukázalo se, že má problém se rozjet do kopce s vlastní starou škodovkou. A to chtěl řídit velké auto s vlekem! Paradox je, že se právě on nakonec stal jedním z mých nejlepších brigádníků,“ vzpomíná. 

„Ve výsledku je mi jedno, jak kdo řídí, hlavně aby mi vrátil auto v pořádku. Loňské léto se mi jeden brigádník opil s klienty, pak sedl za volant a poslal auto do škarpy. Nakonec se mu tam odsud nějak podařilo odjet. Toho kluka jsem ale už neviděl a auto jsem nemohl dva dny najít,“ vzpomíná. 

V průměru si u něj student brigádník vydělá okolo 45 až 50 tisíc korun za sezonu, to je za dva a půl měsíce. Ti, kdo nejezdí s autem, dostávají v průměru okolo 120 korun na hodinu. 

„S příchodem EET se mi začaly příjmy trochu lépe hlídat, ale i tak. Třeba na pobočce v Boršově, pokud by se mi ztratilo třeba i deset tisíc, nebyl bych schopen si toho hned všimnout. Bohužel způsobů, jak udělat tunel, je hrozně moc. A pokud nikoho nechytím za ruku, tak mu nic nedokážu,“ říká s povzdechem. Jednou mu brigádník ukradl více než 140 tisíc a tvrdil, že ty peníze ukradl někdo cizí z uschované kasy. Pak už ho nikdy neviděl. 

Nuda v zimě? Ani ne!

V zimě se vydává občas za teplem, aby si odpočinul. „Sezona končí někdy v září, říjnu. Pak ještě do Vánoc běhám okolo e-shopu, koncem roku firmy utrácejí poslední peníze. A od března to začíná nanovo,“ popisuje běh svého roku. 

Na jaře se musí všechen materiál vytáhnout, vytřít, vyklepat. „Neopreny pereme po každém použití. Ale nikoho z nás nenapadlo, že po zimě může přímo před klientem z vypraného neoprenu vypadnout sušená krysa,“ popisuje dnes už s úsměvem jednu trapnou situaci, kterou nikdo nemohl předvídat. 

Přes zimu také buduje. Například stojany na lodě. Snaží se vše uzpůsobit tak, aby se brigádníci přes léto co nejméně nadřeli. 

„Rád bych, aby firmu převzal syn, ale zase nechci, aby se v půjčovně ‚zabil‘ moc brzy. Ať jede ještě na zkušenou do světa.“ Jeho největším přáním je, aby vše i v budoucnu zůstalo tak, jak je teď. Aby „Káčku“ zůstal rodinný, pohodový ráz a aby zůstal vždycky čas i na nějaké to pivo a popovídání s klienty. 

Firmu Ká Servis založil Milan Litvan před dvaceti lety. Za vydělané peníze z mise v Bosně a Hercegovině si původně pořídil dvacet lodí. Dnes provozuje prosperující půjčovnu lodí u Českých Budějovic s pobočkami v Pardubicích, na Berounce a v Praze, kde má naproti Vyšehradu paddleboardovou základnu. Půjčit si v nich můžete kromě klasického vodáckého vybavení i mořské kajaky, neoprenové komplety, hydrospeedy, paddleboardy, vesty pro děti i dospělé atd.  

Převzato z časopisu Profit. Autor článku: Markéta Mazancová.




• Témata: Uspěli v podnikání
• Oblasti podnikání: Cestovní ruch, volný čas
• Teritorium: Česká republika