Česko patří v mezinárodním srovnání k zemím, kde je příprava daňového přiznání časově nejnáročnější a nejvíce komplikovaná. Proto podání přiznání k dani z příjmů dělá těžkou hlavu i firmám a živnostníkům, kteří chtějí poctivě odvést daně.
„V případě fyzických osob jde především o správné uplatnění všech odčitatelných položek a slev. V mnoha případech dochází k tomu, že poplatníci o některých slevách nevědí a proto je ani neuplatňují, případně je neuplatňují správně,“ říká Jiří Nesrovnal, člen Prezidia Komory daňových poradců ČR a vedoucí Sekce daň z příjmů právnických osob.
„V Česku stále existují tisíce lidí, kteří platí daně vyšší, než musí. Jsou mezi nimi především poplatníci, kteří si daňové přiznání vyplňují sami, těch je kolem 25 procent. Nevyužívají totiž všechny slevy a položky snižující základ daně, na které mají nárok,“ připojuje se Blanka Štarmanová, daňová poradkyně společnosti TaxVision a portálu www.eDane.cz.
„Problematické bývají odpočty úroků z úvěru na bydlení, z penzijního připojištění či životního pojištění a chybuje se také v uplatnění slevy na manželku či manžela,“ navazuje Andrea Kleinová, daňová poradkyně ze společnosti Crowe Horwath.
Pozor na majetek
Komplikované jsou však i další oblasti. „V případě podnikatelů jsou pak dlouhodobým evergreenem otázky týkající se majetku, kdy současná právní úprava je v této oblasti poměrně komplikovaná. Základní otázkou tak bývá, které výdaje je nutné uplatnit přímo a které ‚časově rozlišeně‘ prostřednictvím daňových odpisů,“ dodává Jiří Nesrovnal.
Od roku 2014 je podle něj další problematickou oblastí přesun daně dědické a darovací pod daň z příjmů. „Komora daňových poradců již od počátku poukazovala na to, že tento přesun nebyl dostatečně promyšlen a praxe nyní ukazuje, že to působí mnohé výkladové problémy. Je tedy důležité bedlivě posuzovat bezúplatná plnění a zaměřit se na případné daňové dopady,“ upozorňuje Jiří Nesrovnal.
Některé dopady přitom nejsou na první pohled zřejmé. „Jako příklad je možné uvést například poskytnutí bezúročné zápůjčky mezi fyzickými osobami. Pokud nejde o osoby blízké a obvyklá výše úroku by za rok přesáhla částku 100 tisíc korun, měl by příjemce takovéto bezúročné zápůjčky obvyklou výši úroků zdanit ve svém daňovém přiznání,“ konstatuje Jiří Nesrovnal.
Živnostníci by měli věnovat pozornost také dalším oblastem. „U osoby samostatně výdělečně činné, která vede daňovou evidenci, je nákup softwaru nad 60 tisíc výdajem, nemusí ho odepisovat,“ podotýká Blanka Štarmanová.
Na dodržování daňových pravidel si musejí dávat pozor také firmy. „U korporací například sociální a zdravotní pojištění za zaměstnance, které není uhrazené do 31. 1., není daňově uznatelným nákladem,“ zdůrazňuje Blanka Štarmanová.
Za zpoždění přicházejí sankce
Další chybou je pozdní odevzdání daňového přiznání. Stále totiž zůstává vysoký počet daňových poplatníků, kteří s jeho zpracováním otálí a nechávají ho na poslední chvíli, až jej nakonec nestihnou podat včas.
„V tomto případě mají daňoví poplatníci k dobru pět pracovních dní, během nichž mohou svou chybu napravit bez hrozby finančního postihu,“ uvádí Andrea Kleinová. Zároveň ale upozorňuje, že pokud tak neučiní, bude poplatníkovi vyměřena pokuta 0,05 procenta ze stanovené daně za každý následující den prodlení, nejvýše však 5 procent stanovené daně.
Tomuto problému se lze také vyhnout, pokud přiznání podává za poplatníka daňový poradce na základě plné moci, jelikož v tomto případě dojde k prodloužení lhůty až o tři měsíce. Je však potřeba myslet na to, že plná moc musí být správci daně doručena nejpozději v den uplynutí lhůty pro podání přiznání, to jest v případě přiznání za rok 2017 do 3. dubna 2018.
Vedle výrazných chyb dělají poplatníci také drobné administrativní chyby, velmi často plynoucí z pouhé nepozornosti. „Kromě nevyplněných či špatně vyplněných kolonek, se objevují také nesprávně zaokrouhlené výpočty a někteří plátci dokonce zapomínají na podpis,“ uvádí Andrea Kleinová.
V případě nápravy chybně odevzdaného přiznání hraje roli několik faktorů. Záleží, zda poplatník zjistil nedostatky ještě před uplynutím lhůty pro podání přiznání, letos tedy před 3. dubnem, a také, zda se jeho daňová povinnost zvýší či sníží. „Pokud člověk ještě před uplynutím lhůty pro podání přiznání zjistí, že zapomněl uplatnit slevu či náklad nebo zapomněl zahrnout nějaký příjem, má právo podat opravné daňové přiznání,“ uvádí Andrea Kleinová. „Jestliže ale objeví chybu až později, smí si podat dodatečné daňové přiznání, které by vedlo ke snížení daňové povinnosti, jen v případech stanovených zákonem,“ dodává.
Pokud se jedná o chybu vedoucí ke zvýšení daňové povinnosti, je povinností poplatníka připravit a podat dodatečné daňové přiznání, které musí poplatník doručit na finanční úřad nejpozději na konci měsíce následujícího po měsíci, kdy chybu zjistil.
Dalibor Dostál
Jaké pokuty hrozí za chyby u daňových přiznání.
Opožděné daňové přiznání může vyjít firmy a podnikatele draho. Podle daňového řádu vzniká nicméně opozdilcům povinnost uhradit pokutu za prodlení, a to v případě zpoždění delšího než pět pracovních dnů. „Výši pokuty pak finanční úřad vyměří v poměru k výši stanovené daně, a to 0,05 procent za každý den prodlení, přičemž tato částka bude činit vždy nejméně 500 Kč. Na druhou stranu je ale stanovena i horní hranice možné pokuty za opožděně podané daňové přiznání, která představuje 5 procent stanovené daně, nikoli však více než 300 000 Kč. Ohledně způsobu podání je taktéž vhodné zdůraznit, že kdo má zřízenou datovou schránku, je povinen podání učinit jejím prostřednictvím, a to pod hrozbou pokuty ve výši 2 000 Kč,” říká Aleš Linhart, partner advokátní kanceláře Taylor Wessing Praha.
Pokud daňové přiznání nepodá poplatník vůbec, ačkoli má takovou povinnost, finanční úřad jej k podání vyzve a stanoví mu náhradní lhůtu k plnění. „Pokud však ani v dodatečném termínu svoji povinnost nesplní, bude mu vyměřena pokuta ve výši 5 procent ze stanovené daně, ovšem opět se zastropováním na 300 000 Kč,” dodává Aleš Linhart. Pokud se v daňovém přiznání vyskytnou chyby, například pokud se v přiznání vyskytuje částka daně nižší, než která odpovídá skutečnosti, se může stát, že finanční úřad daň takzvaně doměří. Rozdíl mezi přiznanou daní a skutečnou daní je poté dodatečně vyčíslen, a pokud není splacen v dané lhůtě, přichází na řadu povinnost platit penále ve výši 20 procent zjištěného rozdílu zvyšované daně. Dalším problémem je
Dalším případem je pro firmy a podnikatele opožděná platba daně, která je spojená s úrokem z prodlení. V případě, že daň není uhrazena v den její splatnosti, vzniká navíc povinnost k zaplacení úroků z prodlení, a to za každý den prodlení až do chvíle zaplacení dlužné daně. Podobně jako u podání daňového přiznání, i zde je dán prostor pro opožděnou platbu bez sankce, jelikož úroky nabíhají až pátým pracovním dnem po dni splatnosti daně. „V tomto případě jsou úroky z prodlení vázány na výši repo sazby stanovenou Českou národní bankou, zvýšenou o 14 procentních bodů. V současné době tak sazba úroků z prodlení činí 14,75 procent. Při nezaplacení daně či úroků za opožděnou platbu může v konečném důsledku finanční úřad přistoupit i k vymáhání nedoplatku daňovou exekucí, která mu nabízí širokou paletu způsobů, jak se na dlužníkovi zahojit,” konstatuje Aleš Linhart.
Penále za pozdě zaplacenou daň nabíhá od pátého pracovního dne po termínu splatnosti – letos od 10. dubna 2018. „Pokud chce poplatník vyváznout bez pokuty, nejpozději 10. dubna musí mít finanční úřad peníze na účtu. Za každý další den naskakuje úrok z prodlení. Pokud je úrok z prodlení nižší než 200 korun, finanční úřad ho nevyměří,“ doplnila Blanka Štarmanová, daňová poradkyně společnosti TaxVision.
Neplacení daní je trestný čin
Pokud se někdo vyhýbá placení daní či je neplatí v požadovaném rozsahu, může se z právního pohledu přesunout kvalifikace takového jednání i do trestněprávní roviny. Její důsledky jsou mnohdy velice závažné. V současné době platný trestní zákoník rozeznává několik trestných činů, kterých se může osoba dopustit v souvislosti s porušením či nesplněním určité povinnosti při správě daní. Jednou z nich je zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby. Tohoto trestného činu se dopustí osoba, která zkrátí daň alespoň v rozsahu 50 000 Kč, přičemž v závislosti na rozsahu zkrácené daně takové osobě může hrozit zákaz činnosti či trest odnětí svobody až na deset let.
„Pro pachatele v takovém případě může být záchranou obecné ustanovení o tzv. účinné lítosti, díky němuž zanikne trestní odpovědnost, zejména pokud pachatel škodlivému následku trestného činu dobrovolně zamezil nebo jej napravil, a to zaplacením daně,” doplňuje Aleš Linhart. Dalším trestným činem, kterého se lze v této souvislosti dopustit, je neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení a podobné povinné platby, jehož se může dopustit kupříkladu zaměstnavatel, který nedostojí své zákonné povinnosti odvést za zaměstnance daň či jinou povinnou platbu. Nicméně i v tomto případě trestní zákoník dává pachateli možnost zániku trestní odpovědnosti za tento trestný čin, pokud svou povinnost splní dodatečně, a to dříve, než soud prvního stupně začne vyhlašovat rozsudek.