English version
„Nová směrnice EU rozšiřuje odpovědnost výrobců na vadný software včetně umělé inteligence a posiluje postavení spotřebitele, což se odrazí mimo jiné v hromadných žalobách,“ shrnuje Štěpánka Havlíková z AK Dentons. „Nahrazuje původní, téměř čtyřicet let platnou právní úpravu a zohledňuje změny, k nimž v důsledku rozvoje technologií a digitalizace došlo,“ dodává Havlíková.
Podle směrnice je výrobek vadný, pokud neposkytuje takovou bezpečnost, jakou je člověk oprávněn očekávat, nebo jakou vyžadují právní předpisy. Při posouzení bezpečnosti budou soudy posuzovat nejen vlastnosti a předvídatelné využití výrobku, ale i relevantnost reklamy, marketingové propagace a technické dokumentace. „Právo na náhradu škody má každý, kdo v důsledku vadného výrobku utrpí škodu na fyzickém či psychickém zdraví, majetku nebo datech,“ uvádí Štěpánka Havlíková, seniorní advokátka pražské kanceláře Dentons. „Směrnice řeší nároky fyzických, nikoli právnických osob a na rozdíl od stávající úpravy již nevyžaduje, aby škoda na majetku přesahovala hranici 500 EUR. Vedle náhrady majetkových škod nevylučuje i náhradu škod nemajetkových, pokud to umožní právo daného členského státu – bude tedy klíčové sledovat lokální implementaci.“
„Zásadní novinkou je, že směrnice výslovně zmiňuje software a z definice zahrnuje i systémy umělé inteligence,“ dodává Štěpánka Havlíková. „Nevztahuje se na open-source software s otevřeným zdrojovým kódem, poskytovaný mimo rámec podnikatelské činnosti, zahrnuje však například software, za jehož využívání jsou poskytovány osobní údaje.“ Pro uplatnění směrnice přitom není důležité, zda jde o software samostatný nebo integrovaný v jiném výrobku, ani to, zda je poskytován v rámci cloudových či on-premise řešení. Spotřebitelé budou mít nárok na náhradu škody například tehdy, dojde-li vinou vadného výrobku k poškození nebo ztrátě uložených dat.
Postavení spotřebitele v soudních sporech posiluje ustanovení, podle kterého je žalovaný povinen zpřístupnit na žádost žalobce relevantní důkazy, a to snadno přístupným a srozumitelným způsobem. Pokud tak neučiní, soud z toho může usuzovat na vadnost výrobku nebo na příčinnou souvislost mezi vadou výrobku a způsobenou škodou. „Důkazní břemeno se tak pro žalobce významně zjednodušuje,“ zdůrazňuje Štěpánka Havlíková.
Boj proti nenávisti a dezinformacím: Elv.ai s pomocí AI moderuje obsah na sociálních sítích a webech
Odpovědnost za vadu výrobku nese primárně výrobce, směrnice však zavádí kaskádový mechanismus přenesení odpovědnosti na další subjekty v dodavatelském řetězci, jako jsou dovozci nebo distributoři. Například nelze-li výrobce ani dovozce identifikovat, odpovědnost může nést distributor výrobku v rámci Evropské unie, pokud o to spotřebitel požádá a distributor neidentifikuje výrobce či dovozce v EU.
„Odpovědnost za vadu výrobku může být jedním z klíčových nároků v hromadných žalobách, v nichž uplatňuje nárok na náhradu škody skupina spotřebitelů,“ uzavírá Štěpánka Havlíková z Dentons. „Hromadné žaloby nedávno implementovala také legislativa České republiky, přičemž v důsledku hromadných žalob mohou spotřebitelé výrazně více a jednodušeji společně uplatňovat své nároky vyplývající z odpovědnosti za vadu výrobku, což zvyšuje praktická rizika pro výrobce, dovozce a potenciálně i distributory.“
Směrnice o odpovědnosti za vadné výrobky byla v Úředním věstníku EU publikována 18. 11. 2024 s tím, že v platnost vstupuje dvacátým dnem po zveřejnění a členské státy mají dva roky na to, aby ji implementovaly v národních legislativách.
Redakčně upravená tisková zpráva společnosti Dentons
