V prvním pololetí roku 2026 dosáhl vývoz agro-potravinářských produktů hodnoty 27,811 miliardy USD, což představuje meziroční nárůst o 1,7 %. Mezi hlavní exportní komodity patří pivo, tequila, bobulovité ovoce, avokádo a produkty z hovězího masa. Nejvýraznější růst zaznamenaly sektor tequily, jejíž vývoz vzrostl o 21,8 %, a hovězí výrobky s růstem o 8,1 %.
Navzdory tomuto exportnímu úspěchu se však domácí produkce obilovin nevyvíjí stejným směrem. Produkce základních obilnin určených pro domácí spotřebu vykazuje pokles. V roce 2025 dosáhla celková produkce hlavních obilovin v Mexiku (kukuřice, čirok, pšenice, neloupaná rýže, fazole a sója) 31,02 milionu tun. To představuje pokles o 5,9 % oproti předchozímu roku a o 16,2 % ve srovnání s rokem 2023. Pro rok 2026 se očekává pouze mírné oživení o 2,2 % na úroveň 31,71 milionu tun.
Tento trend je ještě zřetelnější při pohledu na delší období. Mezi lety 2018 a 2026 klesla produkce těchto obilovin o 13 %, zatímco sklizňová plocha se snížila o 11,4 %. Situaci dobře ilustruje pšenice, u níž během jediného roku přestalo být oséváno téměř 180 000 hektarů půdy a produkce klesla přibližně o 35 %.
V produkčních oblastech mexického státu Sonora se výnosy snížily z přibližně 6,5 tuny na hektar na 4,1 tuny na hektar. To některým producentům způsobilo odhadované ztráty ve výši 7 000 až 10 000 mexických pesos na hektar. K těmto problémům se přidává sucho a vodní krize, které omezují dostupnost vody pro zemědělství. Výsledkem je růst výrobních nákladů i cen obilovin, což dále snižuje ziskovost zemědělců.
Pokles domácí produkce vede Mexiko k větší závislosti na dovozu obilovin ze zahraničí. V prvních šesti měsících roku 2026 dosáhl dovoz agrárně-potravinářských produktů hodnoty 23,278 miliardy USD, což představuje růst o 4,9 %, tedy vyšší tempo než u vývozu. Obiloviny a olejniny dnes tvoří 32,21 % veškerého agro-potravinářského dovozu země, a představují tak nejvýznamnější dovozní kategorii.
Mexiko již patří mezi významné světové dovozce kukuřice, pšenice, sóji, rýže a fazolí, stejně jako dalších potravin, například sušeného mléka a různých druhů živočišných bílkovin. Tento vývoj odhaluje výrazný kontrast v mexickém agro-potravinářském sektoru. Na jedné straně stojí vysoce konkurenceschopné výrobní odvětví, které generuje miliardové příjmy z vývozu nápojů, ovoce, zeleniny a živočišných produktů. Na straně druhé se prohlubuje pokles produkce základních obilovin, což zvyšuje závislost země na dovozu za účelem uspokojení domácí poptávky.
