Na začátku mě odmítalo i devět šéfů z deseti. Věděla jsem ale, že když vydržím, podaří se to, říká Simona Zábržová

Dopady, které má tento stav například na ekonomiku firem, jsou totiž obrovské. Dobrá zpráva ale podle Simony Zábržové je, že se péče o duševní zdraví stává v ČR součástí firemní kultury.

Soulmio, tedy online platformu, která firmám poskytuje komplexní péči o duševní zdraví, jste zakládala poté, co vás postihlo profesní vyhoření. Jak jste došla k tomu, že tenhle problém je závažný a dotýká se významného množství lidí, tím pádem že má smysl takový startup rozjet? 

Že to je závažný problém jde jednoduše doložit pomocí dostupných statistik. Například podle výzkumu Národního ústavu duševního zdraví vykazuje každý třetí Čech symptomy spojené se zhoršeným duševním zdravím. Mezi roky 2017 a 2020 došlo k nárůstu duševních poruch z 20 na 30 procent. A ze zmíněného výzkumu také vyplynulo, že až 70 procent takto postižených lidí nevyhledá odbornou pomoc.

Další výzkum, v tomto případě společnosti LMC z loňského roku, mimo jiné ukázal, že za poslední dva roky dramaticky vzrostlo přetěžování lidí v zaměstnání. Například 51 procent zaměstnanců se setkalo s přemírou práce, 40 procent jich pracuje více, ale nikdo to podle nich neocení, 30 procent zaznamenalo vyšší objem práce, což vedlo k jejich zhroucení, a 27 procent respondentů informovalo, že zaměstnavatelé nerespektují jejich volný čas. A ještě bych doplnila, že podle odhadů Světové zdravotnické organizace (WHO) z roku 2016 stojí světovou ekonomiku ztráta produktivity v souvislosti s depresemi nebo úzkostmi až 1 bilion eur ročně.

To vypadá jako poměrně velký problém, kterému zřejmě není věnovaná dostatečná pozornost. Jaké jsou ve firmách v ČR hlavní bariéry zavádění péče o duševní zdraví?

Je jich celá řada. Lidé především necítí dostatečné psychologické bezpečí ve svých týmech pro řešení těchto problémů, obávají se, že se pak budou muset vyrovnávat s určitým stigmatem. Dále je to absence aktivního zapojení managementu do tématu, nedostatečná edukace, nevhodně zvolené nástroje pro podporu wellbeingu, také třeba neinformovanost a absence komunikace či nedostatečná zpětná vazba a hodnocení.

S prevencí a léčbou deprese pomůže unikátní LED technologie

Pokud chtějí manažeři, kteří mají starost o zaměstnance v gesci, přesvědčit vedení, že by mělo investovat do duševního zdraví svých týmů, jsou schopni vyčíslit, jaké benefity to firmě přinese? Třeba v podobě zisku z vyšší efektivity?   

Samotné výdaje spojené s provozem a řízením firem nejsou vždy jedinými ukazateli úspěšnosti a efektivity. Mezi vyčíslitelné faktory, které lze kvantifikovat a analyzovat, patří náklady na lékařskou péči, dále absenteismus a také tzv. presenteismus, tedy situace, kdy zaměstnanec zůstává v práci navzdory své nemoci, čímž klesá jeho produktivita a efektivita. Patří sem i náklady na nábor a na zaškolení. Tyto prvky mohou být jasně identifikovány a zahrnuty do výpočtů.

Existují tedy i nevyčíslitelné aspekty? 

Je jich celá řada a mají zásadní dopad na provoz firmy a její celkový výkon. Třeba ztráta talentů, narušení týmové dynamiky, vyšší míra konfliktů a zvýšená zátěž kolegů. Jde o faktory, které nelze jednoduše vyjádřit číselně, přesto však mohou mít dlouhodobé a rozsáhlé důsledky.

Například schopnost firmy adaptovat se na nové trendy a tržní podmínky může negativně ovlivnit snížená kreativita a inovativnost. Pokles motivace a loajality k firmě v důsledku snížení angažovanosti zaměstnanců má zase dalekosáhlý dopad na produktivitu a výkonnost. Důsledkem narušených vztahů a nedostatečného toku informací pak může být zhoršené strategické rozhodování, což ovlivňuje dlouhodobou schopnost firmy plánovat a růst.

V neposlední řadě mohou mít nevyčíslitelné faktory negativní dopad i na firemní image. Je zkrátka důležité si uvědomit, že i když nejsou snadno měřitelné, neměly by být opomíjeny. Jejich dlouhodobý vliv může mít stejně závažné důsledky jako krátkodobé finanční ztráty.

Měla by třeba i existovat legislativa, která by mířila tímto směrem?

Nemyslím si, že je to nutné. Podle mě je potřeba především to, aby si firmy uvědomovaly svoji vlastní zodpovědnost. Aby příslušní manažeři prováděli sebereflexi toho, co se ve společnosti děje, jak je nastavená firemní kultura, jak se zaměstnanci cítí.

Víme, že právě tyhle faktory jsou často problémové, takže zaměřit se na ně prostřednictvím pravidelných průzkumů ve firmě může hodně pomoct. Protože na základě toho je pak možné nastavovat určité psychologické bezpečí.

Takže si myslíte, že firmy si problém spíš neuvědomují, než že by se mu něvěnovaly záměrně. 

Ano. Často říkám, že vedení firem mnohdy není dostatečně osvícené. Myslím si, že řada z nich má stále „devadesátkový” způsob řízení, kdy se jede hlavně na výkon. Co je ale v tomhle kontextu podstatné, je uvědomit si, jak výrazně se v poslední době změnila role manažera.

Jak se změnila a proč je to tak důležité?

Ještě před zhruba třemi lety byl manažer orientovaný především na výkon, výsledky a růst. Pak ale přišly události jako covidová pandemie, ruská agrese na Ukrajině, rapidní růst inflace. Manažer se najednou ocitl v nové roli: stal se juniorním koučem. Byla to ovšem často nechtěná role, spousta manažerů neví jak se to dělá, nechápe, proč za ním chodí zaměstnanci a říkají mu, že se cítí špatně a nejistí.

A tím, že v nejisté době se v důsledku před chvílí zmíněných událostí ocitly i firmy, zákonitě se tohle všechno odráží se na psychickém stavu zaměstnanců. A na to, aby se manažer choval jako kouč a s velkou nadsázkou i jako terapeut, firmy nejsou připravené. Tím pádem ani nejsou připravené na to zabývat se průzkumy mezi zaměstnanci nebo nejsou správně edukovaní v oblasti pomoci lidem po psychické i rozvojové stránce.

Tohle asi souvisí s tím, že situace, resp. trh práce se výrazně proměňuje. Jak ukazují různé průzkumy, přicházejí nové trendy, zaměstnanci mají na své zaměstnavatele jiné nároky a požadavky třeba na pracovní prostředí. 

Ano. A je zřejmé, že pokud se tomu firmy nepřizpůsobí, budou mít problémy.

Příběh Národního ústavu duševního zdraví. Inovace pro duševní zdraví

Mají šanci zásadně vylepšit duševní zdraví svých zaměstnanců i malé firmy s omezenými rozpočty? 

Nepochybně. Minimálně mohou ve firmě tohle téma detabuizovat, dát jasně najevo, že vzhledem k tomu, co se ve společnosti děje, je normální cítit se nejistě, špatně či psychicky vyčerpaně. Jako druhý krok doporučuji začít s dobrovolným vzděláváním, zejména v tématech duševní pohody a wellbeingu.

Jak se od chvíle, kdy jste založila Soulmio, služby tohoto typu a zájem o ně vyvíjí?

Na začátku, před těmi čtyřmi roky, byl problém prodat i webinář za dvanáct tisíc. Manažeři ve firmách tvrdili, že tyhle věci nepotřebují. Pak ale přišel covid, a najednou se zvedl obrovský zájem o tohle téma, které bychom souhrnně mohli označit slovem wellbeing.

Dnes už si u nás lidé objednávají komplexní program, to znamená nejen poradnu, ale i prevenci. Dřív to tedy byl benefit, ale v posledních měsících se mi zdá, že se tyto služby stávají součástí firemní kultury. Jsem za to ráda, protože si myslím, že by to tak mělo být.

Takže se vám povedlo objevit tu pověstnou díru na trhu.

Spíš jsem ji objevila ještě před tím, než vznikla. Pro mě bylo motivací moje vyhoření. A když jsem trh zkoumala z pohledu zákazníka, zjistila jsem, že to je katastrofa. Když jsem ho později zkoumala kvůli svým zaměstnancům, už v roli podnikatelky, výsledek byl bohužel stejný.

Tehdy jsem pronesla tu osudnou větu, že si to tedy budu muset vymyslet sama. Chtěla jsem program prevence a intervence, který budou zaměstnanci milovat nejen pro svůj účel pomoci s psychickými obtížemi v pracovním prostředí, ale i pro inspiraci k seberozvoji. A to se, troufám si říct, podařilo.

Jaké byly začátky, když jste začala přesvědčovat vedení firem, že je potřeba zabývat se duševním zdravím zaměstnanců, což pro ně většinou jistě bylo něco úplně nového? 

Bylo to velmi těžké. Nejdřív mě hodně odmítali, možná i devět šéfů z deseti. I na základě toho mě pak skoro všichni v mém okolí přesvědčovali, ať se vrátím k něčemu hmatatelnému. (Simona Zábržová dříve pracovala např. pro společnost Bushman – pozn. red.). Jenže já jsem tyhle problémy sama prožila, takže jsem věděla, jak závažné to je.

Taky jsem ze statistik Národního ústavu duševního zdraví zjistila, že až devět set tisíc lidí v ČR užívá tlumící léky, tzn. antidepresiva, léky na spaní a podobně. Což je prakticky každý desátý Čech. A pozor, to jsou jen ti, o kterých víme. Takže se dostáváme možná i někam ke dvěma milionům lidí, což už je skutečně velký problém.

A přestože se na mě tehdy spousta lidí dívala dost nechápavě, co si to vymýšlím, já jsem si závažnost téhle věci uvědomovala a nepochybovala jsem, že když vydržím, podaří se to. Protože to zkrátka už tehdy bylo téma a já pevně věřila ve svou silnou intuici.

Soulmio se po čtyřech letech zdá být etablovanou firmou, zároveň to ovšem vypadá, že s tím, jak se z péče o mentální zdraví stává trend, podobně zaměřených startupů a firem v ČR rychle přibývá. Jak náročný je současný konkurenční boj? 

Pro nás je výhoda, že jsme před čtyřmi lety byli průkopníky tohoto oboru v ČR. I díky tomu jsme dnes lídrem v sektoru B2B, tedy firemní psychologie. V průběhu naší existence jsme získali čtyři ocenění, což nám kromě jiného přineslo PR prostor v médiích.

Držíme si vysokou odbornost a jsme velmi nároční na kvalitu, máme třeba i spolupracovníky ze zahraničí. Ale to, že jsme lídry trhu, neznamená, že bychom nemuseli vymýšlet nic nového. I proto jsme náš program postavili tak, aby dokázal reagovat na to, co se ve společnosti děje.

Co ta konkurence, šlape vám někdo na paty?

To si nemyslím. Jsem totiž přesvědčena, že pokud je firma postavená na dlouhodobém fungování, ne pouze na zisku investorů, klade maximální důraz na kvalitu a na to, aby její produkty a služby skutečně pomáhaly, tak se nemusí bát neúspěchu. A fakt, že s námi až 90 procent klientů prodlužuje smlouvy na další rok, je pro mě potvrzením, že jdeme správnou cestou.

Začíná se i v téhle oblasti projevovat vliv umělé inteligence, která rychle proniká prakticky do všech oborů?

My ji zatím nevyužíváme, ale už vyvíjíme několik nástrojů, jejichž součástí umělá inteligence bude. Obecně je AI v naší oblasti využitelná například pro psychoterapeutické kalendáře. Hodně nápomocná pak je při rozpoznávání biometrických emocí. To znamená, že na základě záznamu rozhovoru dokáže vyhodnotit, jak moc je dotyčný ve stresu nebo jestli mu hrozí vyhoření.

AI je tedy využitelná v prediagnostické části, lidé se s její pomocí mohou otestovat ještě před tím, než jdou k terapeutovi. Takže z pohledu diagnostiky dává podle mě její využití velký smysl. Nicméně pokud jde o AI jako terapeuta, tam bych byla opatrná, protože zatím by to mohlo spíš uškodit než pomoct. Odhaduji, že tohle se v příštích minimálně dvou letech nezmění.

Zajímá mě také, jestli i ve vašem případě platí rčení o kovářově kobyle. Pečujete o své vlastní duševní zdraví? 

Poté, co jsem dvakrát vyhořela, toho pro sebe dělám hodně, je to asi padesát aktivit, taky o tom přednáším. Po vyhoření jsem musela spoustu věcí změnit, například si v hlavě nastavit, že odpočinek je zkrátka odpočinek. Musela jsem si taky začít vytvářet odolnost, ať už sportem nebo praktikováním mindfulness.

Shrnula bych to tak, že jsem se plně odpojila od světa venku a začala si maximálně budovat svůj vnitřní svět. Pochopila jsem, že se od té venkovní nejistoty musím odtrhnout. Takže se nedívám na zprávy, nečtu žádné negativní věci, netrávím už tolik času na sociálních sítích a každý den předtím, než jdu spát, deset minut jenom dýchám a dostávám tak ze sebe emoce a napětí. A jednou za čas si dělám takový rituál s ceremoniálním kakaem, při kterém se díky vysoké dávce přírodní medicíny dostávám do stavů vize, inspirace a absolutního přijetí sama sebe.

Zdroj: ELAI