V diáři máte po nás schůzku s agenturou Bloomberg. Pojede snad svět podle inovačního scénáře Made in Czech?
V Americe zaujala naše strategie a pozvali nás, abychom ji představili. A mezitím se ozval Bloomberg, že by o ní chtěli napsat.
Co zrovna Ameriku může zajímat na českých růstových teoriích?
Nejen Ameriku, představili jsme je i v Singapuru, v Indii, mluvili jsme o nich v Davosu, vyrážíme do Izraele. Odezva je nad očekávání. Tvrdíme, že jsme zemí, která není jen závislá na jednoduchém průmyslu, ale míříme k technologiím. Říkáme, že zásadně zvýšíme objem výdajů na výzkum a vývoj, a to skrze státní i soukromé zdroje.
To vše v kompaktním celku devíti pilířů, které věcně a nejenom řečmi hodláme podporovat. Měníme i systém hodnocení výzkumu a vývoje.
Není to paradox, že Česko bývá v zahraničí považováno za montovnu, a najednou by se o něm mělo mluvit jako o technologické velmoci?
Česko je tak považované hlavně u nás. Na začátku to bylo ještě daleko výraznější – brali jsme všechno, chtěli jsme vyrábět, exportovat a každého jsme proto podpořili. Stigmatu levné ekonomiky se ale musíme zbavit. Nejsme levnou ekonomikou. Pokud bychom na to sázeli, proděláme na tom. Jsou tu tlaky na zvyšování mezd, ale ty nezvýšíme tehdy, pokud zde nebudeme tvořit finální produkci. Každá firma musí mít primárně zisk. Když se bude firmám dařit – a to neznamená dodat nějaký poloprodukt do Německa – tak se to bude šířit dál.
Jak o sobě levná ekonomika může prohlásit, že není levnou ekonomikou?
Jedině přes výzkum a vývoj a vytvořením kvalitního prostředí pro inovace.
A kdo to bude platit – firmy, nebo stát?
Primárně musejí firmy. Ale musíme je k výzkumu motivovat. To se dá více cestami. Buď jim dáte peníze, ale to je jednak drahé, jednak mohou zdroje, hlavně z Evropy, vysychat. Pak je to nepřímá podpora, kterou se vydala západní Evropa, a ta je založená na vyšších daňových odpočtech. Hodláme je proto zjednodušit. První krok už jsme udělali – upravili jsme legislativu, aby nedocházelo k dřívějším situacím, kdy firmy kvůli špatným zkušenostem s finančními úřady odpočty raději nevyužívaly.
Váš program tedy nové peníze rozdělovat nebude?
Nikoli. Většina ze zmíněných devíti pilířů jsou už stávající aktivity. Například rada vlády pro výzkum má k dispozici v rozpočtu 37 miliard korun ročně na financování výzkumu. Hodláme tyto zdroje výzkumu jinak řídit a vyhodnocovat výsledky a těm lepším dávat více, horším méně.
Takže dosud to dělal stát špatně?
Dosud se hlavně rozdělovaly peníze a neřídilo se to. Měníme nyní celý systém podpory výzkumu a vývoje a současně v aktuální strategii vytyčujeme nové priority. Jsou to věci od vybudování systému podpory start-upů přes digitalizaci, chytrou infrastrukturu, investice až po patenty a polytechnické vzdělávání.
O střípcích mozaiky, kterou nastiňujete, už se v Česku bez většího významu mluví dlouhá léta. Proč myslíte, že tentokrát to bude fungovat?
Zásadní je fakt, že se vše koncentruje pod jednu střechu a bude se to řídit. Každý dosud dělal něco jiného, jeden zájem sledovala věda, druhý školství, třetí byznys, čtvrtý rezorty. Teď vše provážeme ve společném systému.
Na které oblasti a sektory ekonomiky se váš plán zaměří především?
Strategie neupřednostňuje žádný obor. Budeme ale daleko intenzivněji ukazovat ve světě naše úspěchy a oblasti, kde jsme velmi silní – ať už to jsou laserové technologie, chemie, nanotechnologie nebo energeticky úsporná řešení. Jsme dobří i v klinické medicíně, v biotechnologiích, v umělé inteligenci – v tom jsme úplné hvězdy. V tomto oboru máme pět set vědců, nejvíce v Evropě na obyvatele.
Převod vědy na byznys ale Česku nikdy nešel.
Ano, ale vědecké kapacity jsou přesto základem. Naše inovační strategie zahrnuje celý proces od A do Zet. Také proto se na ní podílela Akademie věd, vysoké školy i soukromé firmy a našly všeobecnou shodu.
V současnosti jsme velmocí ve výrobě klasických automobilů. O dekádu zpátky by to byla lichotka, není to nyní spíše nevýhoda?
Budoucnost bude spočívat v nové infrastruktuře spojené s alternativními pohony vozů, zřejmě i s autonomním řízením. Třeba u BMW v Mnichově mají ve vývojové fabrice na autonomní řízení 2500 lidí, kteří jenom testují a simulují chování autonomních aut. A infrastruktura pro autonomní řízení vozidel se bude budovat i v Česku.
Jak se na to připravit?
Tuzemský autoprůmysl funguje na bázi subdodávek pro německé firmy a míra autonomie v rozhodování v Česku není zrovna velká. Jasně, ale tady vyrábíme a osazujme technologie. Jestliže chceme vybudovat autonomní systém, musíme vytvořit navigační systém podél silnic a infrastrukturu, kterou budou auta naváděna. Musíme připravit algoritmy pro to, aby to fungovalo – to je ona umělá inteligence. Ale jde o výrobu a komplexní řešení, budování systémů a služeb. A buď se infrastruktura draze doveze ze zahraničí, nebo to naopak budeme my, kdo bude tato řešení vymýšlet.
GE Aviation měla přede dvěma lety v Česku velké výzkumné plány, na kterých spolupracovala s ČVUT. Pak z nich ale sešlo, neboť narazily na chybějící zdroje financování. Není to typický osud těchto vizí v Česku – ambiciózní cíle, které se pak rozplynou?
Náš program je cíleně ambiciózní. Česko je vysoce technologicky orientovanou zemí, která už za socialismu hrála první housle v průmyslu. Ale chceme-li stačit době, musíme včas přetvářet infrastrukturu, školy, vědu, bez toho nedáme dohromady nic. A naše strategie má ambici tohle všechno spojit, uřídit a kontrolovat.
Jak vás poslouchám, příliš nevěříte v trh a v to, že by takový program inovačních investic odstartovala nějaká skupina „andělských“ či venture investorů?
Ti budou sledovat jen svůj benefit, my musíme sledovat prospěch celé země. Oni nevyřeší zázemí na školách, podívají se jen na EBITDA a buď do toho dají peníze, nebo ne. A za deset let budou jinde. Inovační hřiště musí vytyčit stát a musí začít od základních škol.
Ve fázi start-upu, spin-offu už pak může přijít ke slovu trh. Naším cílem ale přesto není, aby přišel německý investor a koupil český start-up.
Jste znám jako kritik rychlého růstu mezd, přitom chcete v Česku vychovávat talenty. Nejde to proti sobě?
Kritizuji, jen pokud rostou mzdy rychleji než produktivita. Musíme prokázat světu, že vyrábíme špičkové, do určité míry unikátní věci, za čímž stojí primárně výzkum. V tom může pomoci i marketing. Například izraelský zázrak stojí mimo jiné na tom, že jsou mistry marketingu. Nejprve vám popíší genialitu Izraele a v čem jsou výborní a proč jsou tak dobří a získají si vás. Přesvědčí vás, že jsou lídři. Nejsou přitom zase o tolik lepší než my, ale my to neumíme prodat, vzbudit nadšení.
Je to dáno mentalitou? A lze ji změnit?
Pokud se budete jako stát dostatečně dlouho prezentovat sebevědomě, nakonec to může přeskočit i na lidi. Nemůžeme dál propagovat Česko jako zemi příběhů. Proč bychom měli být zemí minulosti. Jestli tu chcete udržet mladé lidi, na minulost je určitě nenachytáte. Nejde o památky a přírodu, to je fajn, ale nestačí to. A Česko jako nadějnou zemi doteď nikdo nepropagoval.
Hodně vidět byla vaše návštěva Davosu. Podaří se proměnit flirt s IBM?
Na jednání s nimi jsme šli s cílem, abychom dosáhli téhož, čeho Emmanuel Macron loni. Výsledkem byl tehdy vznik hubu se dvěma stovkami lidí. IBM bere Česko velmi vážně, mají tu ostatně šest tisíc lidí. Teď už pokračujeme s místním vedením.
Dalším výstupem je Visa. Nejde jen o platební karty. Je to technologická firma, která podniká v branži mobility dopravy. A jsou v tom lídři. Pomohou nám v podpoře našeho výzkumného centra dopravy, které se propojí se špičkovým londýnským centrem inovací pro dopravu, kde jsou dokonalé simulace dopravy spojené s platebními způsoby a fintechem.
Plánujete nějaký systematický marketing země směrem ven?
Ano, každý, kdo pojede ven, bude muset mluvit o tom, že Česko je vysoce inovativní země. Velvyslanci nebo třeba pracovníci CzechTradu budou od rady pro výzkum každý měsíc dostávat marketingové podklady, informační balíček všech úspěchů na poli vědy, výzkumu a inovací. Představili jsme to asi padesáti velvyslancům a ti byli nadšení, že konečně budou mít o čem povídat. Budou říkat, že Česko je v mnoha oblastech lídrem a má ambice i chytré lidi.
Ale každý měsíc se asi příliš moc nového nestane?
Buďte klidný. Osloveným z toho praskne hlava, protože tu děláme velké množství skvělých věcí.
Karel Havlíček (48)
- Od revoluce podniká, spolumajitel společnosti Sindat. Dlouhodobě zastává pozici předsedy představenstva Asociace malých a středních podniků a živnostníků ČR.
- Mnoho let se angažuje v akademickém prostředí na soukromé pražské Vysoké škole finanční a správní vede fakultu ekonomických studií.
- Je místopředsedou vládní Rady pro výzkum, vývoj a inovace a hlavním autorem Inovační strategie Česka do roku 2030. Je poradcem premiéra v oblasti vědy a podnikání.
- Autor několika odborných knih a desítek recenzovaných článků.
Převzato z portálu e15.cz. Autor článku: Jaroslav Bukovský. Foto: Anna Vacková.