Polské teplárenství přitom směřuje k nahrazení výroby tepla z uhlí za nízkoemisní zdroje, což si do roku 2050 vyžádá investice v přepočtu až 2,7 bilionu korun. Řadu zakázek by mohly získat také české firmy.

Transformace polského teplárenství pokračuje, ale probíhá o něco pomaleji než jinde. Celý sektor charakterizuje vysoká roztříštěnost. V zemi existuje téměř 400 lokálních systémů, z nichž každý má své vlastní problémy. Na konci roku 2024 činila celková délka sítí dálkového vytápění v Polsku 23 tisíc km. Energeticky úsporných teplárenských systémů je přitom něco málo přes 20 %. Loni činil podíl uhlí na vytápění 57,4 %. Postupný odklon od uhlí, které je náchylné ke zvyšování cen a emisních povolenek, bude mít za následek větší stabilizaci cen tepla v budoucnu.

ExportMag.cz: Exportní aliance? Staví vzorové chytré město, šíří slávu českého piva

Národní plán pro energetiku a klima předpokládá, že podíl obnovitelných zdrojů energie (OZE) v teplárenství do roku 2030 dosáhne 36,7 % a téměř 68 % do roku 2040. Hlavní roli by měly hrát obnovitelné plyny (24 %), tepelná čerpadla (22 %) a biomasa (21 %).

Vysoká kapitálová náročnost nových technologií vytápění pravděpodobně nezpůsobí pokles cen tepla ani při výrazném snížení nebo úplném odstranění fosilních paliv. Teplárenský sektor volí zemní plyn, protože z dnešního pohledu je to nejdostupnější a nejsnáze použitelné palivo. Podíl uhlí při vytápění postupně roste a loni dosáhl 15,2 %. Hodnota investic v teplárenství v roce 2023 činila téměř 5 mld. zlotých (29 miliard korun), nejvíce za posledních deset let.

Společnost PGE (Polska Grupa Energetyczna) plánuje do roku 2030 ukončit provoz uhelných tepláren s tím, že náhradním palivem bude zpočátku zemní plyn a následně bezemisní zdroje. V delším horizontu zvažuje využití vodíku a investice do modulárních jaderných reaktorů (SMR). V průběhu deseti let plánuje PGE investovat celkem 15 mld. PLN (86 mld. Kč) do nových výrobních jednotek a sítí v segmentu teplárenství na základě technologií s nízkými a nulovými emisemi.

Orlen dbá na palivovou bilanci v každém z topných systémů a nezakládá celý systém pouze na jednom palivu. Kromě zemního plynu, biomasy a odpadního tepla využívá k výrobě tepla jednotky power to heat, které přeměňují elektrickou energie na teplo, jež může být poskytováno pro přímé využití nebo může být dodáváno do systému akumulace.

Firma Tauron jako vlastník druhé největší sítě dálkového vytápění v Polsku provádí transformaci svých elektráren již dlouhou dobu. Do roku 2030 se chce odklonit od výroby tepla z uhlí a dodávat 100 % tepla z bezemisních a nízkoemisních zdrojů. V současné době realizuje 12 velkých investičních projektů v hodnotě 5 mld. PLN (29 miliard Kč) do roku 2030. Plánuje rovněž diverzifikovat zdroje ve svých kogeneračních elektrárnách v závislosti na lokalitě, dostupné energetické infrastruktuře a poptávce po teple.

Společnost bude stavět OCGT jednotky (plynová turbína s otevřeným cyklem) a kogenerační motory, modernizovat stávající zdroje směrem ke spalování biomasy a ve velkém využívat technologii akumulace tepla a technologii power to heat. Nezapomíná ani na investice do nových přípojek a topných sítí.

Alternativou je i biomasa

ResInvest Energy využívá k výrobě tepla zemní plyn a biomasu. V elektrárně Skawina se rozhodla pro plyn s tím, že zde nebude postaven velký plynový blok, ale budou použity turbíny o celkovém výkonu 350 MW. ResInvest Energy se zaměřuje také na využití biomasy, která se v elektrárně Chorzów nyní využívá asi ze 50-60 %. Do roku 2035 bude tento poměr pravděpodobně zachován, ale poté se uvažuje o přestavení kotle tak, aby dokázal spalovat až 100 % biomasy. Společnost se obává, že některé teplárenské společnosti mohou mít v budoucnu problémy se získáváním dostatečného množství biomasy. Proto se ResInvest Energy zabývá též obchodem s biomasou v řádu několika milionů tun ročně.

Společnost Veolia plánuje v teplárenství odejít od uhlí do roku 2030. Řídí se nejen environmentálními aspekty, ale také bezpečností dodávek. Energetická krize po agresi Ruska na Ukrajině, kdy v zemi došlo k nedostatku uhlí, ukázala rozsah výzev. Diverzifikace zdrojů tepla pomůže omezit podobná rizika v budoucnosti. 

Podle analýzy Polské asociace tepelné energetiky (PTEC) budou do roku 2050 činit náklady na výstavbu teplárenské výrobní infrastruktury 102–211 mld. PLN (0,6-1,2 bilionu korun), přenosové a distribuční sítě 82–106 mld. PLN (0,5-1,2 bil. Kč) a modernizace odběrných zařízení 115–149 mld. PLN (0,7-0,9 bilionu českých korun). Všechny teplárenské společnosti v Polsku mají podobné problémy související s realizací investic a jejich financováním. Příliš vysoké investiční náklady mohou zasáhnout domácnosti i průmysl.

České firmy z oboru by měly využít příležitosti při transformaci teplárenství v Polsku a nabídnout nejen výše uvedeným velkým firmám své produkty a služby jako například paroplynové bloky, plynové turbíny, generátory, výměníky tepla, elektrodové kotle, kotle na spalování biomasy, kogenerační jednotky, topné přípojky a topné sítě či nové technologie vytápění.

Některé polské firmy jsou částečně vlastněné polskou vládou (např. PGE, Orlen, Tauron), a proto musí vyhlašovat výběrová řízení na nákup zboží a služeb. Účast v nich může českým firmám zajistit nové zakázky v Polsku. Na polském trhu teplárenství působí významně i zahraniční firmy jako například Veolia, Dalkia, Fortum Power and Heat, Steady Energy, které by měly naše firmy též kontaktovat.

Informace poskytnuta Zastupitelským úřadem České republiky ve Varšavě (Polsko). Autor: Jaroslav Remeš, ekonomický diplomat.