Modletická firma Sopo vyrábí komponenty nejen pro formule 1

Krátce před Vánocemi 2016 přišel do modletické firmy Sopo e-mail, o kterém majitel a zakladatel Vladimír Olmr netušil, jestli jde o omyl, nebo o vtip.

Vývojáři jezdecké stáje formule 1 se firmy, která začínala v garáži a ještě několik týdnů bude vyrábět v bývalém kravíně, ptali, zda je schopna vyvinout nový a výkonnější typ elektromotoru pro závodní monoposty.

Brzy se vyjasnilo, že o omyl nejde. „Našli si nás na webových stránkách. Hledali někoho, kdo by jim pomohl s vinutím, že by se přijeli podívat. Tak jsme se tomu smáli, že přiletí a zase odletí,“ vypráví Olmr v zasedačce společnosti o dvou stovkách zaměstnanců. Jenže konstruktéři nejenže přijeli, ale zase se vrátili. A to hned několikrát. Spolu s vývojáři Sopa postupně vyvinuli to, co pro rychlé vozy potřebovali, tedy elektromotory účinnější, než byla jejich předchozí verze.

„Jde o rekuperaci brzd. Když formule brzdí do zatáčky, tak akumuluje energii a ve chvíli, kdy vystartuje, tak veškerá energie jde do zrychlení. Poměr velikosti a výkonu je nepředstavitelný,“ popisuje nadšeně Olmr produkt, o kterém se firmě ještě nedávno ani nesnilo. Už příští rok by se však měl stát součástí vozů F1.

Co se týká hodnoty i množství, nejde sice o nijak závratnou zakázku. Ročně Sopo vyrobí 80 motorů, z nichž 60 neprojde přísnými testy. Dalších osmnáct směřuje do rezervy a pouze dva se opravdu dostanou do závodních vozů. Ani příspěvek ke zhruba 410milionovému obratu společnosti Sopo nebude tedy nijak závratný.

Ten vytvářejí především čtyři desítky zákazníků v čele s technologickými obry Miele nebo Schneider Electric. Vedle prestižní reference, která firmě Sopo otevřela cestu i k dalším zakázkám v motoristickém sportu, však spolupráce přinesla firmě hlavně cenné technologické know-how ze světa nejrychlejších závodních vozů. „Dneska můžeme zkušenosti navíjení z formule 1 aplikovat na standardní zákaznická řešení,“ dodává Olmr.

Z garáže přes kravín do nové továrny

Tady je potřeba vysvětlit, čím se ve společnosti Sopo vlastně zabývají. Zjednodušeně řečeno navíjením měděného drátu. Výjimečností je, že to dovedou tolika různými způsoby a tak precizně jako málokdo jiný na světě. Díky úzké specializaci tak rotory a statory z pětisethlavé středočeské obce směřují jako součásti nejrůznějších strojů do celého světa. Kromě vozů formule 1 je najdeme v nářadí, elektrokolech i větrných elektrárnách.

Příběh firmy přitom opravdu začal v roce 1993 v garáži Olmrových rodičů a do značné míry je příkladný pro vývoj tuzemské ekonomiky v posledních 30 letech. Jako řada jiných zkoušel vyučený elektromechanik a pozdější učitel v euforických 90. letech obchodovat se vším možným, od barev přes kávu až po elektroniku. Obchody spíše klopýtaly, než běžely, a tak si přivydělával svou původní profesí.

Pro místní zemědělské družstvo, do jehož kravína doprovázel jako dítě prarodiče a později tam přestěhoval výrobu společnosti Sopo, opravoval elektromotory. Ty v Sopu postupně začaly převládat nad klasickým nákupem a prodejem zboží a koncem 90. let se společnost definitivně přetransformovala na výrobní firmu. Jako většina tehdejšího tuzemského průmyslu v té době fungovala především jako subdodavatel německých firem a její hlavní konkurenční výhoda spočívala v levné pracovní síle. Olmr jezdil i několikrát týdně do Německa shánět zakázky.

Ty časy jsou pryč. Dnes Sopo disponuje vlastním vývojem a zákazníci dojíždějí naopak do Modletic. Jako předvoj vysílají své vývojáře, kteří pak s konstruktéry firmy Sopo společně objevují stále nové možnosti vinutí.

Dnes má Sopo vedle domovské obce výrobu ještě v Nebovidech u Kolína a Jedovnicích na Blanensku. Před třemi lety pak za deset milionů korun převzalo výrobce elektromotorů z Bystřice nad Pernštejnem, kterému se dlouhodobě nedařilo. Sám Olmr přitom v počáteční éře svého podnikání vnímal bystřickou továrnu díky vysoké míře automatizace jako nedostižný vzor.

„Dopadlo to, jak to dopadlo. Spousta firem, které měly možnost to někam dotáhnout, spadla managementu do klína. Nebyli nuceni do toho šlapat, protože všechno běželo. Když jsme začínali my, tak v Modleticích nebyl jediný telefon. Objížděli jsme proto na kole a na motorkách okolí a nabízeli elektromotory. Museli jsme jet na milion procent, zvlášť když jsme měli zastavené rodinné baráky, třeba dokonce od rodičů. Přijďte ale za tatínkem a řekněte mu: Nezlob se, ale už nemáš kde bydlet,“ vzpomíná Olmr na tvrdé začátky.

Ačkoliv je stoprocentním vlastníkem firmy, mluví výhradně v plurálu. Své podnikání vnímá totiž jako kolektivní dílo všech zaměstnanců.

Prase v komíně

Kravín bývalého JZD už proto firmě přestal stačit, a to nejen kapacitně. Před zákazníky z řad světových koncernů nepůsobí zrovna reprezentativně. Firma proto aktuálně dokončuje vůbec největší investici ve své historii. Na okraji obce buduje za 130 milionů korun novou továrnu.

Vesnici u logisticky důležité křižovatky dálnice D1 a Pražského okruhu obklopila v posledních letech hradba anonymních šedých hal. Svůj sklad zde má Kaufland, Billa nebo Karcher a Olmr se chtěl vyhnout tomu, aby na katastru domovské obce vyrostla další funkční, ovšem nijak vzhledná stavba.

Přečtete si více o společnosti Sopo na portále BusinessInfo.cz

Vznikající továrna Sopo tak bude zděná. Použité červené cihly mají imitovat industriální architekturu 19. století. Nebude chybět ani cihlový komín, který však nezamoří okolí průmyslovými zplodinami (při navíjení drátu ani žádné nevznikají). Uvnitř kouřového lapače bude gril na prase. Počítá se i s masérnou a kantýnou, do které se nebude dovážet jídlo od dodavatelů, ale přímo na místě vařit.

„Chceme, aby k nám lidé nechodili jen do práce, ale aby se s firmou ztotožnili,“ vysvětluje Olmr. Jakožto výrobní firma nedovede podle něj Sopo nabídnout zaměstnancům tak vysoké mzdy jako jiná odvětví koncentrovaná do blízkého hlavního města. „Dneska to ale už není jen o penězích, je to o volném čase, sounáležitosti s firmou, s kým a mezi kým dělají. To dnes hodně funguje,“ vysvětluje motivaci pro zaměstnanecky orientovanou továrnu Olmr.

Navíc ne všechno vinutí bude v nové továrně jen na zaměstnancích. Do podniku se spolu s nimi v srpnu přestěhuje i originální prototyp robota speciálně vyvinutého ve spolupráci se švýcarskou společností Staubli. Jde o prvního robota na navíjení elektromotorů na světě, který Sopo představila na berlínském veletrhu CWIEME.

Jeden takový už v Modleticích je, další by měl následovat. „Dříve některé věci nešly udělat, musely se zkoušet ručně a nebylo možné je otestovat. A nešly dělat ve středně velkých sériích. Robot to dokáže. Do budoucna by to tedy mělo pomoct i zákazníkům vyrobit to, co doposud nebylo možné,“ vysvětluje Olmr.

Robot nejspíš pomůže navinout elektromotor i do závodních vozů, se kterými je Sopo nově spojeno. Někteří Olmrovi kolegové už využili možnosti a vyrazili na některý ze závodů formule 1. Sám zakladatel se tomu zatím vyhýbá. „Byl jsem pozván už několikrát, ale pořád si říkám, že pojedu až tehdy, kdy auto s naším motorem vyjede na trať,“ říká šéf firmy.

Převzato z týdeníku Euro, Autor: Jan Brož, foto: Martin Pinkas.