Kdo chce obstát, musí skloubit automatizaci se zdravým rozumem, udržitelnost s ekonomikou a rychlost s odolností dodavatelských řetězců.

Ještě nedávno se o skladech mluvilo hlavně jako o realitách. Dnes se o nich mluví jako o infrastruktuře výroby a obchodu, která rozhoduje o tom, jestli zboží a díly dorazí včas, levně a s přijatelnou uhlíkovou stopou. Sklad už zkrátka není jen budova, ale stroj na čas a energii. Český trh to ukazuje jasně: Moderní průmyslový fond překročil 13,3 milionu m², v roce 2025 se dokončilo 813 500 m² nové výstavby a další zhruba 1,3 milionu m² je ve výstavbě. Neobsazenost se drží kolem 4,8 %, což je stále nízko, jen už to neznamená, že všechno je rozebráno ještě dřív, než se to postaví.

Na jedné straně to dává nájemcům více možností a času na rozhodnutí. Na straně druhé situace nutí developery a provozovatele hal měnit strategii. Dnes je to méně sázky na čistou plochu, více důrazu na technický standard, energetiku, flexibilitu a schopnost rychle přestavět provoz podle nového zákazníka. Sklad se tak posouvá od pouhé krabice k platformě, která musí unést automatizaci, datovou konektivitu, bezpečnost a rostoucí energetické nároky.

Intralogistika: Tlak na automatizaci

Nejviditelnější změna se odehrává uvnitř hal. Nedostatek lidí, tlak na růst mezd a požadavek na rychlost a přesnost tlačí firmy k tomu, aby automatizaci přestaly brát jako projekt pro velké a bohaté a začaly ji brát jako běžnou součást strategie přežití. Výzkum spolku SKLAD shrnuje náladu v oboru drsně upřímně: 99 % oslovených firem očekává do pěti let alespoň částečnou automatizaci a výrazná část už vidí jako naprosto reálný cíl i plně automatizované sklady. Jenže automatizace v praxi není zdaleka jen nákup robotů. Je to změna logiky skladu.

Najednou je klíčové, jak umí firma řídit tok práce, prioritizovat objednávky, pracovat s predikcí, jak má nastavené slottingy, balení, vratné obaly, inventury a jak rychle umí reagovat na výkyvy. A právě tady se láme chleba. Kdo má procesy jen v hlavách zkušených lidí, narazí. Kdo má procesy popsané, měřené a řízené daty, může automatizaci skládat postupně, modulárně a s návratností, která dává smysl i bez velkých slov.

Energie a udržitelnost:  Příležitost rekonstrukcí

Udržitelnost se v logistice dlouho prodávala jako pověstný zelený přívěsek. V roce 2026 už je to tvrdá disciplína provozních nákladů a rizik. Energie zdražila celé myšlení o skladu – najednou se počítá každý kilowatt na osvětlení, vytápění, chlazení, dobíjení manipulační techniky i budoucích elektrických trucků. K tomu přidejme tlak na certifikace budov, rekonstrukce starších hal, práci s vodou, odpady a požární bezpečnost v provozech s bateriemi a automatizovanými systémy.

Logistika se tak stává oborem, kde ESG přestává být pouhou nutnou a nudnou kapitolou ve výroční zprávě, ale stává se součástí technického zadání. Pro mnoho firem bude největší příležitostí následujících let modernizace starších objektů, chytré řízení budov a energetická optimalizace. Nová hala může být skvělá, ale rychlé zlepšení často přinese právě chytrá úprava existujícího provozu. A hlavně: Udržitelnost v logistice funguje jen tehdy, když je ekonomická. Čím dřív si to přiznáme, tím méně vyhodíme peněz za hezké technologie bez dopadu.

Elektřina na silnici: Nákladní doprava mění infrastrukturu

Nejvíc diskutovanou změnou v dopravě je přechod části nákladní silniční dopravy na bezemisní pohon. I v Česku to má konkrétní rámec – výzva Modernizačního fondu TRANSCom č. 2/2025 má alokaci 960 milionů Kč a příjem žádostí běží od 2. února 2026 do 30. listopadu 2026. Podporuje jak pořízení elektrických nákladních vozidel, tak instalaci dobíjecí infrastruktury.

To je důležité ze dvou důvodů. Zaprvé se téma elektrických trucků přestává odehrávat jen v prezentacích a začíná být o konkrétních investicích, termínech, parametrech a přípojkách. Zadruhé se ukazuje, že bez infrastruktury a plánování výkonu to nepůjde. Pro dopravce i odesílatele tak roste význam energetického partnerství. Jinými slovy: Kdo bude umět vyjednat připojení, rozumně dimenzovat dobíjení a zapojit ho do provozu, získá konkurenční výhodu.

Infrastruktura: Dálnice a uzly jsou základ produktivity

Logistika je odvětví, které se nejhůř brání špatné infrastruktuře. Zpoždění se neodpracuje přesčasem, když stojí kamion v koloně. Proto jsou dopravní stavby pro obor víc než důležité. Pro běžné řidiče jsou otevřené úseky nových dálnic jen další kilometry, pro firmy znamenají změnu dojezdových časů, možnost přesnějšího plánování a snížení rizika, že se dodávka zasekne na průjezdu městem.

Když se mluví o infrastruktuře, často se zmiňuje napojení regionů. V logistice to znamená jediné – zkrátit a stabilizovat časové dispozice. Stabilita je dnes stejně cenná jako rychlost, protože umožňuje držet menší zásoby, plánovat směny a lépe využít kapacity. Tomu se říká tichý zisk.

Automotive: Objem drží, ale logistika se mění

Český automotive zůstává i v době jisté transformace ekonomiky klíčovým zákazníkem logistiky. Data za rok 2025 ukazují výrobu 1 445 776 osobních automobilů, tedy historicky druhý nejsilnější výsledek, a to je bezpochyby dobrá zpráva pro celý dodavatelský řetězec. Zároveň ale znamená neklid. Auta se mění, mají víc elektroniky, jiné rozložení hodnoty, jiné požadavky na kvalitu, sledovatelnost i bezpečnost.

Pro logistiku to znamená růst významu přesného sekvenčního zásobování, práce s vratnými obaly, řízení oběhu materiálu a schopnosti reagovat na výkyvy, které se přelévají z poptávky koncových trhů až do taktu linek. Zároveň sílí tlak na odolnost: firmy chtějí méně překvapení, méně závislostí na jediné trase nebo jediném dodavateli. A to je příležitost pro ty, kteří dokáží nabídnout chytrý design sítě, skladovou flexibilitu a lepší viditelnost toku dílů.

Od rychlosti k odolnosti: Nová definice logistiky

Ještě před pár lety vyhrával ten, kdo byl nejrychlejší. Dnes vyhrává ten, kdo je rychlý, ale zároveň stabilní. Kdo umí doručit nejen zítra, ale i v týdnu, kdy se něco pokazí. Doba přinesla firmám nepříjemnou, ale užitečnou lekci – zjištění, že supply chain není jen nákladová položka, ale schopnost fungovat. A logistika je jazyk, kterým se ta schopnost překládá do reality.

V Česku se tahle změna potkává s konkrétním mixem: Pokračující výstavbou skladů, zrychlující se automatizací, snahou o řešení energetické otázky a postupným posunem nákladní dopravy k bezemisním řešením. Přidejme k tomu infrastrukturní projekty a silné automotive zázemí. Výsledek je jasný. Kdo začne logistiku řídit jako systém, získá výhodu. Kdo ji bude dál brát jako oddělení, které má zboží jen někam nějak dopravit a případně uskladnit, bude to v následujících letech draze dohánět.

Převzato z časopisu Komora. Autor článku: Petr Karban