Silné ročníky odcházejí do důchodu, mladší generace nestačí doplnit pracovní trh a podniky čelí stále těžšímu boji o talenty. Podle odhadů MPSV bude do roku 2035 chybět přibližně 400 tisíc zaměstnanců.

Už dnes sektorové asociace hlásí systémové nedostatky v řádu desítek tisíc pracovníků – zejména ve stavebnictví, sociální péči, zdravotnictví, dopravě a dalších klíčových oborech. A v následujících letech se tento trend ještě prohloubí.

Letošek přináší další novinky v programech ekonomické migrace

Firmy proto hledají řešení samy. Výrobní podniky i zdravotnická zařízení už nabírají pracovníky z Filipín, Mongolska, Indie a dalších zemí, často prostřednictvím specializovaných agentur. Tyto kroky dokazují, že poptávka je skutečná a urgentní. Zkušenosti také ukazují, že individuální rekrutace naráží na zásadní limity. Firmy sice dokážou přivézt pracovníky, ale jde často o nesystémový proces: lidé nejsou dlouhodobě připravováni ani po stránce kvalifikace, ani jazykově či kulturně na práci v Česku.

Bez zapojení politiky a bilaterálních dohod se český trh práce dostává do nevýhodné pozice – snižuje se jeho atraktivita pro kvalifikované pracovníky a náborové snahy firem zůstávají roztříštěné a nákladné. Přitom už dnes doporučení Národní ekonomické rady vlády, priority MPSV i Hospodářská strategie ČR zdůrazňují nutnost zvýšit a zjednodušit příchod zahraničních pracovníků. Zatím však není jasně definováno, jak toho dosáhnout.

Inspiraci můžeme čerpat z okolních zemí, které už přešly od individuálních náborů k bilaterálním dohodám zaměřeným na konkrétní sektory, jak ve svém analytickém dokumentu představila česká kancelář Mezinárodní organizace pro migraci. Rakousko prostřednictvím systému Red-White-Red Card cílí na technické profese a pečovatelské služby, přičemž spolupracuje například s Indií, Ghanou či Filipínami. Německo rozvíjí strategické dohody s Filipínami, Indií, Gruzií, Keňou, Uzbekistánem, Marokem, Kolumbií a dalšími.

Tyto modely mají společné jádro: jedna země pomáhá s rozvojem dovedností v daném sektoru a jazykovou přípravou, druhá pak získává kvalifikovanou pracovní sílu připravenou na konkrétní zahraniční i domácí trh. Nejde tedy jen o jednotlivce, ale o stále více konkurenční globální trh s pracovní silou, kde země soupeří o talenty. Vyhrávají ti, kteří umějí nabídnout stabilitu, systém a férové podmínky – ne vždy jen nejvyšší mzdy.

Nedostatek pracovní síly ve stavebnictví se dále prohlubuje 

Česká republika se nemůže měřit s platovými možnostmi Německa nebo Rakouska, a měla by tak nabídnout vysokou kvalitu v jiných oblastech: promyšlený systém, důraz na bezpečný nábor, zájem o dlouhodobou spolupráci s partnerskými státy a péči o integraci pracovníků.

Podnikatelské svazy a sektorové asociace by proto měly být aktivní součástí dialogu se státem – právě ony znají reálnou poptávku po profesích a jejich hlas je klíčový, aby bilaterální dohody odpovídaly skutečným potřebám trhu. Jde o příležitost přetavit akutní problém v dlouhodobou strategickou výhodu – propojit hospodářské cíle se získá váním kvalifikovaných pracovníků, nastavit férový a transparentní systém náboru a podpořit nejen příliv, ale i udržení talentů.

Převzato z Internetového portálu TRADE NEWS. Zdroj: Mezinárodní organizace pro Migraci (IOM)