Nová podoba exekucí může některým firmám pomoci, jiným ale uškodí

Odborníci se obávají, že pokud se legislativa postaví příliš na stranu dlužníků, dopadne to negativně na věřitelské podniky, které postihne druhotná platební neschopnost nebo budou muset zdražit svoje výrobky a služby.

Exekuce v České republice čekají změny. V polovině roku 2019 vláda schválila návrh novely zákona, kterým se mění občanský soudní řád a exekuční řád.

Návrh novely občanského soudního řádu a exekučního řádu, který připravila ministryně spravedlnosti Marie Benešová, řeší především problémy vícečetných exekucí, které představují závažný celospolečenský problém. Nová opatření mají omezit počet podávaných exekučních návrhů a zajistit ukončování bezvýsledných exekučních řízení v odpovídající době. Tím se zabrání hromadění řízení.

Mezi konkrétní opatření patří nová paušálně stanovená náhrada hotových výdajů v první fázi exekučního řízení. S tím je spojena povinná záloha na náklady exekuce. Vláda zároveň navrhla zjednodušení postupu zastavování exekucí. Týká se to konkrétně takzvaných nedobytných pohledávek, tedy pohledávek, u kterých by majetek či vymožené plnění nepokrývaly ani náklady řízení.

Ministři se shodli na zavedení lhůty, po jejímž uplynutí by byl soudní exekutor povinen zastavit bezvýslednou exekuci bez návrhu a souhlasu oprávněného. Vláda chce zakotvit koncentraci exekucí proti jednomu dlužníkovi u jednoho exekutora tak, aby mohlo v důsledku spojování řízení dojít ke snížení nákladů exekuce.

Příspěvek na byrokracii

Některé změny zaváděné vládou podniky vítají. „Ministerstvo spravedlnosti coby předkladatel návrhu vyslyšelo naše volání a mimo jiné alespoň obecně vymezilo, jaké informace musí zaměstnavatel exekutorovi poskytnout na jeho žádost o součinnost v exekučním řízení. Novela také zavádí možnost komunikovat s exekutorem elektronicky prostřednictvím datových souborů,“ komentuje Jitka Hejduková, ředitelka Sekce zaměstnavatelské Svazu průmyslu a dopravy ČR.

Firmy se dočkaly také náhrady za administrativu, kterou mají s plněním požadavků exekutorů v případě svých zaměstnanců. „Ministerstvo spravedlnosti v novele navrhuje pro zaměstnavatele za veškerá exekuční řízení vedená vůči konkrétnímu zaměstnanci náhradu nákladů 50 korun měsíčně ze srážené částky. Ve srovnání s tím, jak je tato agenda náročná, se jedná spíš o symbolický obnos. Někteří zaměstnavatelé ale pravděpodobně nebudou chtít zaměstnance dále zatěžovat ani takovou částkou. Pokud si totiž náhradu za konkrétní měsíc nesrazí, nárok na ni jim automaticky zanikne,“ popisuje Jitka Hejduková s tím, že se alespoň jedná o krok správným směrem. Ještě více by ale pomohlo snížit počet bezvýsledných exekucí, kdyby se umožnil dřívější odpis zjevně nevymahatelných pohledávek.

Svaz průmyslu a dopravy ČR provedl mezi firmami šetření, ve kterém zjišťoval jejich zkušenosti s exekucemi. Jako jeden z nejpalčivějších problémů se ukázala například právě nejasně definovaná informační součinnost s exekutorem, tedy jasné vymezení, co mohou zaměstnavatelé exekutorovi poskytnout.

„Z našeho průzkumu mezi firmami například vyplynulo, že jsou i firmy, které řeší i přes sto exekucí na jednoho zaměstnance. Ze 150 dotazovaných firem jen osm nemělo s exekucemi svých zaměstnanců zkušenosti,“ komentuje Jitka Hejduková.

Bez soutěže klesne vymahatelnost

Někteří odborníci se ale obávají toho, že kvůli zaváděným změnám klesne schopnost exekutorů vymáhat dluhy a tím i možnosti firem získat zpět peníze, které jim dluží jejich dodavatelé nebo odběratelé. Důvodem může být podle nich zavedení takzvané teritoriality exekutorů. Podle ní by exekuce řešily exekutorské úřady jen podle své místní příslušnosti. „Schopnost jednotlivých exekutorských úřadů vymáhat pohledávky se v některých případech velmi liší. Pokud mezi exekutory odstraníme ‚soutěž‘ o klienta a zautomatizujeme proces přidělování jednotlivých řízení, lze očekávat, že procento uspokojení věřitelů bude na stávajícím vzorku pohledávek v čase klesat,“ upozorňuje Jan Plaček z Vysoké školy ekonomické.

Dobrým příkladem je podle něj Slovensko, kde byla teritorialita zavedena v roce 2017. „Procentuální uspokojení věřitelů sice vzrostlo, ale na jiném vzorku pohledávek. Je to ale způsobeno tím, že věřitelé exekutorům předávají jen pohledávky, u kterých existuje reálná šance na vymožení, zbytek pohledávek pak vymáhají interně, prostřednictvím inkasních agentur, nebo vůbec. Nejsem si jist, že toto je stav, kterého bychom měli legislativní změnou docílit,“ připojuje Jan Plaček.

Podle něj se tak změny v exekucích mohou projevit například i zvýšením ceny služeb u firem, pokud se část dluhů stane obtížně vymahatelná nebo nevymahatelná. „O přímém vlivu na koncové ceny jsem zcela přesvědčen. Neplatící klienty budou firmy zohledňovat ve svých rizikových přirážkách, a ty v plném rozsahu je budou přenášet na své platící zákazníky. Představa, že by snad tyto ztráty firmy pokrývaly ze své marže, je z říše snů,“ zdůrazňuje Jan Plaček.

Situaci zhorší krize

O plošném růstu sice není možné hovořit, protože riziko je vždy kalkulováno individuálně podle průmyslového odvětví, tržního segmentu, regionu a dalších parametrů. Navíc nezanedbatelný vliv na vymahatelnost pohledávek má i ekonomický cyklus. „Nesmíme zapomenout, že se již několik let nacházíme v období stabilního ekonomického růstu a procento nesplácených pohledávek je na historickém minimu. Pokud dojde ke změně ekonomického cyklu směrem k recesi, rizika a rizikové přirážky najednou skokově vzrostou,“ upozorňuje Jan Plaček. Takový vývoj podle něj celou situaci paradoxně ještě zhorší.

Aktuální legislativa v dluhové oblasti podle jeho názoru není špatná. Kultivaci prostředí velmi prospěl Zákon o spotřebitelském úvěru, který brání potenciální dlužníky před agresivním marketingem poskytovatelů nebankovních finančních služeb. „Také poslední novela Insolvenčního zákona, známá jako oddlužovací, není ve schváleném znění úplně špatná a v zásadě by mohla přispět k motivaci dlužníků při řešení jejich finanční situace a vytáhnout je z šedé zóny ekonomiky,“ zmiňuje Jan Plaček.

Otázkou přitom je, jakým způsobem bude implementována evropská směrnice, která cílí na možnost úplného oddlužení fyzických osob – podnikatelů. „Jednou z variant, o které se aktuálně diskutuje, je totiž sjednocení podmínek spotřebitelů a podnikatelů – v takovém případě by pak znovu byla na stole tříletá varianta s nulovým uspokojením věřitelů na konci,“ podotýká Jan Plaček. Velký problém spočívá podle něj v tom, že se legislativa v oblasti vymáhání pohledávek, tedy exekuce i insolvence, mění příliš rychle.

„Nejsme proto schopni ověřit, jaké mají tato opatření dopady na naši ekonomiku,“ zmiňuje Jan Plaček. Pokud se podle něj legislativa příliš přikloní na stranu dlužníka, stanou se pohledávky z větší části nevymahatelné. „Tím přivodíme druhotnou platební neschopnost dalším subjektům a tak dále. Případnou krizi tím prodloužíme a prodražíme,“ podotýká Jan Plaček. V České republice podle něj také zcela chybí zákonná úprava umožňující věřitelům odepisování pohledávek, čímž by je dostali ze svého účetnictví. „Panuje obava před daňovými úniky, ale jsem přesvědčen, že přijatelné řešení existuje,“ uzavírá Jan Plaček. Řada pohledávek by mohla být odepsána ještě předtím, než by vůbec byly předány do procesu vymáhání, čímž by se ulevilo jak dlužníkům, tak věřitelům.

Dalibor Dostál

Pravidelné novinky e-mailem