Meziplodiny zdobí českou krajinu, zemědělci je pěstují stále častěji

V posledních letech je v rámci tzv. Greeningu meziplodinami oséváno cca 140 tis. ha orné půdy, což je zhruba 5 % její výměry, část meziplodin ale zemědělci vysévají mimo greening a tato plocha není evidovaná v rámci statistik.

Řada zemědělců přistupuje k půdě obecně s větším respektem, uvědomují si zároveň, že meziplodiny jednostranně zatížené půdě pomohou a v dalších letech se tento přístup vyplatí. Většina to dělá kvůli dotacím, ale podle Stanislava Hejduka z Agronomické fakulty MENDELU roste i počet těch, kteří preferují šetrný přístup k zemědělské půdě a krajině jako celku a často meziplodiny pěstují z vlastního zájmu, bez ohledu na dotace.

„Zemědělství je v současné době veřejností většinou kritizováno za znečišťování životního prostředí hnojivy a pesticidy, za velké lány řepky, emise skleníkových plynů z chovu skotu a za řadu dalších věcí. Některé kritiky jsou v tomto směru oprávněné, pěstování meziplodin je ale jednoznačně pozitivním jevem, který navíc obohacuje krajinu jako celek,“ uvedl Vladimír Smutný.

Meziplodiny plní celou řadu funkcí, které jsou významné nejen pro zemědělce a jejich půdu, ale i pro sousední ekosystémy. Odebíráním nitrátů z půdy omezují riziko kontaminace podzemních vod. Zastíněním půdy zlepšují strukturu půdy, která v přírodě nikdy není delší dobu holá. Takto pokrytá půda je chráněna před erozí.

„Hustý pokryv a konkurence kořenů o vodu a živiny omezuje také růst plevelů a meziplodiny tak mohou omezit používání herbicidů. Kvetoucí porosty meziplodin plní také estetickou funkci v krajině a potěší všechny chovatele včel,“ uvedl Hejduk.

Úspěšné založení porostů meziplodin není jednoduchou disciplínou. Základem je včasný výsev už v červenci, aby měly rostliny dostatek času k produkci biomasy a mohly i vykvést. Dostatečné množství biomasy je významné pro vytvoření rozsáhlého kořenového systému pro zachycení nitrátů a dalších mobilních živin, pro eliminaci eroze půdy a zejména pro obohacení půdy o organickou hmotu, která jednak zvyšuje půdní úrodnost, ale také slouží jako zdroj energie pro půdní organismy, které půdu oživují.

„Bobovité rostliny dovedou pomocí bakterií na svých kořenech poutat vzdušný dusík a šetří tak následně náklady na nákup minerálních dusíkatých hnojiv a tím omezují i emise skleníkových plynů,“ doplnil Vladimír Smutný z Agronomické fakulty.

Dalším důležitým faktorem je výběr vhodných druhů rostlin. Podle dotačních podmínek nelze vyset pouze jeden druh, ale musí být vyseta směs minimálně dvou nebo lépe více druhů. V minulosti byla hlavní meziplodinou hořčice bílá. Její výhodou je rychlý počáteční růst a levné osivo. Nevýhodami jsou naopak její příbuznost s řepkou olejnou a tudíž možnost přenosu chorob a škůdců, ale také produkce různých antimikrobiálních látek, které omezují rozvoj půdní mikroflóry.

Proto je dnes častěji používána svazenka vratičolistá, popř. shloučená, čirok, pohanka, lnička, jetel alexandrijský, j. šípovitý a j. inkarnát, jílek jednoletý, peluška, mastňák habešský, ředkev olejná, ozimá řepice, slunečnice a další. Výběr druhů do směsí není náhodný, ale je třeba zohlednit termín výsevu, strukturu dalších plodin v osevním postupu, ale i výskyt patogenních háďátek a dalších škodlivých organismů.

Výhodou pro zemědělce bylo letošní příznivé počasí. Na některých místech porosty dorostly do výšky 80 až 120 cm a vytvořily záplavu květů pro včely, čmeláky i další opylovače. Současně rozzářily a oživily celou okolní krajinu.

„Po ukončení vegetace vytvoří na povrchu půdy mulč, který bude chránit půdu před erozí, výparem i slunečním zářením. Následně bude půda pásově zpracována a na jaře pak vyseta například kukuřice jako cílová plodina,“ dodal Hejduk. Hlavním přínosem je to, že nehrozí vodní eroze půdy a kukuřice může být pěstována i na svažitých plochách, kde by ji jinak zemědělci dát nemohli.

Redakčně upravená tisková zpráva Mendelovy univerzity v Brně