Česká republika stojí před výzvou modernizovat svoji infrastrukturu, využít nové technologie a podpořit komunitní energetiku, aby zajistila bezpečnou, udržitelnou a soběstačnou budoucnost.

V rozhovoru se Martina Altera Krčová, členka Rady ERÚ a dlouholetá expertka na decentralizovanou energetiku, rozpovídala nejen o tabu v energetice či ideálním energetickém mixu pro náš stát, ale i o přístupu mladé generace k energetice a zdrojům.

Kdybyste měla vybrat jednu technologii nebo myšlenku z historie energetiky, která byla opuštěna, ale s ohledem na dnešní vývoj by přišla vhod – co by to bylo a proč ji společnost podle vás zavrhla?

Technologií, které byly v historii zkoumány a následně opuštěny, je mnoho, například thoriové reaktory, pneumatická přeprava energie, stlačený vzduch jako zásobník energie, solární věže atd. K některým z nich se nyní vracíme a mohly by výrazně ovlivnit současný vývoj energetiky. Pokud mám vybrat jednu, jednoznačně se nabízí technologie tzv. malých modulárních reaktorů (SMR – Small Modular Reactor). Koncept SMR vznikl již v polovině 20. století, v tomto období se však jednoznačně preferovaly centralizované a kapacitně silnější jaderné bloky.

Zjednodušeně řečeno, společnost SMR tehdy zavrhla kvůli tehdejší víře, že „čím větší, tím lepší“, a kvůli nedostatku politické vůle diverzifikovat jaderný vývoj. Dnes, v době tlaku na decentralizaci, bezpečnost a dekarbonizaci, by takové zdroje byly k dispozici a byly by extrémně užitečné s ohledem na flexibilnější a rychlejší vý- stavbu. Proto se stávají opět atraktivními a jejich výstavba se plánuje i v České republice.

Existuje nějaký zdroj energie, který podle vás veřejnost podceňuje, přestože má (třeba lokálně) obrovský potenciál?

Pokud zůstaneme v České republice, podceňovaným zdrojem je geotermální energie, a to jak nízkohlubinná, tak vysokohlubinná. V Česku má lokální potenciál v různých částech země, ale zatím zůstává na okraji zájmu. Přitom jde o stabilní a bezemisní zdroj s minimální závislostí na počasí. Důvodem jeho podcenění je velmi složitá a nákladná počáteční investice, nízká informovanost veřejnosti a nedostatečná infrastruktura.

Geotermální teplárny mohou vzniknout i v České republice

Vysoký potenciál je možné najít i v teple z odpadních vod v kanalizaci, jde o tzv. „kanalizační geotermii“. Odpadní voda, například z domácností, průmyslu nebo dešťových srážek, má stabilní teplotu mezi 12–20 °C. Pomocí tepelných výměníků a čerpadel lze toto teplo efektivně využít k vytápění nebo ohřevu vody v budovách.

Zajímavé projekty se objevují na využití horizontální geotermální energie v tunelech. Je to perspektivní způsob, jak získávat teplo pro vytápění a chlazení budov. Praha například zkoumá možnosti využití tepla z metra D.

Pamatujete si na konkrétní okamžik nebo projekt, který vás definitivně přesvědčil, že komunitní energetika má budoucnost? Co vás přesvědčilo – technická stránka, sociální dopad, nebo něco úplně jiného?

Myšlence komunitní energetiky, neboli sdílení energie v místě výroby tak, aby byla pokryta místní spotřeba, bilance výroby a spotřeby v lokalitě by byla vyrovnaná a vedla k soběstačnosti a resilienci území, jsem nakloněna od začátku. Věřím jí a podporuji ji posledních téměř osm let.

V rámci decentrální energetiky je komunitní energetika významným nástrojem pro využití vyrobené energie v dané lokalitě, nedochází k jejímu plýtvání či maření a má i druhotný dopad, a to vznik nových pracovních míst v těchto oblastech, úsporu energie v budovách a zvýšení energetické gramotnosti.

V praxi to znamená, že občané, firmy a obce energii společně vyrábějí a sdílejí v časových pásmech, které se vzhledem k různým spotřebám jednotlivých odběrných míst navzájem vykrývají. Z těchto důvodů je významný nejen rozličný diagram spotřeby jednotlivých členů energetického společenství, ale klíčová je i volba různých typů výrobních zdrojů, které se do komunity zapojují. Jednoznačně platí, že plnohodnotnou komunitní energetiku nevybudujete pouze s fotovoltaikou na střechách. Ta naopak potřebuje zapojení dalších stabilních výrobních zdrojů a využití bateriových úložišť.

Nicméně systém počítá i s menšími výrobci a nabízí řešení jak bytovým domům, tak i jednotlivým výrobcům pro sdílení prostřednictvím tzv. aktivního zákazníka. K bytovým domům bych jen doplnila, že právě u nich celý koncept sdílení v podstatě začal.

Vidíte v přístupu mladé generace k energetice a zdrojům něco, co může skutečně změnit systém?

Mladá generace má proti té mojí již velmi dobré digitální dovednosti, běžně pracuje s umělou inteligencí a je environmentálně uvědomělá. Je si vědoma, že dopady globálního oteplování a stále vyšší spotřeba energie budou ovlivňovat její budoucnost. Nebojí se sdílet, používat nové platformy a řešit energetiku komunitně – což může do budoucna zásadně proměnit celý systém. Mladá generace není zatížena budováním centrální energetiky z předchozích desetiletí a místo toho přináší pragmatismus, zájem o udržitelnost a otevřenost novým technologiím.

Představme si situaci, že by se zítra vypnula všechna velká energetická centra a zůstaly jen malé decentralizované zdroje – jak by vypadal první týden života v Česku? Co by fungovalo a co by nefungovalo?

Popravdě si tuto situaci ani nechci představovat. Musíme si totiž přiznat, že naše energetika na ni není připravena. Pokud by vypadly centralizované zdroje, tak bychom zažili blackout, ve kterém by mohly fungovat pouze ostrovní systémy, kterých rozhodně není mnoho, ale jinak bychom zůstali potmě. Záložní zdroje by fungovaly v rámci kritické infrastruktury, například nemocnice, než by jim došlo palivo do generátoru. Společnost je dnes na elektřině natolik závislá, že týden být bez ní by znamenal naprostý kolaps a obávám se, že i velké ztráty na lidských životech.

Existuje v otázce energetiky nějaké tabu, které by se mělo podle vašeho názoru prolomit?

V české energetice existuje několik „tabu“, tedy témat, o kterých se veřejně málo mluví, nebo se jim vědomě či nevědomě vyhýbáme, přestože jsou klíčová pro naši budoucnost. Například minimální debata probíhá na téma spolupráce mezi centralizovanou a decentralizovanou energetikou.

Pro lepší vysvětlení začnu více zeširoka. Transformaci energetiky totiž provází tzv. „4D“ principy – dekarbonizace, digitalizace, decentralizace a demokratizace. Česká energetika je stále velmi centralizovaná – velké elektrárny jsou dominantní a přenos i distribuce elektřiny probíhají shora dolů ke spotřebiteli.

Blackout ohrožuje i firmy: Jak se vyhnout fatálním problémům?

Přechod na decentralizované, lokální zdroje – fotovoltaické a větrné elektrárny, komunitní energetiku, bioplynové a biometanové zdroje, tepelná čerpadla, geotermální energetiku atd. – je sice podporován ze strany EU a finančně i u nás, ale v Česku naráží na řadu bariér. Především odpor velkých hráčů, kteří nechtějí ztratit svůj vliv a výnosy, umožňuje jen pomalý rozvoj decentrální energetiky, přestože ta zásadně pomáhá k naší energetické bezpečnosti a zvyšuje nezávislost na dovozu paliv.

Ke změně musí dojít za podpory státu, musíme pokračovat ve změnách legislativy a postupně odstraňovat překážky a bariéry. Další, snad ještě větší tabu, než je otázka propojení centrální a decentrální energetiky, existuje v tématu demokratizace energetiky.

Jaký by měl být podle vás ideální a udržitelný energetický mix pro Českou republiku? Jakou roli by v něm hrálo jádro, zemní plyn, obnovitelné zdroje nebo případně uhlí?

Tím se zabývá aktualizovaná Státní energetická koncepce (SEK), která byla letos předložena ke schválení. I když ji vláda České republiky ještě oficiálně neschválila, už nyní můžu říct, že celý proces její přípravy respektuji a považuji stanovený mix zdrojů pro budoucnost České republiky – založený na kombinaci jádra a OZE (obnovitelných zdrojů energie) s přechodným obdobím postaveným na plynu – za adekvátní.

Otázkou zůstává, jak celý vývoj ovlivní inovace a výzkum v oblasti energetiky, přičemž taktéž nesmíme zapomínat na budoucí roli vodíku, který má jako plyn velký potenciál.

Kritika vůči SEKu byla spíše v absenci dostatečných dopadových studií na vývoj ceny pro konečného odběratele při různých scénářích. Z těchto důvodů vznikl a ná- sledně byl TA ČR v Programu SIGMA podpořen víceletý projekt s názvem: „Sociálně a ekonomicky zodpovědné cesty k dekarbonizaci: modelování a hodnocení scénářů transformace energetiky v České republice”. Jeho cílem je doplnění dlouhodobých dekarbonizačních strategií státu o komplexní a detailní krátkodobé a střednědobé implementační plány.

Modelování bude vycházet ze strategie energetického mixu, z možností a podmínek využití jednotlivých technologií pro získávání a úsporu energie. Výsledky projektu budou mít dopad na hodnocení efektivity a dopadů politik, opatření a regulace, a poslouží státu při rozhodování, jakou cestou v transformaci energetiky pokračovat.

Program SIGMA: TA ČR opět podpoří podniky věnující se aplikovanému výzkumu a inovacím

Červencový blackout otevřel otázku kvality energetické rozvodné sítě. Jak moc zásadní je podle vás modernizace této kritické infrastruktury s ohledem na probíhající zelenou transformaci?

Modernizace infrastruktury je naprosto klíčová. Stávající síť byla koncipována pro centrální model výroby – tedy „shora dolů“. Tento model byl vybudován a fungoval velmi dobře, jenže dnes vedle centrální sítě máme tisíce malých výrobců, komunitních projektů, bateriových systémů a rostoucí výroby OZE, ať už v ČR nebo v dalších zemích, což nás rovněž ovlivňuje. Toky mezi vysokým napětím a nízkým napětím se mohou otočit i obráceným směrem.

Bez modernizace rozvoden, posílení chytré sítě (smart grids), která umí vyrovnávat tok energie, reagovat na změny v reálném čase a zajistit kybernetickou bezpečnost, se celá transformace energetiky může zadrhnout. Nejde jen o přenosové a distribuční sítě, ale také o digitalizaci celého systému a schopnost řídit jej jako celek. I vzhledem k mezinárodní situaci s hrozbou války a kvůli obranyschopnosti státu se chystáme, že budoucnost bude složitější, než je současnost, a proto bychom měli být připraveni na obtížnější situace, než je ta současná.

Převzato z magazínu TA.Di vydávaném Technologickou agenturou ČR. Autor: Šárka Kováříková