Důvodem je skutečnost, že modernizace obchodní dohody mezi Mexikem a EU zahrnuje ochranu zeměpisných označení (GI) pro různé evropské produkty včetně sýrů, jako jsou Parmigiano Reggiano, feta nebo manchego.

Tato ochrana však vyvolala obavy ve USA, které zastávají názor, že některé z těchto názvů se již staly obecnými označeními a že američtí výrobci by je měli mít možnost nadále používat při uvádění svých produktů na mexický trh.

ExportMag.cz: Koupili jsme farmy v Kolumbii a Panamě. Chceme umět kávu od zrna až po šálek, říká šéf Kofoly

Za tímto sporem stojí dva odlišné modely výroby a obchodování s potravinami. Evropská unie, která je díky své gastronomické a kulturní rozmanitosti celosvětově velmi uznávaná, vytvořila systém, v němž jsou určité produkty spjaty se svým místem původu, výrobními postupy a regionálními tradicemi. Zeměpisná označení chrání tyto výrobky před napodobováním a omezují používání některých názvů v případech, kdy potraviny nesplňují požadované charakteristiky nebo podmínky označení původu.

USA naopak argumentují tím, že řada názvů používaných pro tyto produkty se již stala obecnými pojmy, které jsou po desetiletí součástí jejich potravinářského průmyslu, například parmezán nebo feta.

V této situaci se Mexiko ocitá mezi dvěma mlýnskými kameny. Na jedné straně jsou USA jeho hlavním obchodním partnerem a jedním z nejvýznamnějších dodavatelů agro-potravinářských produktů. V případě sýrů představuje mexický trh pro americké vývozce přibližně 1 miliardu USD ročně. Dovoz (zejména z USA) od 80. let výrazně vzrostl a v současnosti tvoří téměř 30 % spotřeby sýrů v Mexiku. Celkový vývoz mléčných výrobků z Evropské unie do Mexika dosahuje přibližně 200 milionů USD ročně.

Na druhé straně modernizace obchodní dohody s Evropskou unií otevírá mexický trh pro větší přítomnost evropských výrobků. Vedle zeměpisných označení zahrnuje dohoda také snížení cel na řadu evropských produktů. V sýrařském sektoru to zvýhodňuje specializované výrobky s vyšší přidanou hodnotou (prémiové produkty), které nepředstavují přímou konkurenci americkým sýrům, protože cílí na odlišný segment trhu. Pro mexické distributory je snížení cel přínosem, jelikož rozšiřuje nabídku těchto výrobků a zvyšuje dostupné možnosti na domácím trhu.

Tento obchodní spor probíhá v důležitém období mexické obchodní politiky. Mexiko na jedné straně pokračuje v ratifikačních procedurách potřebných pro vstup modernizované dohody s Evropskou unií v platnost, zatímco současně vede obchodní jednání s USA a Kanadou v rámci dohody USMCA. Pro USA je prioritou zachovat názvy sýrů jako obecná označení, aby si jejich výrobci udrželi přístup na mexický trh. Evropská unie naopak očekává, že její produkty budou chráněny prostřednictvím označení původu.

Tato „sýrová diplomacie“ přesahuje samotný produkt a zdůrazňuje naléhavou potřebu Mexika vyřešit obchodní rozpory se dvěma nejvýznamnějšími trhy pro tuto latinskoamerickou zemi. Na jedné straně musí Mexiko chránit své agro-potravinářské vztahy vzájemné závislosti s USA, na straně druhé musí respektovat závazky vyplývající z jeho obchodních vztahů s Evropskou unií.

Autor: César Omar Reyes Valdez, zemědělský specialista, velvyslanectví ČR v Mexico City.

Více informací o nástrojích Ministerstva zemědělství na podporu exportu naleznete na webu mze.gov.cz v Proexportním okénku. Zdroje: nmas.com.mx, forbes.com.mx, france24.com