MEDDI hub vybudovala a provozuje digitální zdravotní ekosystém, který propojuje pacienta s atestovaným lékařem, psychologem nebo s další zdravotní službou přímo v aplikaci. Bez čekání a zbytečné administrativy.

A právě s Jiřím Pecinou vznikl rozhovor pro časopis Komora o možnostech vzdálené péče i o tom, jak lze vyšetřovat pomocí mobilního telefonu a proč český ekosystém, který ve světě využívá na devět milionů lidí, není doma hrazeným standardem.

Petr Karban: Když bychom měli MEDDI hub představit jednoduše: jde o firmu, která digitalizuje zdravotnictví?

Jiří Pecina: To by bylo příliš úzké vymezení. MEDDI hub je life-cycle program, tedy řešení, které může člověka provázet prakticky celým životem. Od prenatální péče až po péči paliativní. Mezi tím je samozřejmě celá řada situací, kdy člověk potřebuje lékaře, konzultaci, psychologa, prevenci nebo dlouhodobější zdravotní podporu. Standardem bylo stavět běžnou péči na fyzických prohlídkách, které jsou nákladné a organizačně složité. My se snažíme přinést péči, která je vzdálená a je dostupnější, rychlejší a zároveň použitelná pro celou rodinu.

PK: Co přesně tedy firma nebo zaměstnanec získá?

JP: Základní rozdíl je v dostupnosti. Srdcem našeho systému z pohledu uživatele je aplikace, díky níž se videochatem spojíte přímo s lékařem. Nečekáte na koordinátora, nemluvíte se sestřičkou, nedomlouváte si složitě termín. Jednáte přímo s atestovaným lékařem. To je pro nás zásadní princip. Lékař má zároveň díky aplikaci k dispozici relevantní informace, které mu pomohou rychle pochopit váš zdravotní kontext. Vidí například užívané léky, dostupné zdravotní záznamy, alergie nebo další důležité údaje. Díky tomu nezačíná pokaždé od nuly.

PK: Vaše řešení funguje mezinárodně. Znamená to, že když je český pacient v zahraničí, spojí se přesto s českým lékařem?

JP: Ano. Český pacient se spojí s českým lékařem, polský s polským, slovenský se slovenským, německý s německým. Lékař musí mít odpovídající licenci, atestaci a působí v daném systému. Pro pacienta je velmi důležité, že komunikuje ve svém jazyce a s lékařem, který zná prostředí jeho zdravotního systému.

PK: Součástí vaší aplikace je i nástroj BioScan, který umí měřit některé biologické faktory pomocí mobilního telefonu. Jak to funguje?

JP: Současný mobilní telefon má velmi citlivé kamery a brutální výpočetní možnosti. My využíváme principy, které v medicíně existují dlouho, například fotopletysmografii. V nemocnici ji znáte třeba v podobě kolíčku na prstu, který měří saturaci kyslíkem. My se snažíme podobné principy převést do vzdáleného prostředí pomocí telefonu. Funguje to tak, že telefon během krátké doby pořídí velké množství snímků vašeho obličeje a z nich vyhodnocuje mikrovaskulární dynamiku, tedy drobné změny v prokrvení a odrazu světla. Na základě analýzy velkých dat a porovnání s klasicky naměřenými hodnotami lze odvozovat některé zdravotní parametry.

PK: Jaké hodnoty už lze tímto způsobem sledovat?

JP: Dnes umíme přesně měřit pět hodnot: krevní tlak systolický i diastolický, tepovou frekvenci, dechovou frekvenci, hemoglobin a glykovaný hemoglobin. V dubnu jsme na měření těchto hodnot obdrželi certifikaci MDR I a nyní pracujeme na stupni MDR II. U některých oblastí a pro některá použití jsou totiž nutné další certifikace a další klinická data. Je důležité říci, že k tomu přistupujeme velmi opatrně. Pokud něco lékaři nepomůže dostatečně přesně a bezpečně, nechceme to do systému nasazovat jen proto, že to technologicky vypadá atraktivně. Můžu ale říct, že pracujeme na certifikovaném měření cholesterolu a některých dalších parametrů.

PK: Takže nejde o efektní technologickou hračku, ale o efektivní nástroj pro prevenci?

JP: Přesně. Cílem není, aby se lidé zbytečně děsili falešnými výsledky. Cílem je dát člověku jednoduchý nástroj, který ho upozorní, že je vhodné něco řešit. A zároveň dát lékaři relevantní data, která mohou pomoci při rozhodování. Prevence má obrovský význam. Všichni o ní mluví, ale v praxi se jí věnujeme málo. Přitom logika je jednoduchá. S autem také nejezdíte do servisu až ve chvíli, kdy se rozpadne. U zdraví to bohužel často děláme.

PK: Proč podle vás prevence v českém zdravotnictví pořád nefunguje tak, jak by měla?

JP: Jedním důvodem je lidské chování. Všichni vědí, že pohyb, strava a pravidelné kontroly jsou důležité. Ale dokud člověka nic nebolí, často to neřeší. Tabletka je pohodlnější než změna životního stylu. Druhým důvodem je kapacita systému. Kdyby všichni lidé začali pravidelně využívat všechny preventivní prohlídky a vyšetření, na která mají nárok, současný systém by to velmi těžko zvládal. Proto potřebujeme část prevence přesunout do jednodušších a dostupnějších nástrojů. Vzdálená medicína může být jedním z nich.

PK: Nabízíte svou aplikaci jednotlivcům, ale také firmám, municipalitám, dokonce celým státům…

JP: Protože chytrý zaměstnavatel ví, že zaměstnanec není izolovaná jednotka. Když manažer nebo dělník řeší nemocné dítě, partnera nebo rodiče, samozřejmě se to promítá do práce. Péče o rodinu zaměstnance je ve skutečnosti péčí o stabilitu firmy. My nabízíme řešení od blue‑collar pracovníků až po top management. Rozdíl může být v rozsahu doprovodných služeb, například v koordinaci fyzické péče nebo specializovaných vyšetření, ale základní princip je stejný: rychle dostupná zdravotní péče pro člověka a jeho rodinu. Proto je naše řešení zajímavé nejen pro firmy, ale i pro politiky, ať už na regionální, nebo národní úrovni. Na Slovensku jsou naše služby hrazeny ze zdravotního pojištění.

PK: U nás ne?

JP: Zatím ne, byť každý, kdo se s naší aplikací a celým systémem s jeho filozofií seznámí, je pro. Ale jsou to složitá jednání, digitalizace ve zdravotnictví je velké téma a také velký byznys. Aby to dávalo smysl s tou nejvyšší přidanou hodnotou, musel by být náš systém napojen na centrální zdravotní systém. Tak jako na Slovensku. A to je přece jenom běh na dlouhou trať.

PK: Zmiňoval jste, že systém využívají i velké firmy a instituce. Co je pro ně rozhodující?

JP: Právě ta důvěra, bezpečnost a kvalita péče. Naše řešení používají významné společnosti v Evropě, včetně finančních institucí nebo farmaceutických firem. Pro takové partnery je bezpečnost naprosto zásadní. Stejně tak to, že komunikace probíhá s lékařem, nikoli s anonymním operátorem. V minulosti jsme opakovaně odmítli spolupráce, které by byly obchodně zajímavé, ale znamenaly by kompromis v ochraně dat nebo v kvalitě péče. To pro nás není cesta.

PK: Kolik zdravotních problémů lze podle vašich dat řešit vzdáleně?

JP: Obecně se ve zdravotnictví uvádí, že zhruba 30 až 40 procent věcí by se mělo dát řešit vzdáleně. U nás je to jiné v tom, že do aplikace nepřicházejí lidé s otevřenou zlomeninou nebo se stavem ohrožujícím život. Z případů, které přijdou do aplikace, dokážeme vyřešit velmi vysoký podíl online. Jen malá část pacientů, řádově nízká procenta, je následně odeslána k fyzickému vyšetření. Smyslem našich služeb není nahrazovat ordinace a nemocnice. Smyslem je, aby do nich nechodili lidé, kteří tam nutně chodit nemusí, a aby se kapacity zdravotnictví využívaly tam, kde jsou skutečně potřeba.

Ze Slovenska víme, že náš systém šetří na každém případu, jedné konzultaci, v průměru pětašedesát euro na osobu. To je, myslím, naprosto zásadní argument. A mám i druhý – čekací doby na fyzické vyšetření či ošetření jsou v našem systému zlomkem těch běžných. Proto mohu tvrdit, že kvalitní a rychle dostupná zdravotní péče nemusí být drahá, složitá a vyhrazená jen pro úzkou skupinu lidí. Může taková být pro každého.

PK: Pro firmy je to zrovna velké téma…

JP: Ano, protože ony dnes často řeší produktivitu, absenci, stres, psychické zdraví i stabilitu svých lidí. Zdravotní benefit, který zaměstnanci skutečně používají, je praktický nástroj a může šetřit čas, peníze i lidskou energii.

PK: Kam podle vás zdravotnictví směřuje? Budeme jednou všichni průběžně sledovat své hodnoty přes telefon?

JP: Myslím, že ano, ale musí to být rozumné. Není cílem, aby člověk žil ve stresu z každého čísla. Cílem je dlouhodobý trend, včasné upozornění a lepší rozhodování. Telefon je zařízení, které má většina z nás stále u sebe. Digitalizace by člověku měla vrátit kontrolu nad vlastním zdravím. Ne v tom smyslu, že si bude sám diagnostikovat nemoci podle internetu. Ale v tom, že bude mít data, přístup k lékaři a jasnou cestu, co dělat dál. Dobrá digitalizace není o tom, že papír převedeme do počítače. Dobrá digitalizace znamená, že pacient dostane lepší službu a lékař lepší informace. Teprve pak to celé začne dávat smysl.

Převzato z časopisu Komora. Autor článku: Petr Karban