Nedostatek pracovníků a stárnutí populace pomáhají řešit roboty



První průmyslová revoluce byla spojena s nástupem strojů. Ty násobily sílu svalů a umožňovaly lidem lépe „manipulovat se světem“. Pořád ale musel vedle stroje stát člověk, který rozhodoval, jak s touto silou bude naloženo, píší Erik Brynjolfsson a Andrew McAfee, autoři knihy The Second Machine Age: Work, Progress, and Prosperity in a Time of Brilliant Technologies (Druhá doba strojová: Práce, pokrok a prosperita v časech skvělých technologií).

V dnešní době, kterou tito autoři označují jako „druhou dobu strojovou“, se již mnohdy automatizuje i toto rozhodování a nastupují roboty. Jaký dopad to bude mít na výrobu, ekonomiku, na pracovní trhy i na celou společnost? A bude se v dnešním odlišném globálním kontextu opakovat scénář z 19. století, kdy přes obavy, které tehdy v Anglii vedly až k rozbíjení strojů, nová technika nakonec přinesla nevídaný růst blahobytu?

Průmysl 4.0

V sousedním Německu se dnes hodně mluví o tzv. „čtvrté průmyslové revoluci“. Pojem „Industrie 4.0“, který se poprvé objevil v roce 2011, označuje strategii německé vlády, jejímž cílem je „inteligentní továrna“ (Smart Factory) a technologickým základem jsou kybernetické systémy a „internet věcí“. Industrie 4.0 je definována jako „udržitelná koncepce automatizace založená na efektivních a flexibilních výrobních procesech“.

Jednou z otázek je, jakým způsobem – a ve kterých oblastech – se tento vývoj dotkne pracovních sil. Jistý náznak trendu v uvažování představují nedávná vyjádření Horsta Neumanna, člena představenstva automobilky Volkswagen, který má na starosti lidské zdroje. Ten se netají tím, že některé z pracovních pozic ve firmě mají v budoucnu vykonávat spíše roboty než lidé.

Půjde podle něj především o místa vyžadující monotónní nebo ergonomicky nevhodnou činnost. Neumann dokonce vyčísluje, že hodinové náklady na práci robota vycházejí zhruba na 5 eur, zatímco hodina lidské práce, včetně nákladů na penzijní a zdravotní pojištění, stojí 40 eur.

Česká republika v automatizaci nezaostává

Tento trend potvrzuje i ředitel společnosti KUKA Roboter pro ČR a SR Jindřich Vaňous. „Roboty se dnes hodně nasazují v činnostech, pro které je obtížné najít zaměstnance. Pro někoho to možná bude nečekané, ale poslední dobou je právě toto skutečně jedním z velmi častých argumentů, proč si firmy roboty pořizují,“ říká. Důvody jako stárnutí populace, nedostatek vhodných pracovníků nebo i snaha ušetřit náklady na zaměstnance sice k úvahám o zavedení robotů ve firmách přispívají, nejsou však podle pana Vaňouse ty hlavní. Roboty jsou velmi univerzální zařízení a uplatňují se v širokém spektru aplikací.

K nejčastějším argumentům, které hovoří pro automatizaci, tak patří například potřeba manipulace s příliš hmotnými objekty, nepříznivé pracovní prostředí jako je prach, hlučnost či vysoká teplota, nevhodné ergonomické pozice, požadavek na vysokou přesnost procesu nebo krátký čas cyklu, ale také třeba nedostatek podlahové plochy.

Musí to samozřejmě dávat smysl i ekonomicky. A v tomto směru ve prospěch nákupu průmyslových robotů mluví i to, že poměr cena/výkon se v posledních deseti letech zlepšil více než šestinásobně. Doba návratnosti takové investice je závislá nejen na primárním důvodu, proč má být konkrétní proces automatizován, ale také na celkovém technickém řešení.

„Máme projekty, kde se investice vrátila v řádu měsíců, u jiných je ale robot primárním strojem pro výrobu a jeho návratnost se tedy takto neřeší. Nejčastěji se u našich zákazníků setkáváme s požadavkem na dobu návratnosti do dvou let, což je většinou velmi snadno dosažitelné,“ říká Jindřich Vaňous.

Nejběžnější je, že jsou průmyslové roboty nasazovány do firem s vysokým kusovým objemem výroby, ale výjimkou nejsou ani firmy do 20 zaměstnanců. Mnohdy je to v případech, kdy mají buď již zmíněné potíže s obsazením konkrétních pozic nebo řeší problém v oblasti bezpečnosti práce.

Robot jako univerzální a flexibilní zařízení dokáže nahradit činnost několika dalších zařízení. Příkladem je proces balení výrobků a paletizace, kde robot dokáže nahradit zároveň dopravníkové systémy, podavače palet i podavače proložek, a to vše na menším prostoru. V každém případě počet instalovaných průmyslových robotů v České republice, ale i na Slovensku rok od roku významně narůstá. „Ve srovnání se zeměmi bývalého východního bloku jsme na špičce oboru,“ říká pan Vaňous.

Oproti minulosti rovněž znatelně narůstá náročnost realizovaných projektů a objevují se již první požadavky na high-tech technická řešení. „Jsme také velmi potěšeni zájmem českých univerzit o naše nejnovější produkty,“ dodává.

Robotizace a pracovní trh

Pokud jde o dopad robotizace na zaměstnanost, Jindřich Vaňous je na základě svých zkušeností přesvědčen, že roboty pracovní místa spíše pomáhají zachovat nebo dokonce přinášejí. „Musíme si uvědomit, že žijeme v prostoru EU, která má relativně vysoké náklady na pracovní sílu. Pokud má být výroba v porovnání se zeměmi na východ od našich hranic efektivní, nutně vyžaduje určitou míru automatizace. V případě, že by tomu tak nebylo, výroba by skončila a byla by přesunuta do zemí s nižšími náklady, takže celkový dopad na nezaměstnanost by byl enormní,“ říká Jindřich Vaňous.

 A ještě jedna věc je podle něj evidentní. „Roboty přinášejí firmám vyšší efektivitu a tedy možnost růstu, což je většinou spojeno s náborem dalších zaměstnanců. Ani propouštění při přechodu na nové technologie výroby nebývá pravidlem: jejich obsluha se většinou obsadí z původních zaměstnanců, kteří jsou přeškoleni,“ dodává.

Nasazení robotů tedy neznamená liduprázdné výrobní haly. „Také roboty musí někdo nejen obsluhovat, programovat a zajišťovat servis, ale také navrhovat a vyrábět. Navíc nesmíme ztrácet ze zřetele i negativní demografický vývoj, který se projeví už v horizontu několika málo let, takže některá místa skutečně bude problém obsadit,“ pokračuje Jindřich Vaňous.

Budoucnost: Kyberfyzické výrobní systémy

Budoucnost automatizace se pravděpodobně bude odehrávat na poli vyšší integrace průmyslových robotů do výrobních procesů. Trendem, který reaguje na potřeby průmyslu, je zvyšování mobility robotů a zjednodušení jejich nasazení. Postupně vzniká potřeba nasazení  kolaborativních robotů, které umožní bezpečnou přímou spolupráci člověka s robotem.

Společnost KUKA Roboter v minulém roce udělala významný krok v tomto směru, když představila prvního sériově vyráběného robota tohoto typu, označovaného jako KUKA LBR iiwa. Zkratka iiwa znamená inteligentní průmyslový pracovní asistent, což o záměrech výrobce jistě dost vypovídá. „Vzhledem k rostoucímu důrazu na efektivitu a flexibilitu výrobních procesů dochází ke sbližování nově vyvíjených koncepcí kolaborativních průmyslových robotů a inovativních a prudce se rozvíjejících IT technologií,“ podotýká Jindřich Vaňous.

Spojením obou těchto fenoménů budou podle něj vznikat skutečně komplexní takzvané  kyberfyzické výrobní systémy (Cyber-Physical Production Systems). Projekty bude možno plánovat a řídit daleko přesněji a s vyšším důrazem na efektivitu a zároveň i s ohledem na celkovou spotřebu energie. „Integrace průmyslových robotů do výrobních procesů bude o mnoho hlubší a jejich počty budou strmě narůstat,“ uzavírá Jindřich Vaňous.

Dalibor Dostál