English version
Její specializací jsou historické a památkově chráněné objekty. Trustav letos oslavil čtvrtstoletí své existence. Což by mohlo být příležitostí k ohlédnutí. S majitelkou Janou Novákovou, prokuristou a obchodním ředitelem Janem Syrovým, výrobním ředitelem Jakubem Veselým a marketingovou ředitelkou Janou Šetele jsme se ale dívali spíše do budoucnosti.
Tradiční ruční řemeslná výroba, tradiční materiály… Je u vás vůbec něco, co se za těch pětadvacet let změnilo?
JSy: Podstatou naší výroby je pořád ruční práce, pořád je to tak, že každé okno je originál. Takže na každém projektu začínáme od píky, nejdřív to všechno musíme vymyslet. Proto s velkou nadsázkou a pokorou říkáme, že vyrobíme i to, co je nereálné, protože to vymyslíme tak, aby to reálné bylo.
JNo: Mění se povědomí lidí a z toho já mám opravdu radost. Okna a dveře jsou v rámci domu a bytu totiž někdy technicky opomíjenou součástí, na které se dá ušetřit, což platí hlavně u velkých projektů, kde se generální dodavatel často snaží právě na takových položkách dohnat marži. Jenže ony to jsou především prvky, které mohou stavbě kvalitativně pomoci, nebo jí také ublížit. A to vzhledově i technicky.
JSy: Výměna oken v historických budovách je něco, co neodložíte ani nenahradíte. Navíc dnes, v době zvyšujících se nároků na komfort v budovách, znamená výměna původních či historických oken za nová skokově novou kvalitu. Nejenže naše okna dokáží na energiích svými vlastnostmi ušetřit více než padesát procent energie, součinitel prostupu tepla je maximálně jedna celá jedna, ale mají i vynikající zvukově izolační schopnosti, někde na hranici sedmačtyřiceti decibelů. A to je rozdíl, který pozná i hluchý.
JNo: Problém je, že řada lidí si koupí kvalitní okna, ale podcení montáž. Jenže to je ta pověstná dírka v bazénu. Můžete mít ten nejkvalitnější bazén na světě, pokud někde bude mít dírku, vodu v něm mít nebudete.
ExportMag: Světelný tunel nebo les ze skla. Česká svítidla září za mořem i v Arábii
Co je na oknech věda?
JNo: Všechno. Čím déle to dělám, tím více se utvrzuji v tom, že to nejlepší, co můžeme udělat, je kopírovat historii. Mistři truhláři před sto a více lety měli ohromné znalosti, cit pro dřevo a kvalitu, řemeslo byla zkušenost, dědilo se z otce na syna. Fyzika se nezměnila, změnili se lidé a jednoznačně jejich požadavky na tepelnou pohodu. Dnes se nedědí nic, spíše se vymýšlejí zázračné novinky jako mikroventilace, supertěsnění, paropropustné a parotěsné pásky, trojskla… Ale to je hlavně cenový marketing.
JVe: Nebo se nerespektují mechanické vlastnosti používaného dřeva. Všechna okna před válkou byla vyráběna z borového, modřínového nebo dubového dřeva. Potom začala masivní výsadba smrků a tak „paneláková okna“ byla jen ze smrku. Smrk je výborná dřevina, ale vhodnější k jinému druhu dřevovýroby.
Ale levnější…
JSy: Ano, to bylo, ale dnes to již neplatí, i když opracování „mastné“ borovice je časově náročnější a tedy dražší, dnešní cenová politika způsobila, že okna ze smrku jsou dražší a my vyhráváme výběrová řízení cenou, protože odmítáme zneužívat dnešní umělé zvyšování cen, kde se ne vždy právem dodavatelé „ohánějí“ zvyšováním nákladů.
Vrací se respekt k ruční práci?
JSy: Vrací, někdy nás zvou investoři i k atypickým novostavbám, protože děláme jedinečné věci. A oni si uvědomují, že jedinečnost se týká všech částí atypického celku.
JNo: I proto jsme zvláště v posledních letech výrazně rozšířili záběr, přidali jsme dveře, veškeré dřevěné prvky do interiéru – obložení oken, dveří, stěn, ale i fasády. Protože se stále častěji setkáváme s požadavky sladit všechny tyhle prvky do jednoho harmonického celku.
JSy: Já to řeknu ještě trochu jinak – existuje sériová, konfekční výroba a má své zákazníky. Ale kdo hledá jedinečnost, originalitu, styl, ten nechce konfekci. My konfekci neděláme a dělat nechceme.
Zmiňujete novostavby – nerozmělní to vaši vysokou specializaci na historické objekty?
JNo: To si nemyslím, je to minoritní oblast naší produkce, protože ta oblast je velmi specifická a extrémně náročná. My jsme schopni převzít na sebe i často složitá a dlouhá jednání s památkáři, do toho se obvykle nikomu moc nechce.
JSy: Hlavně, děláme dveře a okna, která jsou stejná jako třeba okna před sto lety, ale technologicky odpovídají současným požadavkům. Ta specializace na historické a památkové objekty je dána dvěma aspekty: Jednak řemeslným mistrovstvím našich truhlářů (dva z nich jsou v naší firmě 25 let) a jednak naší snahou a snad i schopností porozumět nárokům památkářů a nárokům historických objektů a všechno sladit v jeden funkční celek. Ale stejně dobře můžeme navrhovat, vyrábět a instalovat okna a dveře ze dřeva i pro moderní stavby.
Ale nějaký zásadní prostor pro inovace, robotizace, digitalizace, to u vás asi moc nefunguje…
JNo: Funguje, jen po našem. Když budu odvážná, řeknu, že přeskakujeme Průmysl 4.0 a jdeme o stupeň výš. Průmysl 5.0 bude postaven na renesanci lidského faktoru ve výrobním procesu a na spolupráci robotů a lidí. Roboti zkrátka nemůžou být všude. U nás roboty nejvíc nahradí intelektuální a duševní činnost. Snažíme se investovat do systémů, které pomohou kreslit historická okna a plánovat jejich výrobu, protože to běžné oknařské programy pro historická atypická okna nesvedou. Tak jsme si nechali vytvořit takový program jen pro sebe. Na zakázku. Umí namalovat nejen okno, ale i všechno ostatní, třeba kování, kličky, dorazy a podobné detaily, které jsme dosud museli dokreslovat a dopočítávat ručně.
JVe: Pořád vymýšlíme, jak si práci zjednodušit, ale výroba našich oken je zkrátka „hand made“ a v tomto smyslu žádný prostor pro inovace na hodně dlouho nevidím. S výjimkou jediného – vždycky můžeme mít modernější, lepší, přesnější, výkonnější a úspornější stroje. Ale limitem zůstává výkonnost a zkušenost truhláře a dobrého řemeslníka.
JŠe: V marketingu je inovace naopak naprosto klíčová. I retro produkt lze odkomunikovat moderně, stylově a hlavně byznysově efektivně, ale pouze pokud stíháte – a nejlépe i předbíháte – trendy. Což je kreativní výzva, vyrábět historická okna a dveře a současně je komunikovat moderně a inovativně.
JNo: Ale ta největší inovace, to jsme my sami.
To mi asi musíte vysvětlit…
JNo: Já říkám, že stárnout může majitel, ne firma. Ale přiznávám, musela jsem se k tomu poznání prožít a uvědomit si to.
JŠe: Ano, největší změna je to, jak je nyní firma ochotna se prezentovat a komunikovat. A to jen díky otevřeným myslím Jany a Honzy. Dostala jsem zelenou na modernizaci designu, zpracovali jsme nové propagační materiály, začali jsme velmi cíleně používat online možnosti a vtáhli do komunikace i sociální sítě. Díky fotografovi Davidu Krausovi máme krásné fotky naší práce, s Hotshots jsme natočili videa z výroby i instalace, působili v rádiích, vymysleli a vyrobili merch…
To jste předtím nedělali?
JNo: Měli jsme web, ale nijak jsme ho nerozvíjeli. O sociálních sítích jsem si myslela, že když je nepoužívám já, tak je nepotřebujeme. Přesvědčili mě, že se mýlím. Identita je naprosto zásadní. Čtvrtstoletí děláme okna a všichni nás berou jako oknaře. Ale my toho nabízíme mnohem víc a je potřeba o tom dát vědět.
JŠe: Zákazníkům dnes nestačí webová prezentace nebo inzerát, lidé potřebují vědět, že jste aktivní firma, že máte nějakou historii, nějaké recenze, reference. Samozřejmě opravdové a nejlépe aktuální. Není tak důležité, co o sobě říkáte vy, ale co o vás říkají ostatní. A aby o vás někdo něco říkal, musíte být aktivní.
JSy: Za mě byl web vždy dostačující, ale také jsem pochopil, že to tak už není.
JŠe: Web je statický a zákazník chce jít mnohem dál. Chce si tě proklepnout (v online světě lépe řečeno proklikat), dostat nějaký pocit, emoce. Takže musíš na sítě, do komunit. Protože reputace, spolehlivost a kvalita začínají být v tom hekticky proměnlivém světě naprosto zásadní hodnoty. Nová okna si nekupujeme každý rok, naopak dost možná jen jednou za život. Zákazník proto logicky chce vědět, kdo opravdu je jeho dodavatel, že má odbornost, sleduje trendy, je spolehlivý. A to je pro jeden jediný web hodně úkolů najednou…
JNo: Naše prezentace a komunikace, to je skutečně asi největší změna ne pouze posledního roku, ale možná v celé historii firmy. S výjimkou soukromí a toho, co spolehlivě funguje, já změny prostě miluju…
A jak jste došli k téhle komunikační revoluci?
JNo: Za to může fotograf David Kraus, který pro nás fotil, a bez rozpaků mi řekl, že komunikujeme strašně a že bychom to měli změnit. A mně došlo, že mám neteř, která marketing a komunikaci umí. Tak jsem si ji přivedla sem do firmy. My jsme na tom byli opravdu zastarale…
JSy: … my jsme na Googlu vypadli až na druhé stránce dokonce i tehdy, když jste do vyhledávání zadali Trustav.
JNo: Vtipné je, že mně vlastně došlo, že se bráním něčemu, co sama vyhledávám a potřebuju. Sice nepoužívám aplikace, když chci jet taxíkem, objednám si ho na dispečinku. Nepoužívám bezobslužné pokladny, já se chci nechat obsloužit, ale trvale čerpám informace z internetu a i se z odborných online zdrojů vzdělávám.
JŠe: Samoobslužné pokladny považuju za krok špatným směrem. Dobrý směr je, že si nakoupíte, položíte košík, systém si vše sám naskenuje a vy zaplatíte. Tomu rozumím.
JNo: Já přece jen mám potřebu komunikovat, být v kontaktu s živým člověkem. A myslím, že nejsem sama, že tuhle potřebu má řada lidí. Dochází mi, že k naší práci, která – jak už řekla Jana – není konfekční, takový vztah a lidský kontakt patří. Takže se o něj snažíme. Jsem moc ráda, že jsem se nechala přesvědčit. Svět se opravdu změnil. Ale firma musí být mladá.
JŠe: V podstatě jsme začali využívat i takřka „virtuální realitu“ – umíme přes video zákazníkům nabídnout prvky a design z našeho showroomu. Je to ohromný posun v možnostech, když se naučíte využívat technologie ke svému prospěchu. Umím si představit, že za nějaký čas nám zákazník pošle video svého interiéru nebo fasády a my mu do toho naklíčujeme vše, co mu navrhujeme.
JSy: Důležité je, že to nese výsledky. A někdy až překvapivé. Nedávno volala paní, jestli bychom jí udělali okna a na kolik by ji to přišlo. Na základě povídání jsem jí poslal předběžný odhad a ona se omluvila, že je to moc. Za týden volala znovu, že by to od nás přece jen chtěla, že se trochu porozhlédla na internetu a zjistila, že ta okna, která obdivuje na protějším domě, jsme dělali my. A že se rozhodla.
Platí, že když mládne firma, mládnou i zákazníci…
JNo: Přesně. To je nesmírně důležité. Dozrává nám mladší klientela. A je to ohromný vývoj, když si uvědomím, že to není tak dávno, kdy jsme nemohli posílat zákazníkům e-maily, protože oni je ještě neměli.
Převzato z časopisu Komora. Autor článku: Petr Karban
