Na úvod není od věci se u tématu logistiky zaštítit definicí. „Logistické centrum se vyznačuje integrací podnikatelských subjektů, modalitou (propojováním nejméně dvou druhů dopravy nebo převáděním dopravních výkonů na druh dopravy, který má volnou kapacitu) a kooperací všech subjektů. K poskytovaným výhodám patří logistika jako faktor hospodárnosti, podpora modality, synergické efekty a propojení logistických struktur,“ definuje logistické centrum Václav Cempírek, prezident České logistické asociace.
Považuje za důležité ujasnit si, o čem je vlastně řeč, protože se v Česku k logistickým centrům přistupuje trochu jinak než ve starých evropských zemích. „V našich podmínkách jsou nejvíc rozšířená distribuční centra s orientací na jeden druh dopravy, a to silniční nákladní dopravu,“ dodává. Upozorňuje zároveň, že logistických center, jež jsou napojená na nejméně dva druhy dopravy, je tu málo – provozují je velké logistické společnosti.
Výstavba pokračuje pozitivně
Aktuálně je podle Václava Cempírka v Česku 6,5 milionu m² moderních logistických a průmyslových prostor. V prvním čtvrtletí letošního roku bylo dokončeno víc než 161 tisíc m2 nových prostor. Míra neobsazenosti dosáhla ve stejném období 4,7 %, což je dobrá hodnota, která odpovídá současné kondici ekonomiky.
Dlouhodobý trend ve výstavbě průmyslových a logistických ploch pak vidí pozitivně a oceňuje, že výstavba probíhá dle poptávky, nikoliv spekulativně. „Z mého pohledu patříme k předním zemím v Evropě vybaveným moderními logistickými a průmyslovými plochami, které vznikají u dálniční sítě. Při jejich výstavbě se používají moderní techniky a technologie s ohledem na energetickou náročnost a šetrnost k životnímu prostředí,“ chválí. Není ale spokojený s tím, že se nevyužila příležitost budovat centra s finanční podporou evropských programů, která by propojovala dva či tři druhy dopravy. Ani s tím, že se výstavba nekoordinuje se státní správou a místními samosprávami.
Výkonný ředitel Svazu spedice a logistiky České republiky Petr Rožek si všímá, že zatímco před rokem na logistických centrech viděl nabídky volných prostor, dnes jsou pryč a na volné ploše se staví další kapacita. „Celková plocha moderních prostor prý za poslední čtvrtinu roku vzrostla a neobsazenost se naopak snížila. Spatřuji v tom podobný trend jako například ve vývoji nezaměstnanosti – logisticky vhodná kapacita je prakticky vyčerpaná, zbylá procenta představují buď kapacity méně vhodné, či jen dočasně (zčásti) neobsazené z důvodu struktury jednotlivých zákazníků,“ vysvětluje.
Malé a střední firmy jsou na tom hůř
Logistické terminály pro vlastní firemní potřebu prošly podle Emanuela Šípa, předsedy Dopravní sekce Hospodářské komory ČR, obrovským rozvojem a využívají nové technologie. „To by bylo možné vyzdvihnout jako pozitivum. Nicméně jejich přístupnost pro externí, zejména malé a střední podnikatele, je omezená, a někde je dokonce vyloučena,“ upozorňuje. Již dlouho podle něj chybí státní iniciativa pro vznik veřejných logistických terminálů působících podle určitých pravidel. To považuje za jeden z důvodů, proč se podstatná část existujících terminálů stále buduje na bázi silniční dopravy, bez uplatnění železniční a vodní dopravy. „S tím tedy opravdu nemohu být spokojen,“ dodává.
Zjistit skutečný počet pouze logistických center v Česku je přitom, jak uvádí také Emanuel Šíp, obtížné, ne-li nemožné. Vysvětluje to tím, že neexistuje žádná obecně přijatá definice a mezi logistickým centrem a běžným skladem nevede pevná hranice. „Vznik logistických terminálů je víceméně náhodný a souvisí s umístěním produkčních kapacit a s cenou a dosažitelností vhodných pozemků. Existují proto velké rozdíly v jejich územním rozložení i funkci,“ objasňuje. Ministerstvo dopravy navíc podle něj nemá aktuální koncepci rozvoje logistiky ani specializovaný útvar, který by ji zaštítil a podporoval.
Veřejná logistická centra mimo diskuzi
Přesnou statistiku logistických center podle vyjádření Zdeňka Neusara z tiskového oddělení nesleduje ani Ministerstvo dopravy. Zároveň informuje: „Logistická centra byla v minulém období budována zejména na silniční síti, což přispívá k růstu přepravy po silnicích a menší konkurenceschopnosti železniční dopravy, proto chce ministerstvo řešit napojení těchto logistických center na železniční dopravu prostřednictvím kombinované dopravy – a to podporou rozvoje multimodálních terminálů.“ To, jak dodává, je jedním z hlavních cílů Koncepce nákladní dopravy pro období 2017-2023 s výhledem do roku 2030, kterou vláda letos schválila. Z Koncepce vychází i Program na podporu rozvoje terminálů kombinované dopravy a Program podpory pořízení přepravních jednotek pro kontinentální dopravu, oba financované z Operačního programu Doprava.
Veřejná logistická centra (VLC) jsou sice tématem, k němuž se podnikatelé stále vrací, pro ministerstvo však aktuálně nejsou cestou, po níž by se chtělo ubírat. Jak připomíná Zdeněk Neusar, s VLC sice počítala Strategie podpory logistiky z veřejných zdrojů z roku 2009, ale pro nedostatek financí nakonec nevznikla.
„Mezitím se vývoj ubíral cestou výstavby mnoha kapacit logistických a distribučních hal napojených pouze na dálniční síť, bez možností dodatečně dobudovat železniční napojení. V současné době by tak bylo problematické přispívat z veřejných prostředků na budování dalších logistických nemovitostí, byť s napojením na železnici, neboť by se jednalo o nedovolenou veřejnou podporu konkurenčním zařízením vybudovaným privátními investory,“ tvrdí Zdeněk Neusar. Právě proto se podle něj zmíněná Koncepce nákladní dopravy a související Program na podporu rozvoje terminálů kombinované dopravy zaměřují na spolufinancování terminálů kombinované dopravy, které budou přednostně využívané pro tzv. kontinentální přepravy v kombinované dopravě.
Infrastruktura – cévní soustava logistiky
A jak lidé z logistiky hodnotí současný stav infrastruktury v Česku? Protože infrastruktura je oblastí, která zásadně ovlivňuje logistiku a její rozvoj. „Pro Česko s ohledem na geografickou polohu a ekonomickou úroveň mají největší význam pozemní druhy dopravy. Opomíjená vodní doprava je důležitá pro přepravy hromadných druhů zboží a objemných a těžkých zásilek. Neřešení požadované plavební hloubky na labské vodní cestě může ohrozit strojírenský průmysl. Infrastruktura pro leteckou nákladní dopravu odpovídá současným požadavkům,“ shrnuje Václav Cempírek.
Nynější stav silniční a železniční infrastruktury považuje za zcela nevyhovující pro potřeby logistiky a v krátkodobém horizontu ho považuje i za hospodářskou a ekonomickou hrozbu. „Státní správa dlouhodobě přistupuje k obnově a výstavbě infrastruktury liknavě až pasivně. Nedaří se jí ani připravit legislativní rámce, které by zlepšily její budování,“ uvádí a doplňuje, že aby infrastruktura pomáhala účinně ekonomickému a sociálnímu rozvoji, musí být budována v předstihu.
Petr Rožek označuje infrastrukturu za cévní soustavu logistiky. „Jakmile vznikají v síti úzká hrdla, celý koncept je okamžitě narušen a nastupují mnohem komplikovanější, a tudíž nákladnější postupy a procesy řešení,“ vysvětluje. A poukazuje na dlouhodobý stav páteřní komunikace D1 – zde podle něj dochází k prodlužování jízdních časů, a dokonce ke snižování spolehlivosti dojezdu zásilky. „To vše by ještě bylo možné řešit, nebýt nekoordinovaných zásahů do místních uzlů, které v mnoha případech původní řešení zcela hatí,“ dodává.
A Emanuel Šíp doplňuje: „Kvalita silniční infrastruktury není dobrá, k čemuž přispívá i neustálý nárůst přepravních výkonů v silniční nákladní dopravě, pro který zatím neexistuje alternativa.“ Upozorňuje, že zájem o železniční dopravu klesá, na čemž se podílí omezená kapacita hlavních tratí i podinvestovanost ČD Cargo. Katastrofický vliv na vodní dopravu má i podle něj dlouhodobé zanedbávání rozvoje infrastruktury labské vodní cesty. „To vše v kombinaci s těžkopádnou přípravou staveb, které by mohly vytvořit novou infrastrukturní kapacitu, nedává naději na rychlé zlepšení. Od nové vlády by proto bylo vhodné požadovat radikální řešení, zejména v urychlení projektové přípravy klíčových investic,“ domnívá se.
Trendy nejen pro rok 2017
Futurologické vize, představené na oborové konferenci Zóna Logistika, modelují skladníka 4.0, který se bude orientovat ve skladu pomocí chytrých brýlí a v rozšířené realitě najde všechny informace, jež k práci potřebuje. Trendů, které je možné v logistice sledovat, je mnoho a souvisejí s technologiemi, digitalizací, automatizací a robotizací. Neznamená to ale, že každý trend nutně musí přinést benefity každé firmě.
„Základem trendů je rozsáhlá informatizace a automatizace všech etap logistických procesů od první až do poslední míle,“ připomíná Emanuel Šíp. Poukazuje na to, že jsou zákazníci, speditéři i dopravci stále častěji propojeni on-line. I v logistice se uplatňuje internet věcí a chytré dodavatelské řetězce. Podle Emanuela Šípa se prosazuje stále větší flexibilita dodávek, které se již blíží principu just-in-time. A tématem je i ekologie. „Vlády se daleko víc starají o ekologizaci dopravy, tj. tvorbu podmínek pro vyšší využití železniční a vodní dopravy. Nejde vůbec o nějakou administrativní restrikci silniční nákladní dopravy, ale o podporu atraktivnější nabídky ekologických doprav,“ tvrdí a přeje si, aby i na vládní úrovni měla logistika větší péči.
Petr Rožek se zájmem sleduje vývoj ve spotřebitelské logistice (B2C), kde firmy kvůli konkurenčnímu boji zavádějí různé dodatečné služby, které jim zvyšují náklady a stlačují marži. „Nejsem si jist, zda iniciátorem těchto ,value added services‘ je ještě zákazník, či jde o (přehnanou) kreativitu prodejních oddělení logistických firem,“ uvažuje. Pozoruje i technologický vývoj v prostředcích pro doručování. A je zvědavý, jak se vyřeší téma kolize využití dronů pro distribuci a dodávku zásilek s bezpečnostními riziky, jež nasazení dronů v hustém městském provozu a bez letové kontroly představuje. „Na druhou stranu zcela kvituji automatizaci a robotizaci ve skladech, neboť jde o účinný nástroj snižování nároků na lidskou práci, zvyšování bezpečnosti a odstraňování chybovosti,“ doplňuje.
V intralogistice se podle Václava Cempírka prosazují systémy pro efektivní řízení manipulační techniky. Samoučící systémy vedení vozíků zaznamenávají skutečné časy jízdy všech přepravních tras mezi místem nakládky a vykládky, vyhodnocují je a pak optimalizují jízdy. Uplatňují se informační systémy pro správu skladu. Součástí moderních systémů je řízení a správa prázdných obalů.
„Pro označování zboží se stále více uplatňuje vedle čárových kódů systém RFID (Radio Frequency Identification), technologie přenosu dat pomocí definovaného spektra elektromagnetických vln. Standardy kombinující technologii RFID s komunikační infrastrukturou a kódem EPC umožňují automatickou identifikaci a sledování položek v logistickém řetězci na lokální i globální úrovni při vyšší efektivitě a přehlednosti jednotlivých obchodních operací a procesů,“ vysvětluje dále Václav Cempírek s tím, že tato technologie umožňuje bezkontaktní, rychlejší a podrobnější rozpoznávání objektů v logistickém řetězci.
„Český logistický trh využívá moderní technologie a systémy pro efektivní řízení logistiky. V oboru logistiky se pohybuji posledních pětadvacet let, jsem v kontaktu s firmami a mohu konstatovat, že z hlediska moderních logistických systémů a technologií jsou nadprůměrně vybavené. Moderní trendy zvyšují produktivitu práce a snižují nároky na pracovní síly, kterých je stále větší nedostatek,“ uzavírá.
Převzato z časopisu Komora. Autor článku: Jana Bohutínská.